„Samotný úl se vznáší asi metr a půl nad zemí v křehké skořepinové konstrukci. Vnitřní struktura připomíná dutinu stromu nebo symbolicky také srdce. Od okolního světa ji chrání paprsčité lamely z opalovaného dřeva, které mohou evokovat hrubou kůru,“ představuje své dílo Eduard Seibert.
Seibert při tvorbě tohoto svého díla vycházel z dlouhodobého výzkumu ideální typologie domu, jemuž se věnuje v rámci studia na fakultě umění a architektury v Liberci.
„Nedílnou součást Seibertova uměleckého díla tvoří živé včely, které domek obývají. Autor citlivě hledá soulad mezi ideální uměleckou podobou a funkcí, kterou je především terapeutická a léčebná hodnota. Návštěvník může do apidomu vstoupit a pobývat v blízkosti včel, avšak zcela v bezpečí a odděleně od vlastního úlu,“ popisuje kurátorka práce s veřejností Lucie Švec Kabrlová.
 |
Eduard Seibert, který se inspiroval japonskými domy pro včely, svým dílem hledá novou stavební formu určenou pro pobytovou apiterapii.
„Apiterapie je alternativní terapeutická a léčebná metoda, založená na spočinutí člověka v blízkosti včelího úlu a vdechování včelami vyčištěného vzduchu. Kromě těkavých látek působí pozitivně také infračervené světlo, vibrace i zvuk,“ vysvětluje Švec Kabrlová.
Apis domus bude ve veřejném prostoru před roudnickou galerií umístěn až do 22. října.
„Návštěvníci galerie, obyvatelé města, komunita včelařů i náhodní kolemjdoucí mohou tuto instalaci vnímat velmi různorodým způsobem. Objekt v sobě propojuje design, sochařství, architekturu i vědu. Ale především svět člověka s okolní přírodou a jejími obyvateli,“ říká kurátorka instalace Magdalena Deverová.
13. července 2021 |
