Na lavičce před panelákem na sídlišti Janov si povídají dvě ženy, Zdena a Jiřina. Na vedlejším chodníku si kopají děti s míčem. Nebo jej hází ze schodů na chodník. Míč jen těsně mine Jiřinu. „Nemůžete si jít hrát na hřiště?“ ptá se žena.
Děti kopají a hází dál. „Tuhle jsme tady seděli se starší paní, pořád na nás padal míč. Tak jsem zavolala, ať jdou na hřiště. A místo míče přiletěl kámen, dopadl těsně vedle té paní,“ popisuje zážitek Zdena.
Přicházejí asistentky prevence kriminality. „Běžte si hrát na hřiště,“ vyzývají děti. A děti školního věku konečně odcházejí.
Je pravda, že na sídlišti Janov mají kam jít. Je tu komunitní centrum pro volný čas, nově opravené hřiště, vedle prolézačky a klouzačky.
Zazděné vchody zůstávají
Oprav doznala i tamní školka. Řada paneláků je zateplených a krásně barevných. A všude nové chodníky. Ale zůstává řada domů šedivých, některé jsou prázdné se zazděnými vchody (psali jsme o tom zde).
Je ale nainvestovaná částka 207 milionů na problematickém sídlišti vidět? „Je to k ničemu,“ láteří paní Jiřina.
Není to její skutečné jméno. To nechce prozradit nikdo z lidí, kteří na sídlišti žijí a jsou ochotní o tom aspoň trochu povídat. Bojí se odplaty ve formě nadávek či rány kamenem.
Rázná žena, kterou známe jako Jiřinu, svůj soud nad vyhozenými penězi po chvíli koriguje. „Samozřejmě, že to je lepší, že ty peníze jsou vidět. Chování některých lidí to ale nezmění,“ vysvětluje.
Kolorit některých domů: křik, nepořádek, výkaly
Jako příklad slouží nedaleký panelák. Křik, nepořádek, výkaly na chodbě, posedávání na schodišti a kontrolování, kdo jaký nákup nese domů. To je kolorit některých domů a obtížný zvyk, s nímž se lidé se vztahem ke svému bydlišti nedokážou smířit.
Obě ženy patří k lidem, kteří v Janově žijí desítky let. Jinam by nešly. „Proč bych utíkala, ustupovala jim? Já jsem tu doma a chovám se slušně. Ať táhne ta verbež,“ horlí rázná Jiřina, která nezastírá, že pro vulgaritu nejde daleko. „Jak na ně člověk není drsný, tak s nimi nic nezmůže,“ vysvětluje.
Janov patříval k nejhezčím a nejmodernějším sídlištím v republice. „Tady bylo tak krásně! Hned nad námi lesy, kam jsme chodily na houby a borůvky. Tedy chodíme pořád, ale už tam toho není tolik,“ vypráví další starousedlík, pan Karel.
Že Janov vypadá na pohled lépe, to uznává i on. „I když se dělaly i hlouposti. Třeba u vybydleného paneláku jsou nové cesty z obou stran, i zezadu, kde nikdo nechodí,“ říká pan Karel.
To zaráží i paní Jiřinu. „Nedaleko je u schodiště, po kterém byl strach chodit, nic se s ním nedělo. A teď, když vedle v baráku nikdo nebydlí, je opravené,“ kroutí žena hlavou.
Pomáhají asistenti prevence kriminality
Litvínovská radnice se sídliště snaží pomáhat nejen investicemi. Například na léto jsou připravené příměstské tábory, aby děti zlobily v ulicích co nejméně. Program bude připravený i na hřišti, kde pomohou asistenti prevence kriminality.
„Ale když tam někdo chodit nechce, tak ho nedonutíme,“ přiznala místostarostka Erika Sedláčková.
„Děláme, co můžeme,“ zdůrazňuje starostka Kamila Bláhová. Město zařídilo víc asistentů strážníkům, pomáhá zajistit sociální služby. Práci ale lidem nedá.
„Nezaměstnanost je alfa a omega. Kdo nechodí do práce, má čas na obtěžování ostatních. Potřebovali bychom, aby se změnila legislativa ohledně bydlení, sociálních dávek, zaměstnávání,“ dodává Bláhová.
To by uvítali i slušní obyvatelé Janova. Kdyby všechny opravy zůstaly a problémoví sousedé zmizeli, sídliště pod lesy by získalo zpět svůj původní půvab.
Janov v roce 2008 nechvalně proslul i tvrdými střety mezi radikály a policií, jak ukazuje archivní video:
