Stříbrná francouzská mince s obrázkem Napoleona a letopočtem 1812 nepředstavuje na sběratelském trhu žádnou ceněnou výjimečnost, jen běžné dobové oběživo. To však nelze říci o Vandammově pětifranku.
Seriál k výročí bitvy u ChlumceiDNES.cz přináší vždy ve čtvrtek a v neděli články k 200. výročí napoleonské bitvy u Chlumce v roce 1813, která předznamenala definitivní zvrat v napoleonských válkách. Poslední prázdninový víkend v Ústeckém kraji vyvrcholí rekonstrukcí bitvy oslavy, které tuto událost připomínají. Seriál připravuje ústecký historik Martin Krsek. V neděli: Jednání mocnářů v Teplicích |
Jeho původní majitel, jeden z nejlepších a zároveň nejproblematičtějších Napoleonových velitelů, sehrál nejvýraznější roli v bitvě u Chlumce. Traduje se, že dostal od svého císaře příslib, že pokud zvítězí, usedne na český trůn. Nakonec se však stal jedním z nejexkluzivnějších zajatců celé války.
A jak se z generálova měšce dostala mince až do muzea? Příběh začal 29. srpna 1813, kdy generálovi vojáci obsadili město Ústí v rámci zajištění okolí bojiště. Jejich velitel Creutzer zkonfiskoval všechny nalezené zásoby mouky a chleba pro vojsko.
Druhý den okupace nařídil starostovi Johannu Mareschovi, aby vybral jednoho z měšťanů, kterého by mohl poslat na bojiště ke generálu Vandammovi s důležitými písemnostmi.
Vyřkl přitom zvláštní podmínku, posel měl mít ženu, děti a vlastní dům. To proto, aby se nepokusil úkol ošidit. Velitel totiž vyhrožoval, že když měšťan nesplní své poslání, jeho ženu a děti nechá zastřelit a dům spálit.
Rodina trnula v městské šatlavě
Dobrovolně se nikdo nepřihlásil, tak rozhodl los, že nevděčná role padne na punčochářského mistra Ignáce Fleischera, majitele domu č. 252 v Dlouhé ulici. Velitel mu stanovil přesný termín, do kterého má přinést zpět odpověď generála Vandamma.
Fleischer se vydal na nebezpečnou cestu mezi bojujícími vojsky a myslel přitom na svou rodinu, která trnula v městské šatlavě, zda se vrátí dřív, než uplyne stanovená lhůta.
Nepozorovaně pronikl mezi patrolami spojenců až do hlavního stanu generála Vandamma. Předal mu listiny, přijal zprávu o nedobré situaci na bojišti a na cestu dostal od francouzského vojevůdce stříbrný pětifrank.
Ten představoval nejenom odměnu za punčochářovu odvahu, ale musel se jím po návratu prokázat u velitele Creutzera na důkaz, že skutečně s Vandammem mluvil. Ženu a děti se mu tak podařilo uchránit a minci jako připomínku tohoto rodinného dramatu se šťastným koncem uchovával až do své smrti roku 1835.
Jeho potomci pak ještě po dalších sto let minci dědili z generace na generaci, než se ji rozhodli věnovat do sbírek ústeckého muzea.
