„Legendární a přelomové bylo pro mě graffiti Aladina na zdi v serpentinách u ústeckého letního kina. Bylo to hlavně kvůli tomu, že o mně tehdy vyšel pozitivní článek v novinách a díky němu jsem se doma usmířil s mamkou. Ta o mě měla strach, že pořád dělám něco nelegálního a že se řítím do problémů,“ vypráví Jelínek, jinak vyučený instalatér.
Svá graffiti podepisuje přezdívkou Sake. „Když jsem ten nápoj z rýže ochutnal, tak mi to přišlo stejně divné jako já. Celý život cítím, že jsem jiný než ostatní lidi, měl jsem rád nezávislý a revoltní skejt a graffiti. A sake je také tak trochu jiný nápoj,“ vysvětluje původ své přezdívky.
Ke street-artu se dostal právě prostřednictvím skateboardu. „Všechno začalo po revoluci, časopisy o skejtu tehdy byly plné graffiti a mě to nadchlo,“ vzpomíná Jelínek.
S matkou jezdil do Berlína, kde byl tehdy boom street-artu. Následně ho nadchla Paříž.
„Tam jsem viděl, že umějí graffiti pojmout umělecky. Také jsem viděl jednoho týpka na bruslích podepisovat za provozu vagony metra, policajti ho honili a on jim ujel. Byla to taková revolta a mně to imponovalo,“ líčí.
Problémy s policií jsem neměl, říká
V Ústí nad Labem se jeho první dílka nelegálně objevila na Prioru v Krásném Březně. „Tehdy to ještě policajti tolik neřešili, i když jsme to malovali asi deset metrů od jejich služebny. Měli asi zásadnější problémy, možná na to ani nebyly paragrafy,“ vzpomíná Jelínek.
Kvůli stříkání po domech prý problémy neměl nikdy. Jen jednou ho strážníci chytili, když stříkal vlaky v depu na západním nádraží. Naposledy nelegálně postříkal zeď na podzim v Berlíně.
„Ale tam se to moc neřeší, tam je to takové pololegální. A vlak? Také v Berlíně, jenže to už je deset let zpátky,“ líčí Jelínek.
Dnes už ho prý takový adrenalin neláká. Bydlí na vesnici nedaleko Malečova u Ústí a má jiné zájmy. „Ale doma na půdě si dělám vlastní modelovou železnici a stříkám si na vláčky své graffiti. Modely vagonů maluji i na zakázku,“ přibližuje.
Na podzim ale také dělal k 25. výročí pádu berlínské zdi firemní art v hlavním městě Německa. „Bylo to pro jednu firmu vyrábějící hodinky v Sasku, u které pracuje i můj kamarád. Podle fotky jsem udělal podrobnou šablonu na malbu hodinek, která měla asi patnáct vrstev,“ popisuje Jelínek.
Vyráběl i kulisy pro pornofilm
Také například vyzdobil školní učebny na gymnáziu nebo pomaloval zdi v kostele sv. Vojtěcha pro křesťanské sdružení YMCA. Na zakázku vyzdobil i jeden trolejbus v Teplicích a také pražskou tramvaj pro občanské sdružení Karlín žije dál. Byla to první tramvaj, která vyjela po povodních v roce 2002 na podporu oživení této čtvrti.
Jedna z největších prací Tomáše Jelínka byly postavičky na sloupech nového mostu přes Labe v Děčíně. Při povodních před dvěma lety se zase proslavili jeho rybáři po pás ponoření ve vodě.
„Za svou éru jsem dělal i různé nepochopitelné zakázky. Například jsem maloval graffiti v interiéru bytu, kde se následně natáčelo porno. Měl jsem si tam namalovat, co chci, jim to bylo jedno, jen chtěli kulisu pro natáčení filmu pro dospělé,“ prozrazuje Jelínek.
Naposledy maloval na zeď restaurace u ústeckého fotbalového stadionu válečkem podle šablony nápis parking. I takové zakázky bere.
„Je to práce. Určitě mě to neuráží, jen uměním se málokdo uživí. Většina umělců byla slavných až po smrti, takže nemám na co čekat,“ dodává Jelínek.
