„Už jsme na základě podnětů veřejnosti odebírali vzorky v Teplicích, Oseku a Litvínově. V laboratoři se potvrdilo, že stromy ničí mšice smrková,“ sdělila MF DNES vedoucí teplického pracoviště Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského Jaroslava Engelová.
Pro budoucnost zeleně v městech je to důležitá informace. Například radnice v Bílině totiž na svých webových stránkách tvrdí, že smrky ve městě ničí cizopasná houba kloubnatka, která už dekádu decimuje populaci smrku pichlavého na hřebenech Krušných hor (o kloubnatce v Krušných horách zde).
Bílina proto lidem doporučila ošetřit napadené stromy fungicidy.
„To ale nebude účinné. Jde o mšici, a tak by lidé měli stromy ošetřit insekticidy. Postřik přitom musí být proveden včas, dokud stromy ještě nejsou zcela odumřelé,“ upozorňuje Engelová. Strom navíc musí být ošetřen celý, což je často u vzrostlých smrků uprostřed měst či zahrad těžko proveditelné.
Dvoumilimetrová mšice smrková se přemnožila kvůli dvěma posledním mírným zimám. Napadá spodní stranu jehličí smrku pichlavého a stříbrného a vysává z něj živiny. Jehličí následně zhnědne a opadá.
„Proti tomu v případě houby kloubnatky smrky nereznou, ale krní. Jejich výhonky se kroutí do jakýchsi drápků a neprorůstají v dlouhé výhony,“ vysvětluje rozdíl v obou onemocněních stromů dendrolog Jiří Šefl z ústecké fakulty životního prostředí.
Napadené stromy by mohly přežít, pokud se ochladí
Podle Šefla však stále existuje šance, že se podaří zachránit i napadené stromy, které nelze ošetřit postřikem.
„Stromy by měly mít dostatek zásobních látek, aby mohly letos vytvořit nové dlouhé výhony a další jehličí, které by je udržely při životě. Bude však záležet i na počasí,“ podotýká Šefl.
Mšicím vyhovuje teplé a suché počasí. „Kdyby se začalo ochlazovat nebo kdyby mšice spláchl déšť, tak by to napadené smrky mohly přežít, byť by ztratily až 80 procent jehličí,“ míní Šefl.
Mšice jsou vázané na jednoho konkrétního hostitele. Podle Šefla tak nehrozí, že by napadly jiné jehličnany.
Odborníci umírání smrků pichlavých nelitují, do Česka nepatří
Smrk pichlavý je pro mšici, ale i pro cizopasnou kloubnatku na hřebenech Krušných hor snadnou obětí. Je to totiž nepůvodní druh, který lesníci vysazovali na konci 20. století, kdy vrcholila emisní katastrofa.
„Původní dřeviny jsou se všemi organismy v rovnováze. Když ale prolomíme geografické bariéry, nastávají nedozírné škody. To je i případ severoamerického smrku pichlavého, který je proti mšicím či kloubnatce méně odolný než domácí smrk ztepilý,“ vysvětluje Šefl. Odumírání smrků tak nepovažuje za ekologickou katastrofu.
Stejně se na odumírání smrku pichlavého dívá soudní znalec v oboru lesního hospodářství Marek Hanuš.
„Smrk pichlavý je u nás cizím elementem, který tu nemá ideální podmínky. Svědčí o tom i fakt, že se u nás sám nezmlazuje. Kdyby sem patřil, tak to dokáže,“ tvrdí Hanuš.
Lidé by proto podle něj měli silně napadené či mrtvé stromy nahradit původními dřevinami, například smrkem ztepilým, borovicí blatkou nebo borovicí lesní.
