„Nejdřív jsem si říkala, proč zachraňovat nějakou Indonésii, máme svých starostí dost. Ale když se hlouběji zamyslíte, zjistíte, že ty pralesy potřebujeme,“ poznamenává kantorka Zvonková, která studenty k této problematice přivedla.
V mosteckém muzeu jste zahájili výstavu Indonésie černá a bílá, která shrnuje zapojení a aktivity vaší školy v projektu. Jak to celé začalo?
Má to hlubší kořeny, je to taková trošku rodinná záležitost. Moje dcera Veronika se asi před třemi lety na výletě v Indonésii seznámila s projektem Green Life a nadchla ji myšlenka záchrany pralesů a ohrožených zvířat. Stala se dobrovolnicí, a tak se tahle informace dostala ke mně. A protože každý rok na naší škole děláme nějakou tematicky zaměřenou výstavu, tak jsme se rozhodli, že letos bude věnovaná právě Indonésii.
Co si představit pod názvem výstavy Indonésie černá a bílá?
Je to taková symbolika. Bílá značí krásu té země a černá ukazuje na to, co jí škodí – třeba kácení pralesů a následné nadměrné vysazování palmy olejné pro produkci palmového oleje spojené se zabíjením zvířat.
Spolek Prales dětem a projekt Green Life
|
Co všechno je na výstavě k vidění?
Studenti se inspirovali faunou a flórou Indonésie, takže malovali třeba tygra sumaterského, ohrožené orangutany či pralesní rostliny. Vedle jejich prací pak návštěvníci poznají i hodně zajímavostí o Indonésii a jejích problémech a dozvědí se, jak se dá pomoci téhle vzdálené zemi. A také zjistí, že takto vlastně mohou pomoci i sami sobě.
Jak konkrétně vypadá zapojení vaší školy do projektu?
Už loni u nás na škole přednášel jeden z autorů projektu Milan Jeglík ze spolku Prales dětem, jak se dá Indonésii konkrétně pomoci. Poté jsme zakoupili dvě fotopasti na ochranu tygra sumaterského. A v prosinci proběhla školní sbírka na záchranu pralesa, při níž jsme vybrali 7 043 korun a koupili za ně 7,8 aru pralesa, který se stal součástí česko-slovensko-indonéské rezervace Green Life na Sumatře (rezervace momentálně čítá 85,5 hektaru – pozn. red.). A teď po roce byla na naší škole opět beseda s Milanem Jeglíkem a také Zuzkou Kolouškovou, při které studenty informovali, co všechno se za tu dobu v Indonésii podařilo.
A když se vrátíme k návštěvníkům výstavy, mohou se nějak do projektu zapojit také oni?
Všechny práce si bude možné koupit, a tím podpořit spolek Prales dětem.