Na rozlehlém pozemku poblíž fotbalového hřiště v Horním Jiřetíně na Mostecku bíle svítí nový rodinný domek. Na jedné jeho straně se v pozadí schovávají další dva nové zelené domy, z druhé strany stojí hrubá stavba z červených cihel.
Novostavby je možné považovat za symbol současného Horního Jiřetína. Lidé už se nebojí stavět nebo opravovat, protože spoléhají na to, že se tady limity prolamovat nebudou. Čili že se Horní Jiřetín nemusí bát bourání kvůli uhlí (o limitech jsme psali zde).
„My už máme domek opravený, docela dost jsme investovali. Ale až loni na podzim. Čekali jsme, jak to dopadne s limity,“ vypráví Dobruše Brejchalová, která žije v městečku už 17 let.
„Dřív se tady žilo dobře. Pak to bylo horší, když tady spekulanti vykupovali domy. A teď? Snad to zase bude lepší,“ věří.
Lidé tu investují do bydlení
Podobně uvažuje mnoho obyvatel. Perspektivu Horního Jiřetína vidí řada lidí lépe. I proto se nebojí investovat do svého bydlení.
„Trend růstu počtu obyvatel od konce 90. let pokračuje i nyní. Teď chystáme asi 16 nových parcel. Přestože je to teprve příprava, už máme na všechny pozemky zájemce,“ přidává další důkaz starosta města Vladimír Buřt.
Že nehrozí bourání kvůli uhlí, oceňuje většina lidí. „Já žiju v obecním bytě, protože vlastní bydlení jsme před lety prodali. Právě kvůli obavám, že to tady zmizí. Ale takhle to je samozřejmě lepší,“ vypráví Růžena Orthová.
„Mám tu vnoučata, chodíme s nimi do lesa na houby. O to nepřijdeme,“ libuje si žena. Zatím žije se synem a jeho rodinou, kteří se ale v dohledné době, až si opraví vlastní byt, budou stěhovat pár metrů vedle.
Život v Horním Jiřetíně se ale po rozhodnutí vlády neproměnil v ráj na zemi. Jako byli lidé kvůli limitům rozdělení dřív, je vidět rozpolcenost i nyní. Třeba právě na domech. Některé svítí novotou, jiné se opravují. Ale mnoho jich je šedivých a oprýskaných. Hlavně ve spodní části Horního Jiřetína.
Prach ze šachty nezmizel
Právě tady stojí před svým domem mladík a rozpráví s kamarádem. „Je to tu pořád stejné. Prach ze šachty nezmizel. A já myslím, že se to tady stejně jednou všechno zbourá kvůli uhlí. Chceme se stěhovat pryč. Ostatně jsme tady v okolí jedni z posledních, kdo ještě dům neprodali,“ vysvětluje mladík.
„Samozřejmě se nevyhneme tomu, že při nějaké výměně politické reprezentace kraje nebo státu může někdo přijít s požadavkem na přehodnocování limitů, ale jsme už v jiné době a snad se toho už nemusíme bát,“ vyjadřuje se na stejné téma starosta Buřt.
Jistotu by lidem dal další krok státu - kdyby zásoby uhlí za limity úplně odepsal. Pro někoho to ale tak důležité není. Jako někdo nevěří, že je Horní Jiřetín zachráněný, tak jiní vždy odmítali myšlenku, že by se městečko mohlo bourat.
K nim patří pan Honza, i když svůj dům teprve staví proti hřišti. „Já odsud pocházím. A stavěl bych tady, i kdyby to rozhodnutí o limitech nepadlo. Nikdy jsem nevěřil, že by se to tady mohlo bourat,“ tvrdí kategoricky.
Horní Jiřetín by se měl dál zkrášlovat, i když to asi půjde pomalu. Práce je tady pořád hodně. Ale důležitá zpráva pro městečko je, že v něm zůstávají jen ti, kteří v jeho budoucnost věří. Kdo má pochybnosti, ten už je pryč nebo brzy odejde.
