„Sucho je pro nás největší problém, s nedostatkem vláhy si poradit neumím,“ říká muž, který se pěstování ovoce věnuje už téměř 30 let.
V zemědělství podnikáte už dlouho. Jaké byly vaše začátky?
Vystudoval jsem zemědělskou vysokou školu, už na ní jsem věděl, že chci hospodařit. A zrovna v té době byl na prodej statek, vyřídil jsem si bezúročnou půjčku a mohl začít. Ke statku kromě budov patřilo 12 hektarů půdy, převážně se sady, a protože jsem se chtěl sadaření věnovat, měl jsem na co navázat.
Na jak velké ploše hospodaříte dnes?
Postupně jsem přikupoval nebo si pronajímal pozemky. V současné době hospodaříme zhruba na 70 hektarech zemědělské půdy, z toho asi polovinu tvoří ovocné sady. Jde o náš hlavní zdroj obživy. Na zbytku pěstujeme obilí a další plodiny.
Jaké ovoce pěstujete a které jde nejvíc na odbyt?
Pěstujeme hlavně jablka a hrušky, ale máme i švestky, višně, meruňky a trochu broskví. Protože máme prodej tzv. ze dvora, musíme mít sortiment zajímavý pro naše zákazníky. Dříve jsme prodávali jenom jablka, lidé chtěli i další ovoce, tak jsme se přizpůsobili. Nejvíc prodáme jablek, hrušek a teď jdou hlavně meruňky.
Jak to letos vypadá s úrodou? Bude jablek a ostatního ovoce dostatek?
Kvůli dlouhodobému suchu bude úroda jablek nižší. Zatím to vypadá, že naplníme jenom naše sklady a do velkoobchodu nic dávat nebudeme. Když je normální úrodný rok, asi 40 procent sklizeného ovoce putuje do velkoobchodu. To letos nebude. Máme ale dobrou úrodu meruněk. Při jarních mrazech jich část pomrzla, část jsme zachránili díky tomu, že jsme jim topili. Nakonec jsme je museli ještě zelené protrhávat.
Přitopit stromům se tedy vyplatilo. Jak to funguje?
Do sadu mezi stromy rozmístíme protimrazové svíce, což jsou plechovky s parafínem. Jejich knot hoří až 8 hodin. Stačí, když se zvedne teplota jenom o dva stupně, a kvetoucí stromy jsou zachráněny. Pro představu: na jeden hektar jsme jich rozmístili více než dvě stovky.
Většina zemědělců v kraji si stěžuje na sucho. Předpokládám, že nejste výjimka?
To určitě ne. Poslední tři roky nás sucho hodně trápí. Je tady těžká půda, nějak jsme to vždycky přežili. Ale poslední tři roky je situace opravdu špatná. Sice občas zaprší, pro stromy je to ale málo. Chybí hlavně spodní voda. Řešením by mohlo být vybudování závlahového systému. Nemám vlastní zdroj vody a hloubkové vrty už Povodí Ohře nepovoluje. Když se podívám zpátky, moje hospodaření se odvíjí v desetiletých periodách. Prvních deset let bylo dobrých, ve druhé desítce nám osmkrát zničily úrodu kroupy, ve třetí je to dlouhodobé sucho. Nikdy to není ideální, zemědělec musí počítat s tím, že vždycky něco přijde.
Před kroupami už stromy chráníte?
Musíme, jinak by práce přišla vniveč. Sady jsme vybavili protikroupovými sítěmi, bez nich bych se dnes neobešel. Teď nám chybí ta voda.
Kolik ovoce jste schopni ze dvora sami prodat?
Nejvíc prodáme jablek, ročně kolem 300 tun, hrušek víc než sto tun a švestek podle toho, jak se urodí. Letos nám většinou pomrzly. Višně a švestky dodáváme hlavně do velkoobchodu. Část úrody sami zpracujeme na čerstvý mošt, část vozíme do moštárny, kde nám vyrobí jablečné mošty s přídavkem dalších druhů ovoce nebo zeleniny.
Miloslav Jelínek (50 let)Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Téměř 30 let hospodaří na pozemcích v Těchobuzicích na Litoměřicku. Pěstuje hlavně ovoce, stará se o 32 tisíc jabloní, 13 800 hrušní, 12 500 slivoní, broskvoní a meruněk a 3 600 višní. Ve volném čase se věnuje koníčku náročnému na čas – chovu poštovních holubů, účastní se s nimi také závodů. |
Ovoce skladujete v areálu firmy. Jsou sklady nějak upravené?
Díky dotaci jsme zainvestovali do vybudování čtyř skladovacích komor, kde využíváme tzv. ULO technologii, což je skladování v řízené atmosféře při mimořádně nízkém obsahu kyslíku. Po naplnění ovocem se komora hermeticky uzavře, ovoce se ochladí, a když ji třeba po pěti měsících otevřeme, je ovoce ve stadiu, jako když je právě utržené ze stromu, tedy ve fázi sklizňové zralosti. Doma pak každému dojde do konzumní zralosti.
Kolik máte zaměstnanců?
Nastálo zaměstnáváme čtyři lidi, při sklizni tak na tři měsíce přijímáme 12 až 15 brigádníků. Zatím jezdí brigádnice ze Slovenska, je čím dál větší problém pracovní sílu sehnat. Mám zkušenost, že si brigádníci často myslí, že si sem přijdou tak jako na výlet. Práce v zemědělství ale není výlet, je to tvrdá dřina. Tahat koše s natrhaným ovocem není nic snadného. A aby si brigádník vydělal, musí trhat, za směnu musí načesat minimálně deset metráků jablek. Někteří načešou i víc, záleží na zkušenostech a taky na velikosti jablek. Správně utrhnout jablko neumí každý.
Jak se vás dotkla nedávná epidemie koronaviru?
Jenom trochu. V době epidemie jsme měli ještě jednu komoru plnou ovoce na prodej. Zaměstnanci se báli nákazy, vybírali si dovolenou, do prodeje se musela zapojit celá rodina. Nakažený nebo v karanténě nikdo z nás nebyl, takže jsme pracovali pořád. Když jste sedlák, na jaře musíte zasít nebo ošetřit stromy bez ohledu na koronavirus.
Co zákazníci, báli se nákazy, nebo jezdili pro ovoce i při epidemii?
Podle prodeje to vypadalo, že se vůbec nebáli. Máme stálé klienty, kteří vědí, jak to u nás vypadá. Spíš se jim nechtělo do velkých obchodů. Jablka jsme měli letos vyprodaná asi o měsíc dřív než loni. Máme otevřeno každý den včetně víkendů, lidé mohou přijet kdykoli. Zájem neztratili, spíš naopak.
Co dělá sedlák v zimě? Odpočívá?
Co myslíte, jsme v sadech. Od prosince začínáme prořezávat stromy, s tím je víc práce než se samotnou sklizní. Taky přemýšlím, co bude dál. Jako největší problém vidím dlouhodobé sucho. Uvažuji, že bych svedl vodu ze všech střech do nádrží, ale je otázka, jestli by to stačilo. Sucho je prostě větší problém než cokoliv jiného. S prodejem se nějak přizpůsobíte, suchu čelit neumím.
