„Situace už je kritická, kázeňské problémy a agresivita žáků jsou tu na denním pořádku. Od začátku školního roku nebyl jediný den, kdy bychom neměli některého z žáků v ředitelně nebo bychom nemuseli přivolávat jeho rodiče,“ říká ředitelka školy Barbora Schneiderová.
Vedení školy a učitelé žádají okamžité řešení situace a změnu legislativy. Škola totiž v boji s neposlušnými žáky a jejich agresivními rodiči sama nic nezmůže.
„Naši zaměstnanci čelí vulgárním útokům denně. Kázeňská opatření jako třídní či ředitelská důtka nebo trojka z chování pro ně nejsou žádný trest. Berou to jen jako číslo na papíře,“ dodává Schneiderová.
Problémy ve škole prý přetrvávají už delší dobu. Například loni tu došlo k mediálně známému případu, kdy jedna z žákyň vrazila učiteli facku, za což nakonec „vyfasovala“ právě onu trojku z chování (psali jsme o tom zde).
Nedávno zase někteří výrostci o přestávce „oloupali“ obklady na stěnách toalety.
„Na záchody nemůžeme a ani nechceme nijak vstupovat, je to intimní zóna, ale žáci moc dobře vědí, že je to místo, kam učitel nevidí. Často se nám stávalo, že tam docházelo k šikaně. Od loňska jsme proto zavedli opatření, kdy má jeden z učitelů dozor před toaletami a pouští tam děti postupně,“ vypráví ředitelka.
Vše podle ní vygradovalo v prosinci, kdy si žáci přinesli do třídy petardy a nechali je tam úmyslně vybouchnout.
„To pro nás byla poslední kapka. Uvědomili jsme si, že tento problém vlastními silami nevyřešíme,“ přiznává.
Škola se proto obrátila s žádostí o pomoc na město. Před několika dny se v Bílině uskutečnila schůzka zástupců školy, rady města, policie, sociálního odboru, OSPOD a úřadu práce. Jejím cílem bylo najít řešení problému a domluvit se na dalším postupu.
„Chceme škole pomoci. Rada města odsouhlasila, že jí poskytne sociálního pedagoga, který bude s problémovými dětmi pracovat. Legislativa nám toho ale povoluje velmi málo,“ vysvětluje místostarostka Bíliny Marcela Dvořáková (ODS).
Problémové žáky škola vyhodit nemůže, říká místostarostka
Podle ní se nic nezmění, dokud rodiče problémových dětí nepřijdou o část finančních příjmů, například ze sociálních dávek.
„Zákon škole umožňuje maximálně opatření v podobě snížené známky z chování, ale to pro tyto žáky není žádný trest, ještě se pak učitelům vysmívají. Jenže vzdělání je povinné a problémové žáky škola vyhodit nemůže. A na finanční prostředky rodičům nikdo nesáhne,“ popisuje Dvořáková začarovaný kruh.
Pomoci by podle ní mohla změna legislativy. „Je spousta věcí, které zákon neřeší, ale řešit by se měly. Děti, které se dnes opravdu chtějí učit, jsou bité na tom, že učitelé musí neustále pracovat s lajdáky. Ti přesně vědí, jaká mají práva, ale už je nezajímá, jaké mají povinnosti,“ myslí si místostarostka.
Škola se přitom podle ní snaží pro vzdělání žáků dělat maximum. Funguje tu školský parlament i nejrůznější preventivní programy, do kterých se mohou zapojovat nejen žáci, ale i jejich rodiče. „Vždy ale můžete pracovat jen s těmi, kdo o to stojí. Vše je na bázi dobrovolnosti,“ říká Dvořáková.
Dostat rodiče dětí do školy je prý často téměř nadlidský úkol. „Přitom situace už se zdaleka netýká jen školy, ale nás všech, kteří v Bílině žijeme. Když to na půdě školy zvládneme a problém vyřešíme, děti se domluví a sejdou se před ní, kde třeba někomu ublíží. Vznikají tady různé dětské gangy, zejména na sídlišti, a tam už jako škola nedosáhneme,“ upozorňuje Schneiderová.
Podle ředitele městské policie jde většinou o verbální útoky
Podle ředitele městské policie Radima Bartoše nejde o gangy, ale spíše o partičky žáků, kteří někdy účelově vyhledávají konflikty.
„Většinou jde o verbální útoky, ale někdy dochází i ke strkanicím. Často se o tom dozvíme od vedení školy nebo od rodičů, kteří se s tím svěří na sociálních sítích. Že bychom tam ale museli denně zasahovat, to zase ne,“ líčí Bartoš.
Pravdou je, že škola se nachází na sídlišti ve vyloučené lokalitě a navštěvuje ji hodně žáků ze sociálně slabých rodin. A ačkoliv některé z nich se školou spolupracují, jiné jakoukoli aktivitu odmítají.
„Děti na prvním stupni by se přitom mnohdy chtěly něco naučit, rodina jim ale často neumožňuje, aby chodily poctivě do školy, měly pomůcky nebo s námi jezdily na výlety,“ míní Schneiderová s tím, že problém je často právě v rodičích.
„Máme spoustu dětí, které vycházejí už v 7. ročníku a říkají nám, že nikam dál nepůjdou, že nemají důvod, máma s tátou přece také tak fungují. Je to opravdu pocit zmaru,“ přiznává ředitelka školy.
Už se musí něco změnit, říká ředitelka školy
Situaci navíc nepomáhá ani časté stěhování rodin, kvůli kterému děti mění školy nebo do nich vůbec nechodí. „Pro spoustu rodin je Bílina jen přechodným bydlištěm. Od začátku roku k nám přišlo asi 50 až 60 žáků, kteří se u nás zdrželi třeba jen týden nebo dva,“ kroutí hlavou Schneiderová.
„Vydáme jim učebnice a oni jdou za dva týdny dál. Stává se nám i, že za námi přijde rodič, jehož dítě měsíc a půl nechodí do žádné školy. Nebo rodina, která ke svým dětem nemá žádné doklady, ani rodné listy,“ dodává Schneiderová.
Sama vnímá, jak jsou ze situace unavení učitelé i další zaměstnanci. „Často si říkám, kdo z nich přijde, že končí. Mají vysokoškolské vzdělání a třikrát denně jim někdo nadává. Naše jediná výhoda je, že mají ke škole vztah. Nic ale nefunguje donekonečna,“ ví ředitelka.
I proto chce co nejdříve společně s vedením radnice odeslat otevřený dopis na ministerstvo školství, předsedovi vlády a poslancům. Podobný, jaký před časem adresovala poslancům i ZŠ Úpice-Lány na Trutnovsku.
„My to samozřejmě nechceme vzdát a říct, že na to kašleme. Nikdo z učitelů ani vedení školy to tak nemá. Ale už se musí něco změnit,“ říká Schneiderová.
Škola Za Chlumem v Bílině, kde se loni odehrál incident mezi školačkou a učitelem:
20. května 2019 |
