Vláda minulý týden oznámila uzavření všech škol na nadcházející tři týdny. Vy sám stále působíte jako externí učitel. Jak se vám a kolegům v této době učí?
První koronavirová vlna nás naučila se přizpůsobit nové formě výuky. Učitelé a školy si rychle přivykli na přechod do virtuálního prostoru. Osobně jsem se nejvíce obával o malé školy na venkově, kde je jen pan ředitel či paní ředitelka a chybí tam úzký pedagogický sbor či funkce jako koordinátor pro informační a komunikační technologie. To je důvod, proč některé školy měly potíže přejít na online výuku a nevěděly, jaké technologie k tomu na dálku využít. Mnoho škol bylo překvapeno, když jsme jim s lektory z Digitální pohotovosti ukázali, jaké jsou možnosti, jaké konkrétní digitální vzdělávací nástroje mohou využívat, zejména od velkých společností jako Microsoft a Google, které je poskytují pro účely vzdělávání zdarma a školu nic nestojí.
Tomáš Hamberger (32)
|
Jak dlouho trvá plně zapojit školu, která neměla o technologiích povědomí, do distančního vzdělávání?
Po šestiměsíční zkušenosti nám vychází, že to v průměru zabere asi tři týdny. Pokud se bavíme o schopnosti používat sdílená úložiště, vytvořit virtuální třídy či zprovoznit videokonference. Na začátku je nejdůležitější důkladné a minimálně tříhodinové školení pedagogického sboru. A to by se mělo aspoň jednou opakovat. Po třech týdnech dokáže škola sama zajistit výuku na dálku.
Za jak dlouho si zvyknou žáci?
Tam to může trvat trochu déle. Ne že by technologie neovládali, někdy jim prostě doma chybí. Mají třeba pomalé internetové připojení. To ale není největší problém.
Co tedy?
My vidíme největší riziko v tom, že se zcela zapomnělo na kybernetickou bezpečnost. Od počátku výuky na dálku upozorňuji, že technologie mají i stinnou stránku. Videokonferenční místnosti, virtuální třídy a sdílené disky by se měly důkladně zabezpečovat. Učitelé i žáci by měli být poučeni o tom, k jakým rizikům může docházet a jak je eliminovat.
Školy nejsou restaurace. Uzavření má dlouhodobé dopady, varují experti |
Neměly by tyto bezpečnostní prvky zajišťovat primárně platformy, na kterých dané služby běží?
Ony už je mají. Je na uživatelích, aby si je aktivovali, a aby věděli, že se dají takto využít. Videokonferenční hovory se běžně pořádají i na prvním stupni a dětem je přes webkameru vidět do pokojíčku. Ostatní mohou vidět, v jakých sociálních podmínkách žijí a tyto děti se pak bohužel mnohdy stávají oběťmi kyberšikany. Přitom by stačilo, aby učitelé byli proškoleni. Každá videokonferenční aplikace umožňuje nastavit si pozadí, díky kterému není vidět do soukromí. Spousta z nich jsou animovaná či kreslená a vhodná právě pro děti. Myslím si, že ministerstvo školství a další organizace by na tuto bezpečnost měly více myslet. Edukace pedagogických sborů v tomto ohledu chybí.
Vyjednáváte s ministerstvem školství o tom, aby se bezpečnostní pravidla sjednotila?
Se zástupci úřadu jsme mluvili. Ministerstvo školství spolupracuje s podobnou platformou, jako je Digitální pohotovost, jen má více členů a více se zaměřuje na rozvoj digitálních dovedností. My v tuto chvíli začínáme pomalu tahat za pomyslnou ruční brzdu a s lektory v Digitální pohotovosti připravujeme bezpečnostní standardy pro výuku na dálku a pro učitele připravujeme školení zaměřená výhradně na prevenci kybernetické kriminality a zvyšování digitální důvěry. Běžný věk učitele je 40 a více let a tito lidé začali s důvěrou technologie využívat. Na nás nyní je, aby v tom nepolevili. To jde ale ruku v ruce se vzděláváním v kybernetické bezpečnosti.
Kantoři nemají důvěru v technologie?
Běžně se nám stávalo, že jsou učitelé bezradní, protože jim virtuální prostor začal narušovat někdo z venku. Typicky se stávalo, že se jim do nezabezpečené virtuální třídy či videokonferenční místnosti dostal někdo třetí, žák z jiné školy nebo cizí člověk, a začal v ní sdílet nevhodný obsah, třeba vulgarismy nebo nahé fotografie. Představte si, že se dva týdny po večerech učíte s nástroji pro distanční výuku a tohle se vám stane, protože o zabezpečení a možných rizicích vám nikdo neřekl. To je pro učitele strašně demotivující. Pokud nebudeme brát kybernetická rizika vážně, tak ztratíme velké množství kantorů, kteří jsou šikovní a ochotní se učit novým věcem.
Jak tomu předejít?
Ministerstvo školství by mohlo zvážit vytvoření manuálu pro potlačení bezpečnostních rizik a přesvědčit školy, že je nezbytné věnovat školní digitální infrastruktuře adekvátní péči. Využít se dá i služeb jiných organizací, které se podobně jako Digitální pohotovost, specializují na prevenci a minimalizaci kybernetických rizik a dokáží na škole nastavit kvalitní bezpečnostní ICT politiku.
Pod tím si máme představit co?
Už od března se prakticky učíme na dálku. Za tu dobu vzniklo obrovské množství digitálního obsahu. Záznamy z videokonferencí, prezentace, fotografie, na kterých jsou vidět žáci, jejich obličeje, jména i příjmení. To vše je někde uložené, často dostupné z oficiálních školních webových stránek a školy nad tímto digitálním obsahem mnohdy nemají kontrolu nebo nevědí, jak ho zabezpečit. Často při výuce používali technologie pro soukromou komunikaci a nyní nemají možnost vzniklý obsah zpětně zabezpečit. V tom je výhoda velkých vzdělávacích digitálních platforem, které na to dbají a lze je označit za stoprocentně bezpečné a jejich používání logicky vytváří bezpečnější digitální prostředí na školách.
Distanční výuka bude bez problémů, školy jsou lépe připravené, řekl Plaga |
Delší dobu se u nás hovoří o tom, že české školství je zastaralé.
Může se to s přechodem na technologie a distanční výuku zlepšit? Máme šanci technologie začít používat k rozvoji dovedností, jako je práce v týmu a spolupráce, tedy dovedností pro 21. století. Zejména pomocí sdílených dokumentů a virtuálních tříd. Jako učitel můžu čtyřem žákům zadat práci přes virtuální učebnu a je jedno, jestli jsou tři z nich ve třídě a čtvrtý doma v karanténě. V tom je obrovský potenciál. Nesmí se ale stát, aby došlo pouze k tak zvanému zdigitalizování frontální výuky. To by byla promarněná šance.
Technologie nikdy nenahradí sociální kontakt. Všechny stupně základních škol jsou opět uzavřené. Nezaděláváme si na problém?
Nejcitelnější je to u tříd na prvním stupni, kde jsou děti zvyklé na jednu učitelku. Tu v první vlně mnohdy neviděli ani přes videokonference. Mám obavu, že k zpřetrhání sociálních vazeb už mohlo dojít a bude těžké je dávat dohromady. Určitě platí, že virtuální kontakt je lepší než žádný. Kdyby to ale takhle trvalo dalšího půl roku, následky už budou příliš velké. Osobně jsem v první vlně velice ocenil, že můžu jako třídní učitel svoje žáky opět vidět a jen tak si s nimi popovídat, neučit se.
Jak distanční vzdělávání mění učitelství jako takové?
Učitelé, se kterými jsme spolupracovali se shodují, že moderní technologie je udělaly pro žáky zajímavějšími. Najednou vidí, že učitel je schopný začít se s nimi bavit jejich jazykem a používat nástroje, na které jsou žáci běžně zvyklí. Kantoři díky tomu mají lepší pozici. Zároveň zjistili, že jim technologie šetří čas a usnadňují administrativní práci. Výukové materiály, které měli různě na papírech si přesunuli na jedno místo do virtuálního prostoru, kde mohou dokumenty sdílet, upravovat a jednoduše poskytovat ostatním. Zkrátka cokoliv, komukoliv, odkudkoliv.
Je mezi žáky díky většímu zapojení počítačů a technologií větší zájem například o studium technických oborů?
Na ministerstvu průmyslu a obchodu jsme stále spíše nespokojení se zájmem dnešní mládeže o studium technických oborů a řemesla. Proto jsme ve spolupráci s resortem školství připravili projekt Tour for the future, pod čímž si představte pojízdnou učebnu techniky. Už třetím týdnem objíždíme kraje se speciálně upraveným a technologiemi vybaveným nákladním automobilem, ve kterém si žáci osmých a devátých tříd mohou vyzkoušet třeba 3D tisk.
A bude to stačit? Navíc vzhledem ke stávající situaci bude projekt asi muset počkat.
Chceme tím především vzbudit u žáků zájem o technologie a motivovat je ke studiu technických oborů a řemesla. Jezdí s námi i odbornice na kariérové poradenství, které pomáhají žákům s přípravou na budoucí profesní dráhu. Ano, kvůli zhoršené pandemické situaci musíme šňůru přerušit, ale věříme, že se opět budeme moci rozjet po českých základních školách.
Spolupracujete v tomhle ohledu s ministerstvem školství?
Ministerstvo průmyslu a obchodu usiluje o zavedení nové vzdělávací oblasti Člověk a technika do rámcových vzdělávacích programů pro základní školy ve školním roce 2021/2022. V současnosti se tato vzdělávací oblast pokusně ověřuje a je plně v gesci ministerstva školství, které průběh monitoruje a průběžně vyhodnocuje.
Co je její součástí?
Nejsme spokojeni s podmínkami pro výuku techniky a řemesla na základních školách. Často zcela zrušené školní dílny a nedostatečné vybavení neumožňují realizovat praktické vyučování, a proto dáváme dohromady koncept sdílených dílen. Ten počítá s plně vybavenou moderní učebnou pro výuku techniky, kterou by mohlo využívat více škol z daného regionu.
Podívejte se na reportáž o online výuce:
