Po této trati jezdí v současné době vlaky pouze od jara do podzimu, a to ještě jen o víkendech a svátcích. Výletníkům nabízejí především krásný výhled do krajiny.
Jde o jednu ze tří železnic, jež překračují hřeben Krušných hor do Saska a která doposud neměla vlastní publikaci, byť vznikla jako první.
„Cítil jsem, že vůči vejprtské železnici vznikl jakýsi dluh, který jsem chtěl napravit. Navíc železnice i Krušné hory jsou mými srdečními záležitostmi,“ líčí své pohnutky ke vzniku publikace někdejší dopravní inženýr Jan Kadlec.
Nákladní vlaky na této trati začaly jezdit v únoru 1872. Následně se dokončilo napojení do německého Annabergu a 1. srpna téhož roku byla trať slavnostně otevřena i pro osobní dopravu.
V období první republiky trať přispěla k rozvoji společenského života v Krušnohoří a napomohla rozmachu průmyslu. Úpadek započal zkraje 50. let minulého století.
Silniční doprava vlaky vyprázdnila
Začalo to útlumem nákladní dopravy, kdy v regionu zanikaly velké podniky a fabriky. V důsledku toho nebylo co po železnici přepravovat. Další ranou byl rozvoj silniční dopravy.
„Do osobních vozidel přestoupili i lidé a vlaky se postupně vyprazdňovaly. Logicky proto došlo v roce 2007 k redukci dopravy na této trati,“ upozornil Kadlec.
Podél trati byla zdemolována řada nádražních budov. Ty, co zbyly, pomalu chátrají.
„Je mi hodně smutno při pohledu na pohraniční stanici Vejprty. Z dříve rozsáhlé budovy, kde měla kanceláře česká i německá železnice, zbyla jen malá část, ale i ta bývá cílem vandalů,“ posteskl si Kadlec.
„Větší štěstí mají koleje, jsou v nejlepším technickém stavu. V některých úsecích je proto díky tomu povolená rychlost 90 kilometrů v hodině,“ poznamenal železniční nadšenec.
