"Před časem jsme jezdili po kostelech v kraji a dokumentovali jejich betlémy. V kostele Panny Marie Utěšitelky v Klášterci jsme narazili na nádhernou vyřezávanou křížovou cestu. Od té chvíle jsme chtěli na dílo řezbáře Hollitzera upozornit," popsal vznik výstavy Stanislav Děd, ředitel chomutovského muzea, které kostel sv. Kateřiny spravuje.
"Jeho křížovou cestu představujeme na velkoformátových fotografiích. A získali jsme od jeho rodiny i ukázky dalších prací, z nichž se většina bohužel nedochovala," dodal.
Hollitzer se narodil roku 1906 v rodině malíře porcelánu. Vyrůstal ve Vernéřově u Klášterce. Později tu měl i svou první dílnu. Odmala ho zajímalo vyřezávání ze dřeva a v této profesi se vzdělával a stále zdokonaloval. Pracoval třeba na zdobení oltáře v kostele Povýšení sv. Kříže v Kadani. Tvořil sošky svatých, ale i svícny či doplňky pro domácnost.
Betlém, který vytvořil řezbář Ernst Hollitzer pro kostel v Rusové.
Když byl v roce 1935 položen základní kámen kostela sv. Martina v Rusové, požádali o výzdobu právě jeho. Kostel měl být velmi jednoduchý a měly tomu odpovídat i doplňky. Hollitzer pro něj udělal betlém, který později shořel v kostele v Hoře sv. Šebestiána, pamětní sochu a křížovou cestu, tedy zobrazení Ježíšova utrpení od jeho odsouzení až po uložení do hrobu.
Než ale stihl dodělat všech 14 zastavení, měl narukovat do armády.
"Do té doby byla hotova asi polovina reliéfů. Louchovskému faráři Karlu Mühldorfovi se pak podařila nevídaná věc - po mnohém vyběhávání a orodování získal pro Hollitzera několikaměsíční odklad nástupu na frontu, aby mohl křížovou cestu dodělat," poznamenal Děd.
Reliéfy křížové cesty byly nakonec posledním Hollitzerovým řezbářským dílem.
Na bojištích sice ještě kreslil, aby si připomněl tváře příbuzných a přátel, z války se ale nevrátil. Ačkoli utrpěl řadu zranění, musel ještě roku 1945 na východní frontu. Dělal sanitáře. Zmizel v dubnu po bombardování lodi s lazaretem.
Rodina se až roku 1997 dozvěděla od Červeného kříže, že zraněním podlehl 1. července 1945 v zajateckém táboře Krasnyj Luč.
"Výstava přibližuje nejen jeho stěžejní dílo, ale i zajímavý osud. Právě takové příběhy vytvářejí paměť místa a stojí za to si je připomínat," dodal Děd.
