Je pro architekta lepší, když si jeho staveb nikdo nevšimne, nebo když se o nich vedou plamenné diskuse, jako je tomu u Šanovské věže?
K téhle práci sice patří emoce a veřejná diskuse, ale ne každá stavba by je měla vyvolat. Někdy děláte dům, jehož základní kvalitou je, že nebude vidět. Na druhé straně je právě Šanovská věž (developer Třešňák ji už přejmenoval na Casanovská věž - pozn. red.), což je záměrně hozená rukavice. Klient za námi přišel s tím, že má těžko uchopitelný pozemek, klasická řešení byla již vyčerpána. Navrhli jsme tedy věžový bytový dům a čekali na odezvu veřejnosti.
Ta se dostavila a lidé mnohapatrovému věžáku vyčítají, že se do lázeňské čtvrti nehodí a že bude stínit.
Stín štíhlého věžáku obklopeného volným prostorem sice dopadne dál, ale bude stínit mnohem kratší dobu, než kdyby tam investor postavil původně uvažovaný blok sedmipatrových domů. Pro věž se zelení v okolí obětoval mnohem lukrativnější plochu přízemí. Ten pozemek je podle nás pro nějakou výraznou stavbu vhodný, z jedné strany činžák, z druhé paneláky, nevzhledné aquacentrum a naproti ruina. Je to periferie uprostřed města, kam jezdí akorát cirkusy. Proč sem neumístit novou dominantu Teplic?
Řada lidí by zde raději viděla parčík. Vám by se tu nelíbil?
Když vám Tepličan řekne, že je v Teplicích málo zeleně, tak tu nežije. Parků je tu dost. Teplice naopak potřebují přitáhnout do města lidi. Město má obrovský rezidenční potenciál. Ale kdo tu žije? Lidé hledají pozemek v Drahkově, Modlanech, Proboštově... Mají zakořeněnou představu o tom, že snové bydlení je někde na samotě bez sousedů za plotem. Že to je ten ideál a svoboda. K tomu si musí koupit dvě auta, mají to daleko do škol, kroužků, obchodů. Svoboda je podle mě naopak v tom, že si koupím byt třeba v té věži s rozhledem na krásné město, kde je špičkový kulturní dům, krásné divadlo, skvělý fotbalový stadion. A krajina okolo zůstane čistě jen přírodě.
Petr SedláčekFakultu architektury ČVUT absolvoval v roce 1990. O rok později spolu s manželkou Monikou Sedláčkovou a jejím otcem Milanem Míškem založil ateliér MiSe. Jejich práce se orientuje zejména na prostor Teplic, kde navrhli například památník zničené synagogy, parter náměstí Svobody či dostavbu penzionu Kozička. Jejich nejvýraznější projekty však na své zhmotnění teprve čekají - nový zimní stadion, foyer domu kultury a také obří věžák na hranici lázeňské zóny (aktuální vývoj zde). |
Není v Teplicích vaše dominance příliš velká?
Myslíte, že mohu upřímně odpovědět, že ano? Já si nekladu otázku, proč do toho nejde ještě někdo s námi. Za těch 25 let nám tu nevyrostla adekvátní konkurence. V Mostě nebo Ústí je architektů mnohem více. Stavíme na profesním zázemí znalosti prostředí, prostoru a sociálních vazeb. Můj kolega architekt Míšek je navíc chodící encyklopedie stavebního vývoje města, v tom nás může jen málokdo dohonit. My jsme se rozhodli věnovat veškerou práci tomuto městu.
Ovšem veřejné stavby by neměly podléhat jen vašemu vkusu, nemyslíte?
Pokud věřím, že něco dokážu udělat dobře, protože znám prostor a kontext, tak bych byl přeci sám proti sobě, kdybych se nechtěl prosadit. Chcete moji práci? Pak do toho půjdu. Chcete výběrové řízení? Mohu pomoci s přípravou, ale pod cenu nepůjdu.
Myslíte tedy, že požadavek nejnižší ceny je kontraproduktivní?
Mnohdy ano. Urbanismus a architektura by neměl být prostor pro dohadování se o ceně. Například změnu územního plánu Teplic projektuje kancelář z Brna. Podle mě má ale plán vzejít z města samotného, které by mělo mít svůj mozkový trust - lidi, kteří tu vyrostli a kteří město znají, a hlavně budou schopni plán naplnit. Pohled zvenčí má svou kvalitu, ale bez přidané hodnoty znalosti místa musí kulhat.
