Dvaapadesátiletý autor píše texty pro Davida Kollera od roku 2004, kdy ho frontman kapely Lucie oslovil, zda by mohl zhudebnit jednu jeho báseň pro jeho tehdy nový projekt - skupinu Kollerband.
První část písně GalerkaPrej byli jsme a budeme ovce bez hlavy A strach z viny za zločiny se časem napraví Nic nalevo, nic napravo, tak zpátky do strany Nic nehrozí nám soudruzi, ztracený seznamy Stádo jde za námi, pachatel neznámý Ref.: Čest práci, veksláci. Jste jen kariérní bonzáci Čest práci, veksláci. Stará galerka se neztrácí |
„Zarazilo mě to, protože pro mě představoval popovou Lucii, kdežto po mých textech sahal spíše underground. Byl jsem skeptický, ale řekl mi, že budu překvapený, o jakou hudbu jde. A skutečně šlo o syrový bigbít,“ vzpomíná Marks, který měl na prvním albu Kollerbandu nakonec čtyři texty.
Velký svět hudebního průmyslu se tehdy musel přizpůsobit undergroundovému básníkovi. To když hvězdný Koller jezdil za Luďkem Marksem do ústecké hospody Na Růžku, aby s ním piloval detaily spolupráce, nebo když musel v době MP3 přehrávačů nahrát hudbu na kazetu.
„Měl jsem totiž jen starou hi-fi věž. David mi poslal na kazetě skladby nazpívané takzvanou svahilštinou a já si je přehrával po vteřinách tak dlouho, dokud jsem na papír nepřekreslil rytmus jeho zpěvu. Do něj jsem pak napsal svůj text,“ přibližuje Marks.
Magnetofon na kazety pro Markse už Koller nesehnal
Právě záznam rytmiky zpěvu je podle něj pro textaře zásadní, pokud tedy píše slova na hudbu. „Překreslím si těžké a lehké doby, zaznamenám různé přesahy, kadence, diereze a podobně. Takovou grafiku si pak můžu nosit do hospody a nemusím poslouchat písničku pořád dokola,“ podotýká Marks.
Koller je podle něj typický odchylkami od rytmiky. „Věta, která by v řeči zněla přirozeně, se v jeho zpěvu rozdělí do tří samostatných vět. Tím, že si to znázorním, tak mohu dát píseň do rytmických kolejí, protože ne každé odchylky jsou úmyslné a potřebné. I textař se tak může spolupodílet na rytmice hudby,“ líčí.
Stejně vznikaly i texty Aha a Galerka pro nové album ČeskosLOVEnsko. V tomto případě se však už básník přizpůsobil hudebnímu průmyslu.
„David totiž nikde nesehnal magneťák, aby mi texty nazpíval na kazetu. A protože věděl, že finančně melu z posledního a těžko si koupím nějaký MP3 přehrávač, tak mi ho poslal do Teplic i s písněmi a českým návodem,“ vypráví Marks, který pracuje v ochrance obchodního domu.
Z novodobé otročiny není východisko, tvrdí Marks
Oba texty na aktuálním albu napsal Luděk Marks poměrně rychle. Námět na píseň Aha se rodil během jeho ranních jízd do práce.
„Vnímal jsem to novodobé otrokářství, kdy periferní města ráno vyplivnou proudy zoufalců, kteří jedou přes zničená předměstí do průmyslových center, aby tam pracovali za mizerné peníze. Novodobá otročina, ze které není východisko,“ popisuje básník téma úvodní skladby celého alba.
Na napsání textu k písni Galerka měl Luděk Marks sice jen týden, ale hudba Tomáše Varteckého byla prý natolik působivá, že ho text k výraznému refrénu napadl okamžitě: „Čest práci, veksláci. Stará galerka se neztrácí.“
Marks k tomu dodává, že současný politický marasmus by navíc vydal na celé nové dvojalbum.
„Každý soudný člověk, který není přímo účasten toho kryptokomunistického podvodu na obyčejném člověku, o tom jistě něco ví. Stylizuji názor své generace. Shrnuji, protože se vše opakuje. Ten průser je u nás nadčasový,“ soudí Marks.
