Za týden se chystá na pohovor do pracovní agentury v saském Annabergu - Buchholzi. "Mám už s tím své zkušenosti, takže neříkám nic, dokud nepřijde první výplata. Ale vypadá to slibně. Sám jsem zvědavý, co z toho bude. Stejně jako my, i oni čekají na první květen, až nebude třeba složitě získávat pracovní povolení," říká Szabó, který má mnohaletou zkušenost s prací v zahraničí, především právě v Německu.
Nejhledanější profese a počet volných míst v Německu
Zdroj: Bundesagentur für Arbeit, březen 2011 |
Na různých montážích v Bavorsku a u francouzských hranic se pohyboval šest let. S kolegy rozebíral třeba nepoužívanou huť, jinde zas novou tovární konstrukci montoval. Pracoval ve výškách, svářel. Podle něj šlo vždy o to, zda se mu podařilo sehnat dobrého mistra, tedy v podstatě přímého nadřízeného, který zadává konkrétní práci.
"Setkal jsem se s kdečím. Od pohrdání Čechy, až po uznání za dobrou práci. Většinou to bylo tak, že nejdřív byla taková malá nedůvěra, nevěděl, co má od nás čekat. Když viděl, že je na nás spolehnutí a umíme za práci vzít, bylo vše skvělé."
"Nikde jsem ale v Německu nezažil to, co tady - že by si mě do práce vzali jako na zkoušku, nechali mě dřít a pak mi nezaplatili a jen řekli, že mě tedy nepotřebují. To tam neexistuje," líčí.
Jan Szabó je nyní pět měsíců bez práce. Přitom byl zvyklý na tvrdou dřinu. Obvykle pracoval za hranicí zhruba tři týdny a pak byl týden doma. Dostával sedm až třináct eur za hodinu (mezi 175 a 325 korunami). Bydlení ho přišlo zhruba na tři sta eur (zhruba 7 500 korun), jídlo na sto eur (dva a půl tisíce). Domů vozil přes třicet tisíc korun.
Nezaměstnaný kamarád sehnal práci v Hannoveru
"Někdy bylo hrazené bydlení a část stravy, to jsme pak dostali na ruku méně. Když bylo vše na naše náklady, peněz bylo úměrně víc. Obvykle jsme si pronajali byt a ve čtyřech ho v klidu utáhli," přibližuje, jak se na montáži v Německu žije.
"Podle mě je i velká výhoda to, že jsem byl déle pryč a pak doma na týden dva. Bylo to jako dovolená, všechno fajn. Všechny stresy z práce jsem si vybil ještě v Německu a doma byl úplně s čistou hlavou. Vyhovovalo mi to. Kluky mám už dospělé, takže to nevadilo ani doma," svěřil se.
Obvykle pracoval s kamarádem Janem Halibajem. Ten už za prací do Německa dokonce opět vyrazil, zamířil k Hannoveru. Bude tam dva týdny opravovat zahradní altány a různá posezení a podobné propriety potřebné pro nastávající letní sezónu.
"Chtěli někoho staršího. Asi že se to k těm rekreačním opravám hodí," žertoval devětapadesátiletý montér. Má výuční listy jako zámečník, truhlář i chemik. Z řemesla mu jde prakticky všechno. Mluví trochu německy a rusky, prý se ale o práci umí vždy domluvit.
Také on je v saském Annabergu - Buchholzi registrovaný jako uchazeč o práci, ale zatím ho nikdo nekontaktoval. "Až se vrátím od Hannoveru, vyrazím do míst, kde jsem pracoval dřív. Objedu tamní firmy a poptám se. Nejsem zvyklý jenom sedět a čekat," říká.
Bývalá pokojská rozjela bistro na hranicích
S prací v cizině má velké zkušenosti i Irena Periniová z Vejprt na Chomutovsku. Naposledy byla tři čtvrtě roku pokojskou a servírkou v jednom krušnohorském hotelu.
Práce u sousedůLáká Vás práce v Německu? Pomůžeme Vám s hledáním. |
Jelikož se jí už už nechtělo dojíždět a denně pracovat na cizím, rozhodla se pronajmout si jen pár metrů za hranicí v Bärensteinu, který s Vejprty přímo sousedí, malé bistro a restauraci. Zaměstnává hlavně příbuzné, takže jí otevření pracovního trhu v Německu hodně vyhovuje.
"Zatím jsem pro ně musela mít povolení, to teď padne. Bude to snazší. Zatím podnik rozjíždím, stavím na české kuchyni a rychlém občerstvení, na které se nemusí moc čekat. Fungujeme od března a doufám, že příznivé ceny budou lákat jak místní, tak návštěvníky z Česka," uvedla Periniová.
