V létě panovala v teplických parcích třaskavá atmosféra. Tepličany dráždil nepořádek, který tu zůstával po arabských klientech lázní, i pyrotechnika v rukou jejich dětí. „Problémy v Teplicích si lidé začali spojovat s celosvětovou situací a do města se vkrádal strach, čehož zneužili někteří politici,“ naráží Eman Ghalebová například aktivity Tomia Okamury.
„Báli jsme se principu kolektivní viny a cítili jsme povinnost pomoci městu, v němž žijeme. Začali jsme proto s informováním lázeňských hostů o situaci, pravidlech, zvycích a tradicích,“ vypráví studentka.
Eman se stala tváří skupiny arabských dobrovolníků, kteří uklízeli nepořádek po klientech lázní, rozvěšovali letáky s pravidly chování a organizovali další akce. Přesvědčit některé arabské hosty, aby dodržovali evropské zvyklosti, však nebylo jednoduché.
Podle Eman je potřeba větší spolupráce obyvatel a radnice
„Postupovali jsme velice opatrně, aby nedošlo k nedorozumění a neúspěchu. Nebylo totiž lehké vysvětlovat jim pravidla, která na dovolené nečekali,“ vzpomíná Eman, která se do lázeňského města přistěhovala v roce 2003 z Jemenu. Úspěch se ale nakonec dostavil. Park prokoukl a problémy s pyrotechnikou ustaly, což ocenili strážníci i obyvatelé města.
Jednota dobrovolníků, optimismus a obětování času nesly pozitivní výsledky, se kterými jsme spokojeni. Sice to nebylo dokonalé a jsou tam některé nedostatky, ale snad jsme se nějakým způsobem podíleli na vytváření řešení v Teplicích,“ podotýká Eman s tím, že v příštích sezonách je potřeba větší spolupráce všech, kterým záleží na spokojenosti města.
„Během jedné aktivity se nemůže zcela změnit situace, která trvá už léta. Ukázalo se ale, že řešení existuje,“ říká. Mladá dívka se díky svým aktivitám ocitla v mediálním kolotoči. Poskytovala rozhovory, kolemjdoucí ji poznávali na ulici, o facebookové přátelství ji žádaly stovky neznámých lidí.
„Chcípni, Mohamedánko!“
„Byla to pro mě velká změna. Jsem stydlivý typ, takže jsem nepředpokládala, že někdy budu mluvit za skupinu dobrovolníků nebo vystupovat na veřejnosti. Jako jediná z dobrovolníků jsem ale měla Facebook, takže tato role padla ne mě,“ usmívá se Eman Ghalebová.
Kromě podpory a obdivu se však drobná dívka setkává i s dosud netušenou nenávistí. „Táhni nebo chcípni mohamedánko. Přeju ti ty špíno šťastné ukamenování,“ vzkázali jí přes sociální sítě například Matěj Horák a Iveta Hájková. Útoky vygradovaly v prosinci, kdy se jí kdosi naboural do facebookového účtu a jejím jménem vzkazoval, „ať chcípnou všichni nemuslimové“.
Zasáhnout musel správce sítě, Eman však přišla o desítky fanoušků. „Omlouvám se těm, kterým přišly vulgární zprávy. A děkuji všem, kteří na napadení účtu upozornili, ale i hackerovi. Ukázal mi, že mám opravdové přátele,“ komentovala útok Eman.
Lidé se bojí kvůli neověřeným informacím, míní studentka
Na různé formy osočování se snaží reagovat klidně, případně s humorem. Na nenávistné projevy ji totiž rodina připravovala od chvíle, kdy se rozhodla zapojit se do dobrovolnických aktivit.
„Díky tomu to pro mě nebyl takový šok a rychle jsem se s tím smířila. Některým projevům se ani nedivím. Lidé mají strach kvůli nepravdivým informacím, které dostávají z nevěrohodných zdrojů, takže jim nezbývá nic jiného než se bránit. A tou obranou je bohužel nenávist,“ krčí rameny. Podotýká, že za některé negativní reakce je dokonce ráda.
„Nutí mě se nad různými záležitostmi zamyslet a dívat se na realitu jiným pohledem,“ dodává Ghalebová. I přes všechno osočování, se kterým se v uplynulých měsících setkala na internetu i na ulici, je přesvědčena o tom, že svět je ještě v pořádku. Denně se jí totiž dostává podpory a povzbuzení od zcela neznámých lidí.
Reportáž z Teplic, 31. 7. 2015:
1. srpna 2015 |
