Reset má galerii rozsvítit, rozmluvit i rozezvučet, říká kurátorka

Rozmluvit, rozezvučet, rozsvítit skrze světlo, barvu a zvuk krajskou Galerii Benedikta Rejta v Lounech se pokouší nový výstavní projekt nazvaný Reset. Audiovizuální tvorba několika umělců má podle hlavní kurátorky galerie Lucie Šiklové uzavřít jednu kapitolu historie instituce a otevřít zcela novou.

Reset je prvním výstavním počinem, který vytvořil nový tým kolem nedávno jmenované ředitelky Galerie Benedikta Rejta v Lounech (GBR) Kateřiny Melenové. V současnosti, kdy je kvůli koronaviru instituce uzavřena pro veřejnost, je možné zhlédnout záznam Resetu alespoň na Facebooku galerie.

První letošní výstava nabízí ukázku především audiovizuální tvorby. Proč jste zvolili právě tento koncept? Nikdy v minulosti zde taková forma umění prezentovaná nebyla. Nebyl to risk, jak to návštěvníci přijmou?
Akce Reset není typickou výstavou, ale událostí, jejímž smyslem je skrze díla poznat a otevřít prostor galerie, která byla doposud do sebe uzavřenou a spící pannou z příběhu Moudrý zlatník. Hlavní myšlenkou je rozmluvit, rozezvučet a rozsvítit ji skrze světlo, barvu a zvuk a současně galerii vdechnout nový život. Reset uzavírá jednu kapitolu historie galerie a nastavuje zcela novou. Když jsme vymýšleli formu, řekli jsme si, že uděláme něco, co tu dosud nebylo. Ukázalo se, že prostoru galerie tento typ umění velmi sluší.

Galerie, které dal tvář známý architekt Emil Přikryl, je svými členitými prostory i jednotlivými prvky fascinující. Přeměna bývalého pivovaru na galerii umění v 90. letech minulého století se dočkala řady ocenění a zmínek v publikacích. V roce 2004 byla nominovaná na evropskou cenu architektury. Jak si podle vás rozumí s klasickými výtvarnými díly? A jak se vám s tímto prostorem pracuje?
Objekt galerie, který je autorským dílem Emila Přikryla, je sám o sobě uměleckým dílem. Hovoří svým jazykem, zabírá si svůj prostor a nikoho dalšího k sobě nepotřebuje. Je velmi složitý a současně velmi krásný. Proto je velmi obtížné zde připravovat výstavy, ne vše zde vyzní, ale pokud si dílo a prostor sednou, je to nádhera. Reset je první oťukávání, budeme se s prostorami jednotlivých pater sžívat a moc se na to těším.

Podle jakého klíče jste vybírala instalace?
Podtitulem projektu jsou prostor, světlo, barva a zvuk. Proto jsme hledali autory, kteří tyto veličiny zastupují či s nimi pracují. Petr Nikl je takovým hybatelem a propojovatelem různých médií a přístupů, podobně jako Ondra Smeykal. Oba původně vyšli z výtvarného fundusu, mají vystudovanou Akademii, ale dnes čisté výtvarno daleko přesahují. Poetická Niklova Camera obscura ukazuje symbolicky svět hlavou dolů, Smeykalův objekt Relikviář ponouká k vytváření vlastních relikvií a jeho hudební pracovna Hnízdo je sama o sobě fascinující instalací, naplňující prostory zvukovým podkresem. 

Lucie Šiklová

Historička umění zaměřující se na moderní a současné umění.
Jako kurátorka pracovala ve Sbírce moderního a současného umění v Národní galerii v Praze, Galerii Benedikta Rejta v Lounech, kde působila jeden rok před deseti lety. Posledních necelých šest let působila v Galerii Klatovy / Klenová.
Připravila také řadu výstav pro další galerie jako kurátorka na volné noze a je autorkou odborných publikací, katalogů k výstavám a článků o současném výtvarném umění.  

Martin Janíček je zase takový světelně-hudební mág, a jeho tvorba se hlásí k odkazu Zdeňka Pešánka. Dorota Sadovská, slovenská malířka a multimediální umělkyně, je zastoupena instalací ze svých tzv. „kreseb světlem“. Zdejší prostory jsou jako stvořené pro velkoplošnou videoprojekci, vizuálně minimalistická smyčka Mistake Michaely Vélové Maupicové je tedy nasnadě. 

Další dvě působivá videa pocházejí z autorství Johany Střížkové. Ta připravila ještě instalaci velkoplošných fotokoláží, v jejichž základě se skrývá právě architektura galerie. Interaktivní, osobitě samotářsky poetická audiokniha Silentio Matěje Plachého zve a posléze vtahuje návštěvníka do vlastních zvukových experimentů. Zařadili jsme i jednoho zástupce klasické malby, a to obraz Petra Pastrňáka, který se snaží zobrazit čistou krásu nezatěžovanou svými vnitřními pocity.

V jednom nově zpřístupněném podzemním podlaží je také k vidění dílo již nežijícího umělce Zdeňka Pešánka, který je považován za průkopníka v oblasti multimediálního kinetického umění. O co jde?
Zdeněk Pešánek, mimo jiné autor Barevného klavíru, pro který složil hudbu Erwin Schulhoff, byl velkým anticipátorem. Ačkoliv se nedochovalo mnoho originálních děl, Galerie Benedikta Rejta jich několik vlastní. Ve druhém podzemním podlaží díky iniciativě předchozí ředitelky Alice Štefančíkové (v galerii působila do loňského roku, kdy jí kraj neprodloužil smlouvu a ve výběrovém řízení vybral Kateřinu Melenovou – pozn. red.) několik let vznikala hypotetická rekonstrukce jeho díla Fontány lázeňství, kterou navrhl pro československý pavilon na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži v roce 1937. I když model není zcela hotový, chtěli jsme ho ukázat veřejnosti. Současně hledáme postup, jak s ním dál nakládat. Zasloužil by si dokončení a velkorysejší prostor.

Galerie Benedikta Rejta

Je muzeum umění zaměřené na české i zahraniční umění druhé poloviny 20. století, zejména na geometrickou abstrakci a konstruktivistické tendence. Vznikla v 60. letech minulého století, kdy pořádala výstavy v několika lounských domech.
V současnosti sídlí v přestavěné budově bývalého městského pivovaru podle návrhu architekta Emila Přikryla, k přestavbě došlo v letech 1993–1996 z iniciativy tehdejší ředitelky Alice Štefančíkové.
V roce 2020 nastoupila na post ředitelky galerie Kateřina Melenová. Pod jejím vedením galerie změnila vizuální styl a komunikační styl, stejně tak přístup k návštěvníkům.

Reset bude k vidění do letošního dubna. Co chystáte dál?
GBR se dosud profilovala na geometrickou abstrakci, vycházející z ruské avantgardy první třetiny 20. století. Toto směřování respektujeme, ale zároveň nechceme ustrnout ve formalistickém chápaní avantgardy, ale naopak ji posunout do vnímání současného světa. Být avantgardní v dnešním slova smyslu chápeme jako být ztišený, zvnitřněný, z města a techniky přeorientovaný například na krajinu, přírodu, na vlastní zdroje. Letošní rok otevíráme galerii směrem ven, proto je letos tématem krajina. Z galerie se nám otevírají výhledy na křivky Českého středohoří a pod námi je řeka Ohře. 

V kontextu Loun se krajina nabízí i proto, že zde je trojice Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald a Kamil Linhart, kteří z počátku vycházeli z lounské krajiny. Dalším výstavním projektem bude tedy Krajina +. Zahrnuje tři části. Představí vybraná díla krajinomalby z galerijních sbírek, která budou doplněna díly současných umělců. Dagmar Šubrtová a Radoslava Schmelzová mají připravenou výstavu zaměřenou na umění v krajině. Doprovodný program zavede návštěvníky i do Českého středohoří. Třetí částí bude výstava historických fotografií na skle lounského fotografa Karla Gotzlera ve spolupráci se zdejším muzeem. 

Následující přehlídku věnujeme lounskému rodákovi, pedagogovi a představiteli konstruktivních tendencí v českém umění Vladislavu Mirvaldovi, který by se letos dožil sta let. Závěr roku bude patřit výstavě děl Miloslava Mouchy, jenž je zastoupen i ve sbírkách významných světových galerií včetně Centre Georges Pompidou a Národní galerie v Praze.

Vládní protiepidemická opatření uzavřela pro veřejnost galerie. Restart jste proto zahájili online. Bude v této formě kontakt s návštěvníky pokračovat i nadále?
Ano. Nevíme, kdy budeme moci návštěvníky u nás přivítat, a proto jsme hledali způsob, jak s nimi navázat a udržet kontakt. Online přenos ze zahájení projektu Reset se osvědčil. Věříme, že se nám podaří se v této formě, pokud jí bude potřeba, zdokonalit. Jde nám o živé umění, proto online, a nic předtáčeného. A zároveň s plným vědomím, že autentický kontakt s díly přímo na místě je nenahraditelný.