Jako reakci na ekonomickou krizi jste zavedli "šrotovné" na nože. Lidé mohli do Mikova přinést starý nůž a nový získali za poloviční cenu. Jak se vám to osvědčilo?
Naše nabídka měla velký úspěch. Využili ji jak samotní uživatelé, tak i podnikaví obchodníci. Byl to jeden z mnoha účinných nástrojů, jak jsme s krizí bojovali. Navíc se nám sešlo i mnoho skvostných modelů, které nakonec umístíme do připravovaného muzea.
Mikov MikulášoviceV roce 1794 založil v Mikulášovicích obchodník Ignaz Rösler továrnu na výrobu nožů. Nejprve zde pracovalo 100 lidí, v roce 1819 už však byl počet zaměstnanců dvojnásobný. Za druhé světové války byly Mikulášovice součástí Třetí říše a továrna na nože se částečně přeorientovala na výrobu pro vojenské účely. V roce 1955 byl založen podnik Mikov, který vznikl sloučením závodu Sandrik (nože) a Koh-i-noor (kancelářské potřeby). Dnes Mikov nabízí také služby nástrojárny, prvovýroby (lisování, přesné stříhání, kalení) a vyrábí zinkové odlitky. |
Jaké unikáty jste takto získali?
Je mezi nimi třeba takzvaný Indián, tedy nůž, který má plastiku hlavy indiána s čelenkou, nebo verze nožů upravované zákazníky.
Kdy muzeum otevřete?
Otevřít by se mělo do konce dubna. K vidění v něm budou stovky exponátů. Bude zde i obří zavírací nůž, který po otevření měří 70 centimetrů.
K vaší "vlajkové" lodi patřila rybička. Patří stále k vyhledávanému zboží?
Rozhodně. Rybička je to, co nám dělá hlavně v České republice jméno. Klasické verze se prodá několik desítek tisíc ročně. V poslední době je hodně oblíbená jako tradiční "český" dárek. Mnoho firem si ji tak objednává se svým logem na čepeli či v dárkovém balení.
Inovujete nějak tento výrobek?
V tuto chvíli máme standardně tři verze - klasickou ze zinku s nerezovou čepelí, s mosaznou střenkou pozlacenou 24 karáty a damaškovou čepelí a stříbrnou se střenkou z masivního stříbra a s čepelí z damaškové oceli. Dále pak nabízíme aktuálně limitovanou sérii "červené" rybičky z eloxovaného hliníku k výročí 55 let značky Mikov. Chystáme pátou, opravdu luxusní takzvanou investiční verzi. Její střenky jsou z masivního zlata, čepel a pero z damašku a v oku je umístěn český granát.
Mění se nějak vkus zákazníků? Vyžadují jiné tvary kuchyňských nožů, nebo jsou konzervativní?
Setkáváme se s obojím. Je mnoho těch, co dávají přednost osvědčeným tvarům a materiálům, ale nemálo i těch, co si žádají experimenty a nové věci. Snažíme se vyhovět oběma skupinám a dá se říct, že se nám to vcelku i daří.
Problémy měla firma i v souvislosti se zákazem prodeje vyhazovacích nožů v některých evropských státech a USA. Jak jste se vypořádali s touto překážkou?
Paradoxně díky zákazu se o naše "vyhazováky" zajímá čím dál více zákazníků ze zemí, kde jsou zakázány. Jako příklad lze uvést Německo, kde jsou tyto nože zakázány, ale na výstavě v Dortmundu jsme z 80 procent prodávali právě vyhazovací nože. Dokonce mezi zákazníky byli i sami policisté.
Kolik nožů vaše firma za rok vyrobí?
Je to v řádech stovek tisíc kusů ročně. I když se i nožů dotkla krize, byly krizí postiženy nejméně. V tuto chvíli se dostáváme do obrátek a jen za rok 2010 jsme prodali nožů o 21 procent více v porovnání s rokem 2009. Bezmála se tak blížíme k číslům před krizí.
