„Přijeli sem lidé z Prahy, přinesli lustr, který dělali v Mexiku indiáni. On se jim rozpadal, byl cínový, bylo v něm spousta skla. Majitelé z toho byli nešťastní, paní k němu měla citový vztah. Řekl jsem jim, že když to umí indián, tak proč bychom to nezvládli my. Za měsíc jsem jim ho dal dohromady,“ líčí muž podnikající v oboru kovotlačitelství.
Ladislav HruškaJe mu 68 let, bydlí v Arnolticích na Děčínsku. Už 24 let podniká v oboru kovotlačitelství. Vyhrál krajské kolo soutěže Živnostník roku 2014. Vyrábí předměty z mědi, mosazi, tombaku, titanzinku, hliníku, nerezu, železa. Jde o pohřební urny, komínové systémy, kryty na světla či umělecké předměty. |
Hruška je vyučený mědikovec. Původně nastoupil do děčínské firmy Ferox, kde pracoval 20 let.
„Dělal jsem tam kryogeniku, tedy se zařízením s teplotou minus 190 stupňů a méně. Přišla revoluce, Ferox koupila americká firma, která udělala ze světoznámé fabriky svůj montážní závod,“ popisuje Hruška, proč z firmy odešel a dal se na podnikání.
Půjčil si a koupil první stroj. „Začínal jsem s víky na mlíčnice. Ty skončily, protože se řeklo, že hliník k mléku nesmí. Teď už zase jo,“ směje se Hruška.
Proto začal vyrábět pohřební urny, u kterých zůstal dodnes. „Když se přestaly dělat, tak jsem řekl, dobře, já vám jich pár udělám. Něčím jsem se musel živit,“ vzpomíná Hruška.
Za komunistů vyráběl svícny pro církev
Nyní už na urnách jeho výroba tolik nestojí, představují 15 procent produkce firmy. Požadavky zákazníků ale bývají občas zvláštní. „Jednou jsem dělal urnu ze zlata. Vyrábíme i urny pro zvířata,“ popisuje živnostník.
Na zakázku vyrábí i různé umělecké předměty. Už za minulého režimu například vyráběl svícny pro církev.
„Za komunistů to byl hrozný průšvih. Měl jsem hned policajty na krku,“ vrací se Hruška do minulých dob. V 90. letech dodával světla na Hrad pro Václava Havla, komponenty do lamp bude vyrábět i pro současného prezidenta Miloše Zemana.
Když po revoluci začínal, byl podle svých slov nejmladším kovotlačitelem v republice. „Tento obor se už nevyučoval, všichni pánové byli už staří, v zemi nás bylo tak dvacet. Teď už není konkurence vůbec žádná. Něco jsem naučil své dva kluky,“ tvrdí Hruška.
Kvůli odchodu kolegů z branže do důchodu bere jejich zakázky. „Z Prahy mi sem jezdí firma, se kterou děláme nová světla na pěší zóně na Václavském náměstí. Měli tam kovotlačitele, pana Vacka, kterému je 75 let. Těžce onemocněl a skončil,“ popisuje Hruška.
Řemeslo chce v budoucnu předat dětem
Hruškova firma je pouze rodinná. V dílně vedle svého domu v Arnolticích zaměstnává syna, snachu a také syna svého bratrance. Počítá s tím, že jim své řemeslo v budoucnu předá.
„Svým klukům jsem slíbil, že budu dělat do 75 let. Když budu živej. Zbývá mi ještě sedm let,“ plánuje Hruška.
Svoje vítězství v konkurenci dalších 220 podnikatelů z Ústeckého kraje si vysvětluje jednoduše. „Z výrobců jsem tam byl sám. Mezi slepými jednooký králem. Všichni dnes dělají reklamu, jsou to obchodníci nebo ajťáci, ale nikdo nic nevyrábí,“ míní Hruška.
O jeho případném celorepublikovém úspěchu se rozhodne ve finále soutěže v prosinci.
