Michal Koleček

Michal Koleček | foto: Iveta Lhotská, MF DNES

Proděkan Koleček: nový ústecký Dům umění je výrazem sebevědomí

  • 0
Také Ústí už má svůj Dům umění, instituci pro profesionální výstavy současného artu. Stejně jako Ostrava, Zlín, Brno či České Budějovice. Za jeho vznikem v severočeské metropoli stojí Michal Koleček, proděkan fakulty umění a designu ústecké univerzity.

Dům umění v Ústí nad Labem začal fungovat v bývalé studentské menze v Klíšské ulici.

Pane proděkane, můžete objasnit důvod vzniku Domu umění? Kdo měl ten nápad?
Je to instituce, která v našem městě a regionu citelně chyběla. Je to místo, kde se zájemci o umění budou setkávat s profesionálně připravenými výstavami současného umění. Dům umění je vyjádřením sebevědomí a stále rostoucího potenciálu místní umělecké scény. Je prostorem, který univerzita sdílí se širokou veřejností.

Dům umění Ústí

  • disponuje 500 m² výstavní plochy a dalším zázemím vhodným pro realizaci uměleckých, edukačních a společenských programů
  • oplývá významným rozvojovým potenciálem, který je spojený s plánovaným rozšiřováním jeho aktivit do dalších, postupně zpřístupňovaných částí této budovy

Jste hlavní kurátor Domu umění. Co přesně to znamená?
Jde o klíčový rozvojový projekt fakulty umění a designu, za který ve funkci proděkana pro rozvoj nesu plnou zodpovědnost. V obsahové rovině z titulu zmíněné funkce odpovídám za celkové koncepční směřování a za sestavování jeho výstavního programu.

Budete se při přípravě výstav soustřeďovat na současné autory, nebo jsou v plánu i výstavy již nežijících umělců či starších uměleckých skupin?
Primárně se program bude zaměřovat na aktuální uměleckou tvorbu. Zároveň se ale budeme zajímat i o projevy umění v období posledních tří až pěti desetiletí. Právě první výstava Jaroslava Prášila představuje kombinaci zmíněných přístupů. Na výstavě jsou zastoupena také díla klasiků českého moderního umění Adrieny Šimotové, Jiřího Johna a Stanislava Libenského. Z dalších expozicí v letošním roce bych zmínil například samostatné výstavy fotografa Pavla Baňky a maďarského malíře Csaby Nemese, který v současnosti představuje svoji tvorbu v prestižním Muzeu současného umění v Krakově.

Chystáte nějaké mezinárodní projekty?
Začínáme sice výstavami českých autorů Jaroslava Prášila a Pavla Baňky, ale naší základní ambicí je realizace mezinárodního výstavního programu. To se projeví již v podzimní části letošní sezony. Především bychom se chtěli zaměřit na společné produkce větších putovních výstavních projektů s partnery ze zahraničí. Zatím mohu prozradit, že intenzivně diskutujeme základní kontury výstavního a výzkumného projektu s našimi přáteli, umělci a galeristy ze severoitalského Merana.

V jakém rytmu budou výstavy?
Budeme připravovat šest výstav do roka s tím, že těžiště našich aktivit se bude z pochopitelných důvodů krýt s trváním obou semestrů akademického roku.

Kdo bude Dům umění financovat?
Jeho provozovatelem je fakulta umění a designu. Počítáme ovšem s vícezdrojovým financováním. Už pro letošek jsme získali dotaci ministerstva kultury a budeme usilovat i o podporu města Ústí, Ústeckého kraje a dalších subjektů. Usilovat budeme i o získání evropských grantů.

Myslíte si, že bude mezi Ústečany o tuto instituci zájem? Anebo spíš počítáte s tím, že návštěvníky budou studenti ústecké univerzity?
Budeme usilovat o každého návštěvníka. Citelně vnímáme, že program dosud existujících galerií byl v Ústí zaměřený hlavně na mladší publikum. Naším cílem je aktivizovat i návštěvníky střední a starší generace, a iniciovat tak v galerijním prostředí přirozený mezigenerační dialog. Ve spolupráci s katedrou výtvarné kultury pedagogické fakulty vytvoříme pro zájemce z řad rodičů a škol i odborný animační program pro děti.

Fakulta umění a designu je úzce propojená s již etablovanou ústeckou Galerií Emila Filly. Zanikne tato galerie, anebo se budete snažit udržet obě instituce?
Fakulta umění a designu není zřizovatelem Galerie Emila Filly. Je ovšem přirozené, že naším cílem je nejenom podpora této galerie, ale také dalších výstavních aktivit v Ústí.

Odlišnost programu těchto institucí je daná již samotným rozdílem v charakteru výstavních prostorů, jejich lokace a specifik provozu. Přínos Domu umění tedy vnímám především v již naznačeném doplnění portfolia dosud uskutečněných výstavních aktivit ve městě. Připomínám, že Ústí je jediným regionálním centrem bez sbírkové galerijní instituce. Přes neoddiskutovatelný potenciál Domu umění zde bude instituce tohoto typu stále citelně chybět.