„V podstatě se ovládá stejně jako naftový autobus, pouze startování je trochu složitější, ale při řízení se chová stejně. Nemá převodovku, jízda je plynulejší a je také tišší,“ popsal řidič tamního dopravního podniku Michal Šlejtr, který má za sebou on-line školení k ovládání vodíkového vozu.
Na délku měří autobus dvanáct metrů a má troje dveře. Veškerá technologie, včetně nádrží na vodík je umístěna na jeho střeše. Z jeho výfuku vychází pouze vodní pára, nijak tedy nezatěžuje prostředí.
Během tří testovacích dnů najede autobus CaetanonBus šest set kilometrů. Linka číslo 17 patří k těm náročnějším s řadou převýšení. „Jde o jednu z nejvytíženějších linek MHD. Zjistí se, jak se autobus chová a jakou má skutečnou spotřebu na trase, jejíž profil obsahuje velké převýšení,“ zmínil primátor Mostu Jan Paparega (ProMOST).
Standardní dojezd tohoto testovacího vodíkového autobusu je přes 350 kilometrů, při plnění na 350 barů. „Při testech bude využito plnění na 200 barů, což by mělo znamenat, že se v nádržích uskladní 21 kg vodíku. Výrobce udává průměrnou spotřebu 6 kilogramů na 100 kilometrů. Jsme zvědaví, zda testování tento údaj vyvrátí, nebo potvrdí,“ uvedl Jan Sochor, analytik České vodíkové technologické platformy, i s ohledem na zimní období, kdy je spotřeba kvůli vytápění vozu vyšší.
Nevýhodou použití vodíku ve veřejné dopravě je v tuto chvíli cena, a to jak samotného vodíku, tak vozidel. Vodíkové autobusy jsou třikrát dražší než naftové, cena je kolem 600 tisíc eur. „Musíme si ale uvědomit, že v tuto chvíli není na trhu konkurence a nevyrábí se sériově,“ konstatoval Sochor.
Most uvažuje o náhradě stávajících naftových autobusů vozy s alternativním pohonem – elektrobusy, případně právě vodíkovými autobusy. Částečnou obměnu chce provést do roku 2026. Dvacet vodíkových autobusů koupí Dopravní podnik Ústí nad Labem.
Vodík vyrobí díky energii ze slunce
Ústecký kraj vkládá do využití vodíku velká očekávání a této technologii jde naproti. Jako první v Česku vypracoval vlastní vodíkovou strategii, která řeší rozvoj vodíkového hospodářství v regionu. Čerpat chce prostředky z evropských fondů. „Vodík má obrovský potenciál, a to nejen v dopravě, přináší nové výzvy, kterým jdeme naproti,“ zmínil hejtman Ústeckého kraje Jan Schiller (ANO).
„Jedním z cílů této strategie je, že v roce 2030 by mělo po silnicích Ústeckého kraje jezdit minimálně 65 vodíkových autobusů v různých městech v regionu,“ uvedla Gabriela Nekolová, předsedkyně Hospodářské a sociální rady Ústeckého kraje. Budovat se budou i plnící stanice.
V kraji se počítá i s výrobou takzvaného zeleného neboli ekologického vodíku, a to v průmyslové zóně Triangle nedaleko Žatce. Společnost For H2Energy tam chce vybudovat výrobní zařízení a výzkumné pracoviště. Vodík bude vyrábět pomocí elektrické energie ze solárních panelů.
„Výstavba má začít v roce 2024, zkušební provoz chceme zahájit koncem roku 2025,“ informoval jednatel společnosti Tomáš Krenc.
V areálu bude také čerpací stanice na vodík a výrobní a montážní haly, ve kterých se mají vyrábět komponenty vodíkových technologií. V tuto chvíli se na severu Čech vyrábí méně ekologický „šedý“ vodík v chemičkách v Litvínově a v Ústí nad Labem (vzniká štěpením zemního plynu za vzniku CO2, pozn. redakce).
