Patří k našim nejuznávanějším odborníkům. Přednášel na univerzitách v USA, Rusku, Japonsku, Indii nebo v Británii a stále učí na Přírodovědecké fakultě UK. Jako první odhalil, že mezi nervovými buňkami v mozku existuje stálý průtok, také objasnil, co se děje v mozku před migrénou. A zabýval se i tím, jaký vliv má hormon adrenalin na nervy a svaly.
Pane profesore, v čem vás mozek tak fascinuje?
Je to orgán schopný nesmírných výkonů. Prakticky každý člověk může být geniální, kdyby se tedy podařilo vyřešit několik problémů. Vyberu jen jeden – vybavování paměťových stop. Jsem zastáncem teorie, že všechno, co v životě prožijeme, a to i podvědomě, je někde v mozku uloženo. Ale může to být trošku změněno a pokrouceno. Pokud totiž nějaký zážitek vypravujeme kolegům nebo přátelům, vždycky si tam něco přidáme, a ono se nám to v té vylepšené verzi zpátky zase uloží. A my už to potom zase prezentujeme jako pravdu.
Mistr přibarvených historek byl například herec Vladimír Menšík. Máme několik druhů paměti a jejich obsah se ukládá do různých šuplíků po celé mozkové kůře. Je otázka, jak to z nich vytáhnout. V tom ohledu jsou na tom lépe ženy, protože mají „šuplíky“ rovnoměrněji rozložené mezi pravou a levou mozkovou polovinou s podporou citových oblastí. A jeden z úkolů paměťové fyziologie zní: jak ty paměťové stopy a odkud vyvolat, když je chceme. Nebo jak naopak zahladit špatné vzpomínky, aby nedocházelo k psychickým traumatům po špatných zážitcích.
Ti lidé začínají mít pocit na zvracení a podobné potíže, zkrátka je to takový divný stav, kdy oni už vědí, že bude následovat migréna. Někdy dojde i k epileptickému záchvatu.
