Jak si přejete prožít letošní rok?
Daleko aktivněji a živěji než uplynulé dva roky. Doufám, že budu moci všude jezdit a chodit bez selekce na očkovaný versus neočkovaný.
Zastihnout vás na rozhovor nebylo snadné…
To jsem teď říkala i na castingu, že kdyby to vyšlo, aby mi dali hodně dopředu vědět, abych si udělala čas, protože mám spoustu aktivit.
Jakého castingu jste se zúčastnila?
Pořad MasterChef Česko. Samotnou by mě nenapadlo se přihlásit, ale byla to výzva projektu SenSen (Senzační senioři) k členským seniorským klubům. Řekla jsem si, že by to mohla být zábava.
Co jste tam uvařila?
Přímo na místě jsme nevařili. Měli jsme přivézt už hotové jídlo. Připravila jsem zabijačkový guláš pečený v troubě s chlebem. Mladý holky tam byly vyklepaný, braly to hrozně vážně. Já prožila zábavný den a ještě si zašla v Praze do skvělé cukrárny.
Jaké další aktivity máte?
Spíš by bylo jednodušší vyjmenovat, co nemám. (smích) Působím jako místopředsedkyně Krajské rady seniorů Ústeckého kraje, vedu Seniorský klub v Lounech. Studuji Univerzitu třetího věku na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, obor psychologie všedního dne. Čeká mě práce přísedící u soudu. Připravuji školení vedoucích sociálně právních poraden pod Radou seniorů ČR. A pomáhám zviditelnit seniory jako osoby, které se rády baví, tančí zpívají, prostě žijí naplno.
Vy se asi nenudíte, že?
Co to je nuda? Život je krátký na nudu.
Lounský klub seniorů vedete osmnáct let, stála jste u jeho zrodu. Co všechno děláte?
Prvního dubna to bude 19 let. Pravidelně se setkáváme každý čtvrtek, děláme různé akce, přednášky, výlety, pobyty.
Vilma Svobodová
|
Kolik máte členů?
Máme 138 členů, z toho polovička je aktivních. Nikoho nevylučujeme, protože někomu třeba nedovolí zdravotní stav, aby pravidelně chodil na setkání. Potýkáme se také s velkou překážkou v podobě schodiště, které vede do klubovny. Už několik měsíců řeším zprovoznění nákladního výtahu, který tam je a nevyužívá se. Objekt má ale několik vlastníků. Je potřeba vyřešit různé revize, snad se to brzy dotáhne.
Na webu klubu mě zaujala citace – starší věkem, mladí duchem. Na kolik let se cítíte?
Podle toho, s kým jsem zrovna v kontaktu. Se svými vnoučaty jsem školákem, žákyní střední školy, studentkou vysoké školy. Když se bavím s vámi, připadám si mladší. A to mi bude v březnu 74 let. Když mluvím nebo poslouchám někoho staršího, tak s ním soucítím, ale nesnáším, když mi řekne: „Počkej, až ti bude tolik, kolik mně.“
Je tedy pro vás věk jen číslem?
Ano, pro mě ano. Věk mě v ničem neomezuje, všechno je v mozku. Znám ale spoustu seniorů, kteří nechtějí žít svůj život, nechtějí nikam chodit, rezignovali na prožití nových zážitků, pak nikoho nového nepotkají. Místo toho žijí život seriálových postav a řeší jejich problémy. Musí ale žít tady a teď. Protože až jim to zdravotní stav neumožní a budou závislí na pomoci druhých, už budou moci jen vzpomínat, co mohli a nic pro to neudělali.
Jak fungování klubu omezila pandemie?
Několik měsíců jsme museli mít zavřeno a přerušit veškeré aktivity. V tu dobu jsem s řadou členů, ale i dalšími mnoha známými a přáteli seniory byla denně či obden v kontaktu po telefonu. Volala jsem jim a fungovala jako vrba. Vynucenou pauzu jsem využila i k tomu, abych dala do pořádku administrativu týkající se klubu. Konečně jsem měla i čas na psaní stromu života naší rodiny. Když se oteplilo, byla spousta práce na zahradě…. Bohužel návštěvnost klubu po uvolnění zákazů a otevření klubovny už není jako před pandemií. Tehdy chodilo v průměru 55 seniorů. Teď je to kolem třiceti, a to je zázrak. Bojí se, aby nedostali covid.
Když vypukla pandemie, senioři dostali nálepku riziková skupina, kterou nemoc ohrožuje nejvíce. Souhlasíte s takovým označením?
Pandemie a vůbec celkový přístup minulé vládnoucí garnitury udělaly ze seniorů s prominutím dementy. Senioři nejsou riziková skupina. Riziková skupina je v každé generaci – chronicky nemocní, tělesně a mentálně postižení. Označení seniorů jako rizikové skupiny mě uráželo a nejsem sama. Znám spoustu 70- a 80letých, kteří strčí jak fyzicky, tak psychicky mlaďochy do kapsy.
Jaký dopad má covid na seniory?
Nejhorší bylo a je strašení, kdy se každý den ze sdělovacích prostředků valí zprávy o počtu nakažených, mrtvých. Proč se neudělá srovnání na jiné nemoci? Ve strachu se s lidmi velmi dobře manipuluje a se seniory obzvlášť. Bohužel toho zneužívají i někteří příbuzní. Často slýchávám od našich členů – „já nemůžu přijít na setkání, jet na výlet, protože dcera, syn mi to zakázali, abych nechytla covid“. Neřídí se vlastním rozumem. Ztráta sociálních kontaktů má přitom velké negativní dopady na celkovou kondici seniorů, v tomhle vidím největší riziko.
Seniorům bylo doporučováno, aby omezili osobní kontakty a přešli do online světa? Zvládli to?
Pro mnohé to bylo hrozně těžké. Jednak s takovými přístroji neumí pracovat nebo je ani nemají k dispozici. Pak je tu skupina, která se nechce naučit s počítačem či chytrým telefonem pracovat, říkají napracovali jsme se dost a už se nic učit nechci. To si já neumím představit. V loňském roce měl náš klub školení od SenSenu na práci s tabletem a chytrým telefonem. Bylo úžasné sledovat počáteční nedůvěru a obavy 82leté paní. Nakonec prošla celým školením a dneska si čte zprávy na internetu a suverénně používá WhatsApp.
Co vy a moderní komunikační technologie?
Nemám s nimi problém a co neumím, to mi poradí vnoučata. Nebo se obrátím na mlaďochy, kteří tomu rozumějí, přece žádný učenec z nebe nespadl.
Co si myslíte o zmínkách o povinném očkování seniorů?
To je špatně. Ale nemyslete si, nejsem nějaký bláznivý odpůrce očkování. Mám k tomu svůj postoj. Zřetel by měl být na hladinu protilátek. Očkování proti covidu by mělo zůstat na rozhodnutí a přesvědčení každého jednotlivce. Probíhat by mělo u lékaře, který zná váš zdravotní stav, a ne někde na nádraží nebo v obchodním domě.
Nositelky jména Vilma mají silnou vůli, nezlomný charakter a odhlodaní. Dosáhnou všech vytyčených cílů. Co jsem si o vás mohla přečíst, tak ta charakteristika na vás sedí. Jste dost slyšet a vidět, neustále něco podnikáte, mimochodem před lety jste dostala ocenění neřízená střela…
Jméno jsem dostala po své mamince. Charakter jsem dostala asi do vínku, mým znamením ve zvěrokruhu je Beran. Beran je ohnivé znamení a narodila jsem se v ascendentu Lva, což je také ohnivé znamení. Možná nějaký vliv mělo i prostředí, ve kterém jsem vyrůstala, se čtyřmi staršími sourozenci, musela jsem se naučit prosadit se. Nebojím se proto jednat s kýmkoli. Jsem v kontaktu s ministry, senátory, poslanci. V sociálních službách se pohybuji na rozdíl od nich přes 30 let a vím, jak to chodí v reálném životě. Proto jim píšu a připomínkuji zákony, ale nechci jen kritizovat, rovnou navrhuji zlepšení. Jakmile vím, že mám pravdu, jdu hlavou proti zdi.
Co pro vás znamená ocenění Seniorka roku?
Nesmírně si ho vážím. Vnímám to jako ocenění mé celoživotní práce pro potřebné.
