Poté, co v osmnácti letech opustil Rudolf Jäger brány dětského domova, začal bydlet u své tety Heleny. Idyla v rodinném zázemí se však nekonala. "Bydlel jsem u ní vloni od dubna do června. Pak přišla majitelka bytu s tím, že teta od ledna dluží za nájem," vypráví student duchcovské průmyslovky. Kvůli liknavosti své příbuzné přišel o většinu osobních věcí. "Zbyl mi vlastně jenom batoh s učením a to, co jsem měl na sobě," vysvětluje Jäger.
Byly dny, kdy neměl ani na jídlo
Střídavě pak zkoušel bydlet u obou rodičů. "U táty nás bylo hodně lidí v malém bytě, u mámy zase bydlí pán, kvůli kterému jsme skončili v děcáku," vysvětluje mladík.
Od ledna bydlí v duchcovském azylovém domě. Malý pokoj sdílí se dvěma staršími muži a snaží se připravit na blížící se maturitu. "Byly dny, kdy neměl ani na jídlo, učení pak šlo stranou," říká starostka města Jitka Bártová. Osud chlapce jí nebyl lhostejný.
"Začala jsem mu pomáhat, shánět peníze i potřebné věci. Někdy mu možná jdu na nervy, jsem na Rudu přísnější než na svého syna," usmívá se Bártová. Podařilo se jí například sehnat dárce, kteří zaplatili Rudolfovi do konce školního roku obědy.
Televizní reportáž oslovila také dárce ze zahraničí
Díky její iniciativě se o složitý životní příběh chlapce začala zajímat veřejnoprávní televize. Reportáž, kterou odvysílala, měla velký ohlas. "Konkrétní pomoc přichází i ze zahraničí," doplňuje starostka.
Student Rudolf Jäger bojuje s nepřízní osudu. Pomáhají mu dobří lidé z různých míst světa.
Z Anglie má Rudolf zajištěný přísun oblečení. Pomoc přislíbili čeští emigranti ze Švýcarska nebo třeba Čech, který pracuje v Belgii v NATO. "S nabídkou pomoci přišla také osmdesátiletá paní z Brna a mnoho dalších," připomíná Jäger.
Z každého projevu účasti má radost, tu největší mu ovšem udělal Richard Sladký z Bratislavy. "V reportáži jsem se dozvěděl, že Rudolf se hlásí na vysokou školu. Myslím, že nejvíce by potřeboval počítač, proto jsem se rozhodl mu jej koupit," napsal Sladký v mailu starostce a požádal o zprostředkování.
Hlásí se na vysokou, chce učit malé děti
Krásný dárek dostal Rudolf v první polovině dubna. "Ani nevím, jak mám poděkovat. Je to opravdu úžasné," září mladík. Při vybalování notebooku, do kterého štědrý dárce nechal instalovat operační systémy s licencí na Rudolfovo jméno, se mu v očích zaleskly slzy.
Z mobilu starostky pak Sladkému poděkoval alespoň na dálku. "Když bude s počítačem nějaký problém, můžeš mi kdykoliv zavolat," slíbil Sladký.
Rudolf i starostka si uvědomují, že azylový dům není zrovna vhodné prostředí pro studenta. "Jenomže to je jediné bydlení, na které stát přispívá v plné výši," vysvětluje starostka.
Možnost, že by se ke studiu učitelství prvního stupně nedostal, Ruda vůbec nepřipouští. "Najdu si brigádu, vezmu cokoliv, v Ústí jsou větší možnosti než v Duchcově," plánuje. Přesto je jasné, že i nadále bude potřebovat pomoc od dobrých lidí.
