Deset let mapují členové chomutovského spolku Kuprospěchu tento fenomén nástěnného umění. Výstava Mozaika ve veřejném prostoru je k vidění do konce dubna v hale lounského Vrchlického divadla.
„Dosud jsme vyfotografovali zhruba 250 mozaik, reliéfů a dalšího nástěnného umění. Pro výstavu jsme vybrali dvacet nejhezčích z nich,“ přibližuje expozici Petr Karásek ze sdružení.
Na výstavě jsou třeba snímky keramického reliéfu z budovy lounské polikliniky, černobílé mramorové mozaiky lounského rodáka Zdeňka Sýkory v Litvínově či už neexistující skleněné mozaiky na jirkovské základní škole od Miroslava Houry.
Cílem projektu je poukázat na díla, kterým se dnes žádná pozornost nevěnuje. Lidé kolem nich bez povšimnutí procházejí, a přitom v minulosti plnily funkci barevné výzdoby na jinak zašedlých sídlištích.
Někde chybí záznamy o autorech
Častými tématy byly odkazy k míru, přátelství a květinové motivy. Mezi nimi vyčnívalo téma dobývání vesmíru, taková mozaika je například na průčelí ústecké základní školy a jejím autorem je také Miroslav Houra.
Některé výjevy je možné vidět už jen na výstavě či dobových fotografiích. Jde třeba o mozaiku z roku 1979 na chomutovském Prioru.
„Nahradily ji skleněné desky s reklamami. Dobové fotografie jsou tak její poslední připomínkou,“ podotkla Markéta Fridrichová ze spolku.
O tom, že nejsou mozaiky středem zájmu, svědčí i to, že informací o nich není mnoho.
„Chybějí podrobné záznamy o autorech či okolnostech vzniku. O keramickém reliéfu na lounské nemocnici víme jen to, že ho vytvořil v roce 1984 nějaký Havelka, podrobnosti jsme nezjistili,“ pokrčila rameny Fridrichová.
