Jaké máte plány na nejbližší období?
Vím, že mluvíme o muzeu, ale pro mě jako by se tu zastavil čas. Pro začátek jsem přesvědčena, že návštěvníci ocení více informací, lepší orientační značení, popisky jednotlivých objektů, možnost rezervovat prohlídku, zakoupit si vstupenku online. Zkrátka věci, které jsou dnes běžné a lidé jsou na ně zvyklí. Z jiného soudku je vyšší návštěvnický komfort. Dostatek laviček, odpadkových košů, prostě lepší zázemí.
Také chci prohlubovat propojení se Zubrnickou museální železnicí. Potřebujeme se navzájem, máme stejný cíl a o spolupráci velmi stojíme. Na velikonoční akci například přijela třetina návštěvníků vlakem. Když ten podíl bude vyšší, pro všechny tři strany dobře. Budeme spokojeni my, železnice i návštěvník, kterému odpadne problém s parkováním.
Je parkování největším problémem v Zubrnicích?
Nepochybně. Především při akcích. Bohužel řešení není v silách muzea, alespoň ne v dohledné budoucnosti. Momentálně se rýsuje plán, kdy pan starosta Zubrnic jedná s Destinační agenturou České středohoří o možnosti spolupráce a případném financování nové parkovací plochy. Já pevně doufám, že se realizace podaří a všichni si oddychneme.
Věra Kmoníčková (51 let) |
Ředitelkou skanzenu jste se stala ještě v době, kdy tu byl všudypřítomný koronavirus a nemohly se pořádat akce. Jak jste to vnímala?
Covidové období bylo opravdu dlouhé a všichni jsme věřili tomu, že se to někdy změní a akce pro návštěvníky budeme zase pořádat. Nastoupila jsem v listopadu a tehdy bylo jasné, že vánoční akce nebude. Říkala jsem si, že než se sezona rozjede, budu mít čas si všechno osahat a zjistit, jak to v muzeu chodí ještě před hlavní turistickou sezonou. První akci jsme pořádali v únoru a přišlo skoro tisíc lidí, což bylo víc než v době před covidem. Větší návštěvnost byla i na Velikonočním jarmarku a věřím, že tenhle trend bude pokračovat i během roku. Velké akce jsou pro nás radost a jsou pro nás velmi důležité, nicméně samotné fungování muzea v přírodě není založeno na pořádání akcí.
Co je tedy hlavním úkolem muzea?
V první řadě jsme paměťová instituce, máme všechny funkce a atributy muzejního subjektu. Takže naším hlavním úkolem je dokumentace, uchování, ochrana a prezentace kulturního dědictví. Jde jednak o stavby, v našem případě převážně transferované – přenesené – z míst, kde jim hrozilo zbourání nebo jiná pohroma, například důlní těžba. Ale jde samozřejmě i o nehmotné kulturní dědictví, které nám zůstalo z minulosti.
Bohužel jsme v oblasti, kde je právě tato otázka velmi těžce uchopitelná, v bývalých Sudetech. Původní obyvatelstvo bylo odsunuto, došlo k přerušení kontinuity předávání tradic a zvyků. V tom jsme celkem unikátní v rámci Národního muzea v přírodě, které sdružuje čtyři subjekty. Je jasné, že na Valašsku nebo na Hané tyto problémy neznají. Právě poloha v pohraničí je zubrnické specifikum. Tím dalším je, že nejsme v oploceném areálu, muzeum je v živé vesnici, kde normálně bydlí lidé.
Když se tedy nekonají jarmarky a další akce pro veřejnost, co se v muzeu děje?
Akce pro veřejnost se konají párkrát do roka, ale jak jsem již řekla, nejsou pro nás podstatou. Do Zubrnic přijíždí individuální turisté i organizované zájezdy po celou sezonu. Velkou část naší klientely tvoří i děti. Pořádáme edukační programy pro mateřské i základní školy ke všem zvykoslovným událostem během roku, jako jsou Vánoce, Velikonoce, na masopust, letnice, dožínky… Jde o dvou- až třítýdenní bloky, o které je dlouhodobě velký zájem a jsou dopředu obsazené. Skupinám, které se na tyto pořady nedostanou, nabízíme tematické prohlídky, které s těmito událostmi v roce souvisí. Vycházejí ze stejných podkladů, ale není při nich možné realizovat například výtvarné dílny nebo pečení v kachlových kamnech. To je mimochodem pro děti velmi výjimečná zkušenost a moc je to baví.
Zubrnice se spojí s dalšími skanzeny, vytvoří Národní muzeum v přírodě |
Co tedy čeká návštěvníka, který přijede do Zubrnic mimo termín, kdy se koná nějaká akce?
Zubrnice mají velký potenciál a každého návštěvníka nutně okouzlí. Jsou zasazené v tak malebném místě, že se člověku tají dech. Propojení kopců, údolí Lučního potoka, železnice a dominanty Bukové hory je zcela výjimečné, zvláště pro ty, kteří sem přijedou poprvé. V muzeu si můžete během sezony vybrat ze dvou návštěvnických okruhů s průvodcem. První zahrnuje historickou vesnici, kde si projdete kompletní zemědělskou usedlost včetně stodoly, kolny, špýcharu a sušárny ovoce, dále školu, kostel nebo kupecký krámek a transferovaný dům z Loubí, který částečně slouží jako vzdělávací centrum. Můžete si prohlédnout i prutník, ukázkové pole a bylinkovou zahrádku nebo tyčovou chmelnici.
Druhá trasa vás údolím Lučního potoka zavede do mlýna, kde uslyšíte klapat mlýnské kolo, prohlédnete si mlýnici zevnitř a dozvíte se i o historii mlynářství v tomto místě. Cestou k mlýnu minete tři transferované objekty, které jsou zatím nedokončené, ale postupně se na nich pracuje. Pokud nechcete využít služeb průvodce, můžete se volně procházet, posedět si v sadu, použít některou z turistických stezek a udělat si hezký výlet. Mimo to nabízí muzeum během roku také umělecké nebo řemeslné výstavy.
Zubrnice jsou malá obec v kopcích, není muzeum vnímáno jako vetřelec, jehož návštěvníci obtěžují místní?
Ruku na srdce, když do vesnice, která má přes dvě stovky obyvatel, přijede na akci čtyři tisíce návštěvníků, radost to místním neudělá. Všude auta, nepořádek, hluk. Jedním z úkolů, které jsem si dala, je více propojit obec a muzeum v běžném životě a vynahradit místním těch pár dní nepohodlí v roce. Budeme nabízet dobrovolné i placené brigády, možnost podílet se na programech, vzájemnou výpomoc a podobně. Jeden bez druhého fungovat nemůžeme, tak je soužití ve vzájemnosti a propojení nezbytné. Kvůli poloze Zubrnic máme problémy například s brigádníky či poskytovateli služeb kvůli dopravě a dojíždění. Od Ústí, Litoměřic nebo Děčína jsme přece jenom daleko.
Jak je finančně náročné pečovat o historické budovy, stroje, zařízení?
V zubrnickém muzeu máme celkem 22 objektů, z toho je osm expozičních. Zbývajících 14 potřebuje ke zprovoznění velké investice. Momentálně připravujeme koncepci, ze které bude jasné, kam bude muzeum směřovat, do kterých objektů potřebujeme finanční prostředky investovat a také jak ty opravené budeme využívat. Ale uvědomuji si, že je to běh na dlouhou trať. Určitě nejde udělat všechno naráz, i když by to samozřejmě bylo ideální. Provozní rozpočet stačí na běžný chod muzea a běžnou údržbu objektů. O investicích rozhoduje zřizovatel, tedy Ministerstvo kultury ČR.
Kde vidíte muzeum za pět let?
To vím přesně. Na předních příčkách návštěvnických cílů v kraji z hlediska významu místa jako takového. To je v zubrnickém muzeu zásadní téma.
S jakou návštěvností budete spokojená?
Počet návštěvníků nepovažuji za prioritní ukazatel. Během covidu, kdy byla situace velmi specifická, naše muzeum navštívilo kolem devíti tisíc lidí. Jestli přijde 20–25 tisíc, bude to pecka. Naším cílem ale je, aby tady návštěvník smysluplně strávil čas, poučil se a chtěl se vrátit. Ne, aby si odvezl jenom pomlázku z velikonočního jarmarku.