Jen fantasta by se před deseti lety mohl rozhodnout koupit zámek v Třebešicích. Byla to ruina, navíc plná nepořádku, se střechou i okny v dezolátním stavu, zarostlá stromy a keři jako zámek v pohádce O šípkové Růžence.
"Když jsme přijeli do Třebešic a prošli se kouzelným komplexem starých úžasných budov, z nichž každá se liší od ostatních a je vzrušující svým vlastním způsobem, okamžitě jsme poznali, že jsme našli to správné místo," tvrdí Alberto di Stefano.
Zámek před rekonstrukcí
Dva roky pak zvažoval on a jeho přítel malíř Eugenio Percossi, jak zámek opět probudit k životu a vytvořit zde místo pro prezentaci moderního umění. Mezitím ovšem vyklízeli stavební rum, čistili studny, aby získali vodu, opravovali vodní příkop, nechali udělat rozvody plynu a elektřiny, novou střechu i okapy. Nová okna měla chránit interiéry, které se začaly postupně měnit.
Alberto di Stefano však nepatří k těm, kteří by jen "staticky" obnovovali původní stav. Studoval restaurátorství na universitě v Římě a na Goethově univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem, proto nepřekvapí, že se sice rozhodl zachovat většinu historických prvků, které bylo možné obnovit a zachránit, k nim však přidal moderní umění a design 21. století.
Před rekonstrukcí
Zachráněné skvosty
Na zámku se podařilo objevit a zachránit řadu unikátů. Od hlavních dveří s kováním z 18. století, přes fragmenty gotických fresek či renesanční nástěnné dekorace. "Měli jsme za to, že za zachování stojí i některé materiály z poslední významné stavební fáze ve dvacátých letech minulého století, kdy zámek patřil doktoru Vranému," vysvětluje Alberto di Stefano.
Doktor Vojtěch Vraný koupil Třebešice v roce 1924. Agronom, jehož rodina si statek pronajímala a vedla ho již od konce 19. století, jej proměnil ve vzorovou farmu. Opravil i budovy zámku. Zavedl do nich elektrický proud, centrální vytápění a vodu, vyměnil většinu oken a dveří. Původní dřevěné šindele však nahradil eternitovými taškami. Za druhé světové války ho vyhnalo gestapa, po roce 1948 byl celý statek zestátněn.
Společenský sál po rekonstrukci
Společenský sál před rekonstrukcí
Z doby Vojtěcha Vraného obnovil architekt di Stefano hexagonální terakotové kachle v chodbě u ložnic, nástěnné keramické obklady v "prezidentské" ložnici nebo dubové parkety v jedné z ložnic.
Mnohé věci znějí v tomto výčtu jednoduše, v praxi však byly hodně náročné. Třeba vodní příkop: v době gotiky a renesance kolem zámku fungoval, v době baroka byl však zasypán.
"Když jsme poprvé přišli do Třebešic, dosahovala úroveň země až k oknům v přízemí a hustý porost bezu a ostružin kolem zámku zakrýval téměř polovinu fasády. Proporce zámku tak vypadaly zkresleně, tak trochu jako v pohádce O Šípkové Růžence," říká Alberto.Teprve když se podařilo vodní příkop obnovit, získal zámek zpět své původní proporce.
Oprava fasády
Vykopat tuny a tuny zeminy, kterou byl příkop zasypán, však představovalo obrovskou práci. V novějších vrstvách se našly stovky artefaktů z různých období: od hliněných renesančních talířů a džbánků až po barokní sklo, ale také kosti vyhozené z oken v průběhu slavností, zejména však obrovský počet kousků a střepů z glazovaných kamnových kachlů pokrytých dekoracemi, většinou v krásných odstínech zelené a modré.
Čas pro umění
Jakmile byla část interiérů zámku obnovena, což se stalo v roce 2003, začal Alberto di Stefano zvát do Třebešic umělce, jednotlivce i skupiny. Tvůrci z celého světa zde vytvořili díla a instalace, která zámku dají nový smysl.
"Podle našeho názoru je soudobé umění nejlepším způsob, jak vdechnout nový život a propůjčit nový smysl starým budovám, které se v nedávné době vyprázdnily a pozbyly smyslu díky změnám zemědělských technologií a hospodaření," vysvětluje architekt di Stefano.
Knihovna před rekonstrukcí
Knihovna po rekonstrukci
Vedle Centra současného umění, které zde tak vzniklo, se noví majitelé zaměřili i na okolní zahrady. "Představovali jsme si velké množství různých zahrad, které krok za krokem zaberou veškeré venkovní prostory mezi jednotlivými budovami, přičemž každá bude mít vlastního ducha a atmosféru," tvrdí architekt di Stefano.
Nová zahrada
"Naším hlavním vzorem a inspirací se staly překrásné zahrady Anglie vytvořené v průběhu dvacátého století kolem starých venkovských domů a zámků s nekonečnou fantazií a invencí a ´potagers´ neboli ornamentální kuchyňské zahrady Francie, ve kterých je zelenina pěstována také pro svou krásu v kombinaci s květinami," popisuje Alberto di Stefano.
Rohová ložnice po rekonstrukci
Moderní umění i hotel
Zrekonstruovat zámek, aby se pak uzavřel veřejnosti, nepokládají majitelé za smysluplné. Vedle uměleckých workshopů proto fungují od roku 2005 Třebešice i jako hotel, k dispozici je zde hostům pět zcela rozdílně zařízených pokojů.
Současné umění a originální koupelny představují směsici starého a moderního nábytku. Jeden pokoj – "černobílý" – vytvořil i Eugenio Percossi. Má evokovat dobu kolem roku 1930, kdy tu žili poslední majitelé.
Koupelna před rekonstrukcí
Koupelna po rekonstrukci
Na tehdejší majitele svým způsobem navazuje i místní zahrada a farma, díky nimž je k dispozici hostům bio úroda, vajíčka i maso z vlastního chovu.
TřebešicePrvní písemná zmínka o tvrzi v "Trebesiz" pochází z roku 1309, kdy byl jejím vlastníkem Konrád Kutner, měšťan z Kutné Hory. Sedlecké opatství ji pak získalo v roce 1327, aby tvrz a statek v Třebešicích prodalo Václavu Husovi. Pak se zde vystřídalo několik různých majitelů. V roce 1530 získal statek sňatkem s Ludmilou z Libodřic Zikmund Materna z Květnic. Za jeho panství a za vlády jeho syna Adama prošla tvrz radikální přestavbou a zcela změnila svůj charakter. 
Nový most 
Částečně opravený zámek V roce 1620 prodal Jindřich Materna statek Petru Lukaveckému z Lukavce a v roce 1644 pak vlastnictví přechází na Václava Rudolfa Věžníka z Věžníku, který v roce 1679 zakoupil rovněž sousední statek Nové Dvory a oba statky spojil do jednoho. V roce 1718 Josef Jaroslav Věžník přestavěl zámek v pozdně barokním stylu. Po rodině Věžníků byli dalšími majiteli v průběhu 18. století Antonín Pacht z Rájova a Maďar Karl Batthyány. V roce 1764 kupuje statek Třebešice společně s Novými Dvory hrabě Jan Karel z velmi bohaté rodiny Chotků, která majetek vlastnila po několik generací. Chotkové zde však nikdy nežili, dávali přednost zámku v Nových Dvorech a od roku 1823 pak přesídlili do zámku Kačina. 
Jídelna před rekonstrukcí 
Jídelna po rekonstrukci Přesto v Třebešicích postavili např. tzv. Velkou stodolu (80 x 15 metrů), která je považována za jednu z největších a nejkrásnějších v Čechách. V roce 1911 umírá Emerich Chotek a veškerý jeho majetek, včetně Třebešic a statku v Nových Dvorech, dědí jeho synovec, Quido Thun – Hohenstein. Quido však rodinné jmění prohýří v sázkách a prchá před věřiteli do Říma, kde se stane velitelem švýcarské gardy na papežském dvoře. Stát dal jeho majetek do dražby a v roce 1924 statek v Třebešicích kupuje dr. Vojtěch Vraný. Po zestátnění v roce 1948 statek využívá zemědělské družstvo. V restituci byl vrácen vnukovi doktora Vraného, ten jej v roce 2000 prodává. Majiteli se stávají Alberto di Stefano a Eugenio Percossi. |
Modrá ložnice po rekonstrukci
Modrá ložnice před rekonstrukci
alberto di stefano
Od 1994 působí v Praze, zabývá se rekonstrukcemi starých budov a revitalizací průmyslových objektů, především na byty a lofty. 1994 - zakládá realitní společnost Itaka 1997 - zakládá stavební firmu Italiana Costruzioni a Imarmitaliani, obchodní firmu s luxusní dlažbou a obklady 2003 - spoluzakládá občanské sdružení Futura, které provozuje neziskovou uměleckou galerií v Praze 2004 - jako první přišel s projektem loftů - Nuselský mlýn v Praze 4 proměnil na dvanáct bytů tohoto typu 2005 - spoluzakládá s výtvarníkem Jiřím Davidem občanské sdružení Karlin studios, v bývalé továrně vytvořili komplex 20 ateliérů a výstavních prostorů |
Napouštění vodního příkopu
Napouštění vodního příkopu
