Martin Mikyna dokončuje betonovou podlahu v jedné z místností v přízemí...

Martin Mikyna dokončuje betonovou podlahu v jedné z místností v přízemí vytopeného domu v Českých Kopistech. | foto: Karel Pešek, MAFRA

Dva měsíce po povodni vytopení stále dřou, nejhorší ale mají za sebou

  • 0
Dva měsíce po červnových povodních vytopení lidé stále opravují své domovy. Nejhorší ale začínají mít za sebou. Například rodina Martina Mykiny z Českých Kopist u Terezína už má nové rozvody elektřiny, vybetonovanou podlahu a v ní rozvody tepla. Zbývá jen položit dlažbu do obývacího pokoje.

"Teď už to bude hračka. Jen aby se odborník přijel podívat, jak schnou zdi, a mohli jsme je nahodit a vrátit zpět kuchyni. Tu žena potřebuje nejvíc," říká Martin Mykina.

Když přijede z práce domů, začíná mu druhá směna při obnově statku.

"V týdnu do večera stihnu udělat jen pár koleček betonu a mohu vše zase uklidit. To mne nebaví. Omítky nám tak bude dělat firma. Do práce musím někdy i v sobotu, což se právě nyní moc nehodí. Ale hlavně že práce je," říká Martin Mykina, který v roudnické Mevě kompletuje různé druhy kontejnerů.

Těsně před červnovou povodní dal výpověď z firmy, kde pracoval řadu let. Majitel přestal včas posílat výplaty.

"Dál už to nešlo. Dluží většině zaměstnanců dost. Bohužel nás k tomu všemu tady ještě čeká soud," posteskl si Mykina.

Bez práce byl ale jen 14 dní, do Mevy nastoupil v polovině června. "V srpnu tak poprvé dostanu celou výplatu. To jsem rád," říká Mykina.

Povodeň zničila i pole se zeleninou

Statek, kde se ženou bydlí, mu darovala maminka. Když si ho začali upravovat podle svých představ, přišla v roce 2002 povodeň. Pak v roce 2006 a letos.

"Statek koupil pradědeček v roce 1890, ale jak jsme zjistili, povodeň zde byla už v roce 1845," říká Mykina.

Letos jim voda zničila nejen dům, ale třeba i pole se zeleninou.

"A právě letos bylo vše tak hezké, cibule, rajčata, papriky, květák, dýně. Nemáme nic, všechna práce je v tahu," posmutněla jeho žena Blanka na dvoře, kde je kromě míchačky a stavebního nářadí i hora dřeva, trámků a prken. Jsou z patra stodoly, kterou záplava rozbila. Trámy konstrukce, které zůstaly stát, několik chlapů rozebíralo tři dny.

"Ale kotce pro králíky, které jsem postavil loni, ty netknuté vydržely," chlubí se Mykina.

Králíky jezdili krmit na loďce

"Manžel je strašně šikovný, všechno si doma dělá sám. A tady máme malé 'povodňáky', tihle králíci se narodili těsně před povodní," vytahuje z králíkárny malé ušáky Blanka Mykinová.

Před velkou vodou je všechny museli vynosit do prvního patra a na loďce je jezdit krmit.

"Kam voda nedosáhne, to už víme přesně. Nejvyšší bod statku je místnost s mandlem, letos tu bylo jen půl metru," líčí Mykina u historického dřevěného mandlu.

Do dnešních dnů je obří stroj německé firmy z Drážďan funkční.

"Sem se namotaly cejchy a prádlo, točilo klikou a bylo hotovo," ukazuje Mykina, který s mandlováním jako kluk babičce pomáhal. Co s mandlem dál, neví. "Třeba by ho někdo koupil," míní Mykina.

Stejně tak zatím netuší, co udělá s pecí na chléb v kuchyni. Našel ji zazděnou po velké vodě v roce 2002. "Bohužel jsem ji nevybral, až letos. Byla plná popele a sazí a od toho zeď vlhla. Nyní je čistá a mysleli jsme, že zde uděláme krbová kamna. Ale je to moc peněz, snad časem," dodal Mykina.