Například do budovy Základní školy Čejkovická na brněnském sídlišti Vinohrady od listopadu nevkročí žádný cizí člověk.
„Vzhledem k tragédii jsme zpřísnili opatření a do školy se v tuto chvíli nikdo nedostane,“ říká ředitel Libor Babák o opatřeních, na která se upírá pozornost po žďárské tragédii, jež se stala 14. října. Psychicky nemocná útočnice zde vnikla do školy a ubodala studenta (více o tragédii čtěte zde).
Přístup do školy na Vinohradech nemají ani rodiče žáků, kteří tam dříve mohli. „Nedostanou se ani do šaten. Výjimku budou mít rodiče prvňáčků, a to první měsíc,“ dodává Babák.
Jak školy zajišťují bezpečnost žákůTechnické zabezpečení Personální zabezpečení |
I když rodiče uznávají, že škola se snaží zajistit dětem bezpečí, opatření podle nich mají háček. „Dříve jsme mohli do šaten, což zejména u mladších dětí mělo smysl,“ říká Kateřina Štěpančíková, jejíž syn chodí na první stupeň školy.
Podle ní je sice nařízení logické, ale není si jistá jeho účinností. „Spíš je to otravné pro rodiče. Když třeba jdete s dítětem později od lékaře, do školy se nedostanete a máte zvonit do kanceláře. Třikrát se mi to nepovedlo a otevřelo nám dítě, které šlo kolem dveří,“ dodává Štěpančíková s tím, že do školy se tak může dostat kdokoli. Škola ale plánuje zřídit vrátnici, což je podle matky řešení.
Vrátný doprovází návštěvy
V souvislosti se žďárským případem zjišťovali pracovníci České školní inspekce, jak školy zajišťují bezpečnost svých žáků. „Zajímalo nás, jak technicky a personálně brání vstupu a pohybu cizích osob,“ uvádí náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys. Většina škol podle něj dostatečná opatření používá.
„Základní školy jsou nejčastěji zamčené, někde mají i kamerový systém, vstup na elektronické karty a čipy nebo vrátnici s dohlížející osobou,“ dodává Andrys.
Brněnské školy zjištění inspekce potvrzují. Mnoho z nich mělo bezpečnostní opatření už v minulosti a inspektoři je zhodnotili jako dostatečná. „Už řadu let máme vrátnice, kde sedí člověk a hlídá vstup,“ potvrzuje ředitel ZŠ Husova Roman Tlustoš s tím, že v souvislosti s tragédií se u nich nic nezměnilo.
Do budovy školy se podle něj nikdo nedostane, případné návštěvy vrátný doprovodí za dotyčným zaměstnancem nebo jej zavolá na vrátnici.
Stejný systém funguje i na ZŠ Holzova v Líšni, kde rovněž nemuseli provádět žádné změny. „Inspektorka zhodnotila, že to tu máme tak bezpečné, jak jen to jde,“ tvrdí ředitel Stanislav Holubář. Do školy se tady rovněž nedostanou ani rodiče, respektive vstup mají jen do vestibulu, do šaten ne.
Bezpečnost na školách se řeší i v celém kraji. Mnohá zařízení mají zaběhnutý systém bezpečnostních opatření. Třeba v Základní škole Lysice na Blanensku je vstup do školy možný jen pomocí čipu. ZŠ Pražská ve Znojmě má zase u vchodových dveří službu, která kontroluje cizí lidi.
Také zabezpečení škol na Vyškovsku je dle České školní inspekce dostatečné, do budoucna však některá zařízení uvažují o používání čipů nebo kamer.
Právě ve Vyškově před budovou gymnázia v listopadu bezdůvodně napadl jednu ze studentek. Podle ředitele školy Václava Klementa takovým útokům lze těžko zabránit (více o napadení čtěte zde).
Děti si volají rodiče podle čárových kódů
S jiným opatřením přišli na brněnské ZŠ Sirotkova, ale podle ředitele se tak stalo ještě před událostí ve Žďáře.
„Už dlouho to máme zařízené tak, aby se do školy nedostal nikdo cizí. Letos jsme zpřísnili systém vyzvedávání dětí, kde jsme viděli jisté riziko,“ uvádí ředitel školy Dan Jedlička.
Rodiče mají čárové kódy, které vrátný načte a na základě toho zavolá dítě z družiny. Rodiče se tak nedostanou do školy, zatímco ještě v minulém roce mohli až do šaten. „Není to ale potřeba. Jen u prvňáčků bude první měsíc možné, aby je rodiče do šatny doprovodili,“ říká Jedlička.
Starost školy o bezpečnost dětí si chválí i jedna z matek, která si ale zároveň myslí, že je to až příliš. „Stojí za úvahu, jestli taková opatření nevyvolávají ve společnosti až zbytečný strach a jaký dopad mají na děti,“ říká žena, která si však nepřála uvést jméno.
Škola se tak podle ní více odcizuje rodičům, kteří se osobně neznají s učiteli a dalšími zaměstnanci. Kromě otázky na vhodnost opatření se objevuje i opačný dotaz, zda jsou školy skutečně bezpečné. Problémům podle ředitelů totiž nejde předejít stoprocentně. „Ale snažíme se pro bezpečí žáků udělat maximum,“ míní Stanislav Holubář.
