„Opět nastala situace, kdy jsme pořád v práci a naše rodiny to musí zvládnout. Děti zatím chodí zaplaťpánbůh ještě do školy, ale pokud se opět zavřou, zvýší se nám počet lidí, kteří budou muset být doma. Co je proti jaru jiné, to je zvýšená nemocnost dětí, té se bojím. Jinak také někdo odešel do důchodu a někdo také proto, že ho covidová situace vysílila. Tyto kolegyně mi řekly, že už práci nechtějí dělat, nechtějí být u toho, kdy se například za víkend vyprázdní celé oddělení JIP, protože pacienti zemřeli. Co jim mám říci? Že zase nastoupí a že to vydrží? Kolikrát?“ lamentuje Markéta Svobodová.
Když jsme ve velkokapacitních centrech očkovali tisíc lidí denně, to byla nádherná práce, žili jsme v domnění, že budeme mít méně pacientů.
