"Místní hledač meč nalezl 30. června 2012 pomocí detektoru v hloubce zhruba dvaceti centimetrů," přibližuje teplický archeolog Jindřich Šteffl.
Za tři dny nálezce umístil fotky meče do tajné sekce specializovaného serveru. Pro efekt neváhal zapíchnout starobylý meč z období křížových výprav do země.
"Za další dva dny jsem byl na fotografie upozorněn. Kontaktoval jsem správce serveru a ten mi umožnil přístup do tajné sekce. Tím se mi podařilo s nálezcem navázat kontakt," popisuje Šteffl.
Následovalo dvoutýdenní vyjednávání, které se často táhlo až do noci. Nakonec se archeologovi podařilo nálezce přesvědčit, aby meč zdarma a dobrovolně vydal.
"K samotnému předání došlo na nádraží v Táboře 19. července 2012. Tím to ale pro nás teprve začalo," líčí Šteffl.
Místo nálezu pomohl určit až hledačův kolega
Pro archeology bylo nezbytné určit místo nálezu, to si ale začínající hledač nepamatoval. Podařilo se však vypátrat jeho zkušenějšího kolegu, který ho v den nálezu doprovázel. Ani on nenašel přesné místo, označil jej však s přesností na pět metrů.
Následné bádání nicméně žádný další objev v okolí nepřineslo. "Pouze o šedesát metrů dál jsme našli šipku do kuše, ta ale s mečem vůbec nesouvisí," doplňuje archeolog Jaroslav Jiřík z píseckého muzea.
Meč může mít podle Jiříka souvislost s nedalekým tvrzištěm Němec. "Je to lokalita, o které víme, že se tam již ve 13. století těžilo zlato. Meč byl vyrobený pravděpodobně o století dříve, to by mohlo posunout i údaj o začátku těžby," upozorňuje Jiřík.
Meč byl přestavěný, zjistili archeologové
Když archeologové meč od hledače získali, ujal se památky konzervátor teplického muzea Vasil Gešev. Právě on objevil zajímavé okolnosti jejího "prvního života".
"Když jsme značně zchátralý meč zbavili krusty z rzi, bláta a další špíny, objevila se první zajímavá značka," vypráví Gešev.
Konzervační práce proto přerušil a meč prošel specializovaným rentgenem. Ten objevil celkem pět znaků. "Jedná se o jeden kříž, jedno písmeno H jako Hristos a tři písmena I jako Iesus," uvádí Gešev.
V Teplicích následně zjistili, že meč v dávných dobách prošel přestavbou. Například takzvané krevní drážky na rozdíl od tehdejších konstrukcí končily až na samé špici meče. Přestavbu potvrdila také dutá patice meče.
"Sloužila k vyrovnávání váhy, takže se u mečů, které sloužily k boji, dělala plná. Z toho usuzujeme, že se nejedná o obyčejný meč. Možná sloužil k pasování, ale to je bohužel jen domněnka, kterou už dnes nikdo nepotvrdí," spekuluje Gešev.
Do tajných sekcí hledačů jsme nahlédli poprvé, říká ředitel
Nyní se meč stěhuje z Teplic zpátky do Písku. "Předávání nálezu z jednoho muzea do druhého není u nás obvyklé. V tomto případě je to na místě," říká ředitel teplického muzea Bohuslav Boček.
Zároveň zdůrazňuje, že okolnosti objevení meče přináší do práce archeologů nový prvek.
"On byl objevený vlastně dvakrát. Nejdříve hledačem a pak teprve archeology. Ti samozřejmě běžně kontrolují servery typu Aukro, ale do tajných sekcí hledačů, které většinou primárně zajímají artefakty z první či druhé světové války, nahlédli poprvé," poznamenal Boček.
Teplická veřejnost měla možnost vidět skvostně restaurovaný meč během uplynulého víkendu. Na jihu Čech plánují jeho zařazení do stálé expozice.
"Do budoucna mu chceme věnovat samostatnou vitrínu v místnosti, kde máme už jiný unikátní meč, který ovšem pochází z dob ještě starších. Dalo by se říci, že tento meč bude o několik vitrín dál," přibližuje ředitel píseckého muzea Jiří Prášek.
Hledač může žádat nálezné, ale nejspíš by ho nedostal
Meč se stal majetkem Jihočeského kraje a nálezce u něj teoreticky může uplatňovat nárok odměnu ve výši deseti procent hodnoty nálezu. Tu ale nyní nikdo nezná.
"Stanovení hodnoty je velmi složitý a dlouhý proces. Využívá se při něm kromě odborných expertíz také třeba sledování prodejů podobných předmětů na zahraničních aukcích," přibližuje Boček.
Vyplacení nálezného ovšem odborníci v tomto případě nepředpokládají. "Postup nálezce nebyl úplně v souladu se zákonem, byť naše legislativa je v tomto ohledu dost vratká. Každopádně správný postup by byl ponechat meč i místo nálezu v původním stavu a neprodleně informovat buď Archeologický ústav, nebo nejbližší muzeum," upozorňuje Prášek.
Podle něj je zachování a přesné určení místa nálezu minimálně stejně důležité jako nález samotný.
"Detektoráři většinou vědí, jak mají postupovat, jenže tak až na světlé výjimky nečiní. O úrovni tohoto nálezce svědčí jak zmíněná fotka, kdy meč zabodl do země, tak i fakt, že nález předal na nádraží, zabalený do hadru," uzavřel Prášek.
