Bývalý úředník ve funkci nahradil dosavadního ředitele Bohuslava Bočka. Vrátil se do známého prostředí. „V podstatě z této instituce pocházím. Pracoval jsem zde už při studiu a vydrželo mi to šest let,“ vysvětluje.
„Vykonával jsem tu dokonce i civilní vojenskou službu. Mou výhodou je, že teplické muzeum i jeho provoz podrobně znám,“ podotýká Spála.
Můžete více rozvést, s jakým cílem přicházíte do teplického muzea?
muzeum je muzejní kolos, je tu mnoho zaměstnanců i oddělení a především rozsah sbírek je obrovský. Z toho vyplývá i postup, který nás teď čeká. Pokud chceme dosáhnout toho, že se muzeum ještě více dostane do povědomí veřejnosti a otevře se návštěvníkům, znamená to obrovské množství práce s budovou, jejím vybavením i expozicemi. Zámek, kde muzeum sídlí, má velký návštěvnický potenciál. Teplice jsou lázeňské město a pohybuje se tu spousta hostů, kteří mohou obdivovat krásy Zámecké zahrady i muzea. To je šance. Rádi bychom ukázali, co všechno tady je, ať už je to nově zrestaurovaný prostor vedle zámecké grotty na vnitřním nádvoří nebo naše vlajková loď – expozice Po stopách zaniklého románského kláštera založeného královnou Juditou.
Jistě ale nejde jen o budovu a sbírky, že?
Další věcí je práce s kolegy, kteří v muzeu pracují a jsou jeho duší. Měli bychom vytvořit takový systém práce, který bude přívětivý pro jejich odbornou činnost, abychom se dobře postarali o sbírky, jež nám Ústecký kraj svěřil do správy. Vstupujeme do období, které pro muzeum nebude vůbec jednoduché. Máme naplánováno šest velkých investičních akcí, které by měly v letošním roce minimálně začít. Čeká nás obrovské množství práce a s tím spojených komplikací. Rekonstrukce se totiž budou týkat v podstatě všech budov, které muzeum obhospodařuje, což je areál teplického zámku, samostatný archeologický depozitář v Sobědruhách i muzeum v Krupce.
Předpokládám, že opravy omezí chod...
Přes všechny tyto překážky muzeum neusíná a má připravený program pro veřejnost. Momentálně probíhají dvě velké výstavy, které jsou poměrně hojně navštěvovány. Až do konce února běží výstava XXL, která vzpomíná na 120. výročí vzniku muzea v Teplicích a představuje spoustu nepoznaných exponátů, které se roky skrývaly v depozitáři. Druhá výstava je hlavně pro děti, jmenuje se Svět kostiček Lego a mimo jiné na ní probíhá i soutěž o stavebnici. Nelze opomenout ani to, že je před námi rok osmičkových výročí. Na toto téma chystáme výstavy především ke 100. výročí vzniku samostatného československého státu, takže se těšíme, že na podzim budeme moci ukázat velkou výstavu s názvem Teplice v období první republiky.
Plánujete nějakou obměnu stálých expozic muzea?
Byl bych rád, kdyby se změnily. Určitě už by bylo načase. To však obnáší nejen spoustu práce, ale i velké množství finančních prostředků, které do toho musí být investovány. V tuto chvíli jsou pro nás prioritou stavební obnovy a řešení havárií, teprve pak můžeme pomýšlet na to, jak by se daly proměnit a upravit stálé expozice.
S jakým pracujete ročním rozpočtem a kolik máte zaměstnanců?
Zaměstnanců je 74. Je to možná překvapivě velké číslo, ale je potřeba si uvědomit, že číslo představuje mnoho kolegů kurátorů, odborných pracovníků, kustodů, dozoru na výstavách, průvodců a dalších lidí. Provozní rozpočet pro letošní rok je přes 31 milionů korun.
Máte v plánu shánět nové sbírkové předměty a kde na ně chcete sehnat finanční prostředky?
Samozřejmě, muzeum o sbírky nejen pečuje, ale zároveň je i rozšiřuje. Získávání nových exponátů je v popisu naší práce, je to jedna ze soustavných činností. Existuje poradní sbor, který se zabývá tím, že vybírá, doporučuje a schvaluje nákupy předmětů do odborných sbírek. Finance jsou na to přidělovány v rámci rozpočtu od zřizovatele. Ten pamatuje na to, že rozpočet není jen provozní, ale i na pořízení sbírkových předmětů. Provoz teplického muzea je však natolik rozsáhlý, že financí na nákupy nezbývá mnoho. Naštěstí se dají často získat nové exponáty i darem od lidí nebo vlastní činností.
Část předmětů můžete získat i z jiných muzeí. Funguje spolupráce s nimi?
Ano, v muzejních kruzích to funguje. Není úplně časté, že by sbírkový předmět cestoval z jednoho muzea do druhého, u nás je to ale jednodušší v tom, že je naším zřizovatelem Ústecký kraj, který zřizuje více muzeí v celém kraji. Spolupráce mezi jednotlivými muzei v kraji je nastavena velmi dobře a já doufám, že se bude jen prohlubovat.
Vraťme se k vašemu působení na krajském úřadě. Na konci roku řešil Ústecký kraj a hlavně vy hodně diskutované sloučení Galerie výtvarného umění v Mostě s Oblastním muzeem v Mostě. Bylo by podle vás správné je sloučit?
Není to jednoduchá otázka, obě instituce doteď fungovaly samostatně. Když se na to podívám z pohledu zřizovatele, musím říci, že je to jedno z logických řešení. Myslím, že spojený model v řízení, kdy by nemusely existovat dvě samostatné instituce, ale jen jedna, v níž bude mít galerie svůj samostatný segment, by mohl fungovat. Samozřejmě to má spoustu odpůrců a slyšeli jsme i názory, že tím zabíjíme galerii, ničíme její pověst a podobně. Vím, že určitou pověst má, ale nejsem si jistý, jestli se odrážela v tom, jak galerie fungovala, a to především ve směru k veřejnosti. Přece jen je to objekt, který by měl být navštěvován a měl by fungovat pro lidi. Chápu, že je to místo určené pro svobodné vyjádření umění a pro jinou formu prezentace návštěvníkům, ale jde také o to, jestli se sem podaří veřejnost přivést. Spojením s muzeem by galerie mohla využít toho, že by se nemusela zabývat neustálými provozními otázkami, které se vedou v samostatné organizaci.
Proti záměru se objevila vlna kritiky. Co jste říkal například petici kurátorů a umělců z celé země?
Samozřejmě jsem ji vnímal. Podle mě to ale byla reakce na informaci, která nebyla zcela úplná. Myslím si, že jsme měli poněkud dluh v tom, jak byla veřejnost informována o záměru. Řada vyjádření úplně pomíjela fakt, že se počítá se zachováním galerie. Nebylo to o tom, že se sloučí muzeum s galerií a pohltí ji. Šlo o spojený model fungování pod jednou institucí s tím, že galerijní činnost zůstane zachována. V mosteckém muzeu probíhá obrovský boom, v posledních dvou letech se probudilo ve vztahu k veřejnosti a pořádá množství akcí, na které lidé chodí. Ne náhodou se zde nyní konají dvě velké celokrajské výstavy Svět kachlových kamen a Terakotová armáda. I to dokládá, kam se muzeum dokázalo dostat. Kdyby k sobě přibralo galerii, mohlo by to prospět oběma stranám. I v Česku jsou známé příklady, kde tento spojený model funguje.
