"Soud shledal žalobu jako důvodnou," konstatovala soudkyně Iva Kučerová. Město by tak podle rozsudku mělo zaplatit i náklady na soudní řízení, které přesahují milion korun.
Případ sahá až do první poloviny 90. let minulého století, kdy se o budoucnosti rozestavěného sektorového centra z dob socialismu rozhodovalo. Firma PK Real z něj chtěla udělat obří obchodní dům.
"Byla by to největší stavba podobného zaměření nejen v Ústí, ale i na severu Čech. Zařízení mělo skoro dvojnásobnou plochu obchodního domu Kotva v Praze," řekl už dříve jednatel společnosti Václav Polák.
Sektorové centrumSe stavbou sektorového centra v Ústí nad Labem se začalo na konci 80. let minulého století. Podle socialistických plánovačů měl areál sloužit k občanské vybavenosti obyvatel sídlišť Severní Terasa, Skřivánek a Dobětice. Měly zde být obchody, restaurace, kino, pošta či knihovna. Po změně režimu v listopadu 1989 byla stavba kvůli nedostatku peněz přerušena. |
Radnice prodala staveniště investorovi v roce 1994 za 40 milionů korun. Firma zaplatila splátku 19,5 milionu, více na účet města nedorazilo. Na zpětvzetí nemovitosti se ovšem obě strany nedohodly a Ústí se obrátilo na soud.
Smlouva byla neplatná, rozhodl soud
Soud konstatoval, že kupní smlouva byla od začátku neplatná. Problém byl v tom, že v době jejího podepsání firma ještě nebyla zapsaná v obchodním rejstříku.
"Zástupce města tehdy uvedl, že pro podepsání smlouvy stačí notářský zápis," řekl Polák. Kvůli soudním průtahům začala společnost právně existovat dva dny po podpisu kontraktu.
PK Real město po zjištění soudu vyzval, aby mu vyplacených 19,5 milionu vrátilo a obě strany podepsaly dohodu o zpětném převodu. K tomu už nedošlo.
Magistrát se znovu obrátil na soud, aby rozhodl, komu chátrající objekt náleží. Krajský soud v roce 2008 definitivně určil, že sektorové centrum patří městu.
Ústí pak za primátorování Jana Kubaty nechalo celou nemovitost zbourat. Opozice tehdy kritizovala výši ceny demolice, kterou stavební firma AZ Sanace provedla za 83 milionů. Na místě ruiny posléze vyrostlo sportoviště (o demolici zde).
Druhá část procesu se vlekla až do současnosti. Žalobce požadoval nazpět jistinu 19,5 milionu s ročním úrokem 17 procent od podepsání smlouvy. Suma by tak k letošnímu roku dosáhla takřka 86 milionů.
Soud stanovil úrok na čtyři procenta
Těmto nárokům vyšel soud vstříc jen zčásti. Výši úroku stanovil na 4 procenta a určil, že se vztahuje jen na období od 21. srpna 2002. Právě tento den Polák písemně vyzval město k vrácení jistiny.
Právní zástupkyně Ústí hájila město tvrzením, že zaslaná částka nepřišla z oficiálního účtu firmy a pohledávka je už promlčená. Argumentovala rovněž, že během právních tahanic sektorové centrum zchátralo.
"Během let došlo ke znehodnocení stavby," prohlásila obhájkyně Miloslava Coufalová.
Soud nakonec k jejímu tvrzení nepřihlédl a požadavky žalující strany uznal.
"Je to klasické rozhodnutí soudu prvního stupně. Nechám na zvážení klienta, zda se odvolá," reagovala na rozsudek Coufalová.
Polák na svou výhru v letitém soudním sporu reagoval spíše zdrženlivě. "Jsem rád, že soud uznal nárok na vrácení peněz. Více k tomu nemám co říct," uvedl.
