Asi dva metry vysoké kóje vyrobené z průhledného plastu se žlutým lemováním jsou absolutně neprodyšné. „Jsou v plném režimu ventilace, který neumožňuje přechod choroboplodných zárodků z bioboxu ven. I uvnitř se ale vzduch neustále filtruje,“ říká primářka oddělení Hana Roháčová.
Bioboxy se skládají ze tří komor, vstup do každé z nich je opatřen neprodyšným zipem. Do kóje vstupuje personál nemocnice jen ve speciálním ochranném obleku podobném skafandru, jehož součástí je i vzduchová tlaková láhev, díky které nemusí lékař sdílet kontaminovaný vzduch s pacientem.
Nakažlivé zárodky zahubí dezinfekční sprcha
Patrně nejdůležitější částí je oplachová komora. Na zpáteční cestě v ní dezinfekční roztok proudící z pěti trysek vyčistí lékařův oblek od všech virů a bakterií, aby se nákaza nešířila mimo karanténu. „Kromě fixních sprch je v bioboxu ještě mobilní sprcha, kterou personál používá na místa, kam trysky normálně nedosáhnou,“ přibližuje Roháčová.
Pro karanténu je důležitá také mezikomora, která odděluje dezinfekční sprchu od izolovaného lůžka pacienta. Z bezpečnostních důvodů nesmí být dva vstupy vedoucí do mezikomory současně otevřené.
V místnosti pacienta se pak kromě postele nachází i stolek pro lékařské potřeby, mobilní záchod a telefon, jinak je kóje prázdná. Ze strany bioboxu trčí do komory dvě gumové rukavice. „Pacienta takto můžeme ošetřit i zvenčí. Není to ale časté. Používají se třeba, když lékař uvnitř potřebuje něco rychle podržet,“ vysvětluje Roháčová.
Právě přes boční stěnu pacientovy komory poté vedou skrze neprodyšné vývody kabely, kterými lékaři kontrolují životní funkce nemocného. Přes přenosový otvor mohou navíc doktoři rychle do místnosti dostat léky či pomůcky, aniž by museli procházet zbylými komorami.
Na oddělení jsou bioboxy už asi deset let
Oba bioboxy jsou plně mobilní, teoreticky je tak mohou zdravotníci složit a rozložit třeba na letišti. Na oddělení infekčních a tropických nemocí ale jsou instalované už od roku 2004 a vypadají tak trochu jako „místnost v místnosti“.
Podle Roháčové jsou jen dva způsoby, jak se může pacient do bioboxu dostat. „Kdyby měl potíže už v průběhu letu z jiného státu, byl by zajištěn epidemiology z integrovaného záchranného systému hned po přistání. My bychom jej zde pak jenom převzali,“ vysvětluje primářka.
V horším případě se prý podezření může objevit až při lékařské prohlídce. „Musíme jej pak odizolovat od ostatních pacientů a za speciálních podmínek ho umístit do bioboxu,“ dodává doktorka. Na převoz se prý používá opět neprodyšný biovak.
Neprodyšná místnost není jen pro pacietny s ebolou
Unikátní karanténa přitom není výhradně pro pacienty s ebolou. „Boxy jsou pro vysoce nebezpečné nákazy obecně. Používají se pro nákazy s nejvyšším stupněm nebezpečnosti, což je stupeň čtyři,“ říká Roháčová. Hospitalizovat by v ní tak mohli pacienty například se SARS, plicním morem z Číny či novým koronavirem MERS, který se objevil na Blízkém východě.
Kromě nemocnice Na Bulovce podobnou konstrukcí disponuje už jenom armáda. „Naše pracoviště má už od roku 1996 status národního centra pro izolaci a léčbu vysoce nebezpečných nákaz,“ vysvětluje výsadní postavení mezi civilními nemocnicemi primářka.
„Bioboxy jako takové jsme naštěstí zatím nikdy nevyužili. Samozřejmě, pokud přicházejí pacienti s mírným podezřením například na SARS, tak naše oddělení funguje jako izolační a je opatřené hepafiltry, dokud se nemoc nepotvrdí nebo vyloučí,“ uzavřela Roháčová.
Co způsobuje virus ebola
