V areálu litvínovské chemičky, kterou provozuje Unipetrol, došlo 13. srpna 2015 po úniku propylenu k výbuchům a rozsáhlému požáru na etylenové jednotce.
Dlouholetí zaměstnanci závodu Jan Doskočil a Václav Macal se podle obžaloby provinili tím, že nespustili vodní a parní clony, čímž by podle vyšetřovatelů havárii a následky minimálně zmírnili.
Za obecné ohrožení z nedbalosti jim hrozí trest od dvou do osmi let vězení.
Oba obžalovaní odmítají, že by postupovali špatně. Od začátku tvrdí, že clony nespustili, protože by šlo o neefektivní krok, kdy únik propylenu byl mimo jiné mimo jejich dosah. Zároveň podle nich šlo o bezpečnost ostatních pracovníků, protože clony mohou generovat statickou elektřinu a tím iniciovat výbuch. Na pracovišti se přitom ještě pohybovali lidé.
Proces v úterý pokračoval téměř po roce od posledního jednání. V jednací síni po doplnění vlastního posudku vypovídal znalec obžaloby Pavel Danihelka, jenž tvrdí, že muži clony spustit měli.
Vyjadřoval se například k tvrzení obžalovaných, kterým v tomto ohledu dává za pravdu i posudek obhajoby, že v parních clonách nebyl dostatek páry.
„Myslím, že je potřeba podívat se na to i z jiného úhlu pohledu. To je jako kdyby parašutista nepoužil záložní padák, protože by se mohl zamotat do šňůr. Primárně jsou clony bezpečnostní prvek. Jestliže mám bezpečnostní prvek a nepoužiji ho, že se ho bojím, tak jsem se buď dopustil chyby, nebo jsem vědomě prohlašoval za bezpečnostní systém, který bezpečnostní nebyl, a proto jsem ho nespustil,“ uvedl Danihelka.
Měli dvě možnosti
„Domníváte se, že postavení obou obžalovaných bylo takové, že si podobně jako parašutista mohli vybrat, jestli použijí záložní padák a možná se jim zamotají šňůry, nebo že ho nepoužijí a zabijí se rovnou? Měli podle vás dvě možnosti a měli hodnotit, která je optimální?“ ptal se následně Danihelky obhájce Sokol.
„V podstatě ano,“ zněla znalcova odpověď. Následně znovu naznačoval nedostatky ve fungování podniku.
„Jestliže mám bezpečnostní opatření, o němž vím, že to nebude stačit, tak proč se na to neupozorní a neřeší se to dopředu. Protože takto tedy vědomě provozuji zařízení, které nemohu použít v případě havárie. Náprava tohoto stavu ohledně množství páry je možná, ale stálo by to peníze,“ podotkl Danihelka zároveň s tím, že k dispozici byly nicméně i vodní clony, které muži nepoužili a které obdobným handicapem netrpěly.
Státní zástupce pak v jednací síni citoval z provozního předpisu závodu, který pocházel už z roku 1983 a v němž se uvádí, že při velkých výronech a požárech přestávají clony plnit svou funkci.
Operátora staví do nešťastné pozice
Danihelka už v minulosti uvedl, že v chemičce byla situace co do bezpečnosti právě na úrovni zmíněného roku.
„Nešťastné na tom předpisu je, že než zjistíte, který z těch úniků máte, už je pozdě. Ten předpis je nešťastný a operátora staví do nešťastné pozice,“ uvedl dnes Danihelka s tím, že Unipetrol navíc neměl, nebo dostatečně rychle nespustil, takzvaný režim nouzového vypnutí.
O nezáviděníhodné situaci pro zaměstnance kvůli provoznímu předpisu mluvil Danihelka i před rokem, když po dotazu obhájce obžalovaných Sokola uznal, že v předpisech Unipetrolu se skutečně píše o tom, aby zaměstnanci brali v potaz možnost výbuchu při spuštění clon.
„Je tam o tom zmínka a připadá mi to jako dosti podivná záležitost, protože tam zároveň není žádný další způsob, jak by se dotyční měli rozhodovat, podle čeho,“ odpověděl mu tehdy Danihelka. „Když jsem ten provozní předpis četl, vzbudilo to ve mně dojem, že pisatel se chtěl zbavit odpovědnosti,“ poznamenal.
Sokol zvažuje, že bude chtít předvolat další svědky. Jejich seznam musí soudu doručit do týdne. Senát se pak poradí, zda jeho návrhy připustí. Hlavní líčení má pokračovat v květnu.
13. srpna 2015 |
