V Lázeňské uličce se nyní pracuje na hydroizolaci budovy lázní Pravřídlo. Výzkum kromě nálezu zdiva z 16. století doložil i základové zdiva budovy lázní z roku 1837 a cihlové klenby z druhé poloviny 19. století.
„Narazili jsme na zdivo Pravřídla a dá se očekávat, že časem možná narazíme i na další úseky,“ sdělila vedoucí archeologického oddělení teplického muzea Lucie Kursová.
„Je pravděpodobné, že toto zdivo vymezovalo dřívější lázeňský objekt. Zatím ho spojujeme s rokem 1580, kdy byla v Teplicích zahájena výstavba prvních kamenných domů architektem Petrem Polsamerem z Pirny,“ dodala Kursová.
Objevené renesanční zdivo je podle ní široké 80 až 100 centimetrů a dlouhé zhruba deset metrů. „Jedná se o klasický štípaný kámen zděný na maltu. Ta je vápenná a velmi pevná,“ prozradila archeoložka.
Zeď podle půdorysu mohla být součástí oblouku. „Jde o jakousi výseč kruhu, jako by to kopírovalo nějakou „tůni“ toho pramene. To ale samozřejmě nemůžeme říci s jistotou. Ve zdivu je malý zazděný prostor, který kdysi mohl sloužit jako odpočinková nika pro návštěvníky lázní. I to je ale pouze naše domněnka,“ sdělila Kursová.
Nález mohou nyní historici konfrontovat s existujícími plány objektu z 18. století. Archeologové využijí dokonce i hlínu, která zeď zakrývala.
„Odebrali jsme vzorky zeminy. Provedeme různé analýzy, které nám mohou pomoci určit například to, jaká květena v místě byla a jaké druhy dřevin tady rostly,“ uvedla Kursová.
Analyzovat se bude také hlinitá výplň u dna objektu, zlomky keramiky, kousky zvířecích kostí, skořápky od vajíček a další předměty.
„Právě keramika běžně užívaná k dennímu životu pomáhá k datování jednotlivých vrstev. V našem případě zaplnění objektu datujeme někam na počátek 14. století,“ uvedla archeoložka.
Co se bude se zřejmě nejstarší stopou po lázních dít dál, zatím není zcela jasné. „Bylo by moc hezké, kdyby bylo možné uplatnit pohled na zeď třeba v chodníku, ale zřejmě by to bylo velmi problematické, protože nález se nachází ve velké hloubce,“ vysvětlila Kursová.
Léčivé prameny tu byly známé už před zhruba dvěma tisíci let
Léčivé prameny v teplickém údolí byly známé už před zhruba dvěma tisíci let. V šachtě pramene Pravřídlo byly nalezeny římské a keltské mince, které se dle zvyku vhazovaly do vody jako dík léčivé síle pramenů.
Ve své kronice se o nich zmínil i Václav Hájek z Libočan, podle jehož legendy jeden z místních pramenů objevilo v roce 762 prasátko, které se díky jeho léčivé síle uzdravilo. Pasáček se rozhodl prasátko sledovat a šel za ním až k místu, kde ze země vyvěral horký pramen.
Prase se tam spokojeně rochnilo v bahně. Pasáček poté pospíchal za zemanem Kolostůjem, kterému patřil tento kraj, aby mu pověděl, co viděl. Kolostůj na místě založil město, kterému se později začalo říkat Teplice.
Počátek organizovaného využívání termální vody v Teplicích se datuje k roku 1154, kdy zde česká královna Judita Durynská, matka Přemysla Otakara I., založila benediktinský klášter se špitálem.
K léčení nemocných zde řeholnice používaly právě vodu z termálních pramenů. Podle společnosti Lázní Teplice je Judita zakladatelkou nejstarších funkčních lázní v celé střední Evropě.
Od 18. století už byly teplické lázně proslulé po celé Evropě
Od roku 1580 se začaly bourat původní dřevěné lázeňské budovy a byly nahrazeny kamennými. Od 18. století už byly lázně proslulé po celé Evropě.
Do města díky nim zavítala řada významných osobností, na podzim roku 1712 například ruský car Petr I. Veliký, který po svém návratu do Ruska zaúkoloval své podřízené, aby nalezli minerální prameny také v jeho zemi.
Na začátku 19. století poznali kvalitu teplických lázeňských pramenů i skladatel Ludwig van Beethoven nebo básník Johann Wolfgang von Goethe, kteří se zde setkali.
Dosud nejstarší památkou odkazující na lázeňství v Teplicích byly dva chrliče, které město koupilo pro Pravřídlo. „Ty jsou dodnes součástí expozice v muzeu,“ uzavřela Lucie Kursová.
