„Naše práce se podobala práci detektivů. Kousek po kousku jsme sbírali různá data a sestavovali jsme mozaiku. Kromě fragmentů jmen a několika letopočtů neexistovalo žádné jiné vodítko,“ uvedla urbanistka Uta Fischer, autorka projektu „Terezín 1941-1945 - Materiální svědectví a stopy.
Několik čtverečních metrů zdí je posetých jmény, čísly vězňů, ale i zobrazeními například židovského chanukového svícnu, Davidovy hvězdy, nebo portréty strážce ghetta. Opakují se letopočty 1942, 1943 a 1944, kdy byl Terezín nepřístupný okolnímu světu a město bylo přeplněno židovskými vězni.
„Táborový život organizovala židovská samospráva podléhající rozkazům SS. Organizovanou složkou byla i stráž ghetta, takzvaná Ghettowache, která sestávala z vězňů. Ti střežili také Poternu III, aby bylo zabráněno útěkům a pašování,“ přiblížil mluvčí projektu ghettospuren.de Oliver Bradley.
Právě někteří z členů stráže nápisy a rytiny nejspíš vytvořili. Většina z nich nepřežila Osvětim či konec války.
„Společně vytvořili z ponurého průchodu kolektivní vzpomínkové místo, v naději, že se budoucí pokolení tímto způsobem dozví o jejich osudu,“ dodává Uta Fischer.
Za posledních deset let po otevření brány mnohé rytiny zmizely
Rytiny pak byly desítky let nepřístupné, protože v terezínské pevnosti sídlila armáda. Poterna III byla veřejnosti zpřístupněna až v roce 2005. Některé rytiny však poničili vandalové a další podlehly zvětrávání, takže jsou již téměř nečitelné.
Ghetto TerezínPrvní Židy deportovali nacisté do Terezína v listopadu 1941, od té doby ghettem prošlo více než 150 tisíc Židů. Mnozí odtud směřovali do vyhlazovacích táborů v Polsku, přímo v Terezíně zemřelo přes 33 tisíc z nich, zejména z důvodu nemocí, špatné stravy a otřesných hygienických podmínek. V létě 1943 byla hustota obyvatelstva v ghettu 130 370 osob na km², zatímco v Praze to bylo 5 820 osob. |
„Jisté části již po několika málo letech otevření a zpřístupnění brány nenávratně zmizely,“ poznamenal Bradley.
Mezinárodní tým expertů pozůstatky z dob ghetta v Terezíně soustavně dokumentuje od roku 2012. V archivech Památníku Terezín při tom šťastnou náhodou objevili i fotografie severní a jižní stěny Poterny III, které krátce po osvobození v roce 1945 pořídil bývalý vězeň ghetta Jiří Lauscher.
I díky nim se podařilo identifikovat několik tuctů jmen a osudů vězňů. Rytiny s popisem si lze prohlédnout on-line na stránkách projektu na dvou interaktivních kartách (severní stěna zde, jižní stěna zde). Brzy to může být poslední možnost, jak rytiny spatřit, protože budoucnost vzpomínkového místa v Poterně III je silně ohrožena.
“Pomocí nových snímků jsme schopni dokumentovat dramatickou zkázu jistých detailů. Za tři, nejpozději za pět let bude již pozdě, proto jsme nyní nuceni provádět preventivní opatření,” zmínil Thomas Danzl z Vysoké školy výtvarných umění Drážd’any, který vede vědecko-restaurátorský výzkum Poterny III.
