K naplnění vize je, zdá se, zatím daleko. Ať je všední den, či víkend, náměstí ČSA v Terezíně vypadá, jako by byl čas nedělního oběda. Lidi na skoro dvouhektarové ploše lze spočítat na rukou, tu a tam po dlažbě zadrnčí auto.
„Přesto je situace mnohem lepší než před deseti patnácti lety. Tehdy možná Terezín připomínal město duchů, dnes je to ale krásné místo pro život,“ říká terezínský starosta Daniel Trapani.
Sám žije v pevnostním městě 37 let, dobře si tedy pamatuje zoufalou situaci, která nastala na konci 90. let s odchodem armády, jež město opouštěla po více než dvou staletích. Počet obyvatel klesl ze sedmi tisíc na dva, polovina lidí se rázem ocitla bez práce.
„Pro Terezín to byl obrovský šok. Odchod armády znamenal konečnou i pro opravu památek, protože vojáci do nich přece jen něco investovali,“ připomíná starosta. Město chátralo, ránu mu pak zasadily povodně v roce 2002, kdy byly na centrálním náměstí skoro dva metry vody.
Lidé si prohlédnou památník a jedou zpátky
Terezín už tehdy vsadil na jednu kartu – svou budoucnost viděl v cestovním ruchu. „Celý Terezín je památkovou zónou. Není zde nákupní nebo průmyslová zóna jako v jiných městech, nic tu nepostavíte, nic tu nevznikne. Tím se podstatně omezují možnosti rozvoje, prostor je zde jen pro služby,“ vysvětluje Jiří Hofman ze sdružení Terezín – město změny.
Onou změnou je právě přerod vojenského města v turistické lákadlo a napravení paradoxu, který se zde denně odehrává. S prázdným terezínským náměstím totiž silně kontrastuje přeplněné parkoviště u nedaleké Malé pevnosti, nejnavštěvovanější památky Ústeckého kraje. Autobusy sem každý den chrlí tisíce turistů, za rok jich navštíví Památník Terezín hodně přes čtvrt milionu.
„Dochází zde k nejhoršímu možnému scénáři. Autobusy v Praze naloží turisty, ti si prohlédnou Malou pevnost, snědí oběd z krabičky a jedou zpět. Naplní odpadkové koše, rozjezdí silnice, ale ve městě samotném nenechají ani korunu,“ líčí praxi Jiří Hofman.
Spolupráce města a památníků se rozjíždí
TerezínPevnost založená v roce 1780 měla v případě války zabezpečit na 60 tisíc mužů a 6 500 koní po dobu 3 měsíců. |
Město by rádo získalo část návštěvníků Malé pevnosti pro sebe. Dosud jim nemělo co nabídnout, nyní se však spoléhá na nedávno dokončený projekt za půl miliardy korun, díky kterému se podařilo opravit pět někdejších vojenských objektů. Zázemí v nich našlo několik muzeí a další instituce.
„Spolupráce s Památníkem Terezín se velmi slibně rozjíždí. Pochopili, že potřebují město stejně jako my je. Dlužno dodat, že dosud se ke spolupráci stavěli skepticky, protože několik projektů, na které Terezín v minulosti sázel, vyšumělo do ztracena,“ poukazuje starosta například na vizi metropole umělců Mecca nebo projekt na vytvoření univerzitního města.
Partnerství Terezína a Památníku tak letos nabírá spád. Sjednotily se propagační materiály, brzy vyjde společná turistická mapa a připravuje se i nový informační systém se směrovkami, které turisty snadno dovedou k pevnostním muzeím.
Obyvatel by se sem vešlo jednou tolik, míní starosta
„Zatím nám tu ale váznou možnosti ubytování a stravování. Prostory máme a rádi je nabídneme. Musí jít ale o finančně silné podnikatele, protože budou nějaký čas čekat, než se sem turisté nahrnou. Z místních lidí tu zřejmě takový provoz nikdo nezaloží,“ předesílá starosta.
Terezín totiž trápí nejen nedostatek turistů, ale i malý počet obyvatel. „Jednou tolik by se jich sem pohodlně vešlo,“ hlásí Daniel Trapani. Radnice by tu ráda viděla hlavně rodiny s dětmi, proto také podporuje například vznik vzdělávacích institucí.
„Dovedu si představit, že ve zdevastovaných Žižkových kasárnách by mohly vzniknout startovací byty pro 400 lidí. Na jejich opravu ale nemáme. Jsme město s třicetimilionovým rozpočtem, ale spravujeme majetek za 3 miliardy.“
Budoucnost města však vidí optimisticky. „Lidé, kteří se sem stěhují, jsou srdcaři. Na městě jim záleží. Já jsem také náplava, ale dnes bych se za dobré jméno Terezína dokázal poprat. A takových lidí tu přibývá,“ dodává Daniel Trapani.
