Informace o továrně nacistů jdu hledat do Moskvy, říká historik-amatér

Strážníka a historika-amatéra Tomáše Rotbauera fascinují málo probádaná témata z dějin Litoměřicka. Třeba důl Richard, v němž byla nacistická továrna. Jede proto do archivů v Moskvě.„Sověti si Richard nechali zevrubně nafotografovat, protože si podobnou fabriku chtěli postavit v Rusku,“ vysvětluje.

Strážník a amatérský historik Tomáš Rotbauer. | foto:  Dan Materna, MAFRA

„O Richard se zajímá mnoho lidí, ale seriózních zpráv je známo jen velmi málo. Dodnes například není znám rozsah a využití továrny,“ poznamenává Tomáš Rotbauer z Terezína, který už napsal pět různých historických knih.

Už léta se zabýváte dějinami bývalého dolu Richard, kam se nyní posunulo vaše bádání?
Některé chodby nejsou zakreslené, stejně jako tajemný vchod v Richardu 1. Zcela chybí fotografický materiál, který zabavila StB. Chystám se proto vycestovat do Moskvy, kam si Sovětský svaz v lednu 1946 odvezl válečnou kořist z Litoměřic. Nachází se tam velká část materiálů, která se týkala výroby v Richardu. Doufám, že tam najdu zprávy k dění po začátku války. Předpokládám, že to bude velice zajímavý materiál, a budu rád, když ho budu moci přivézt, abychom ho zde mohli prozkoumat.

Jak jste přišel právě na Moskvu?
Je důležité vědět, která zpravodajská služba měla Richard na starosti. Na tu dobu se totiž jednalo o technologii, která byla na velice vysoké úrovni. Materiály, o kterých mluvím, by se měly nacházet přímo v Moskvě.

Kdo tenkrát Richard nafotil?
Fotografie pořídili Karel Šanda a Jaroslav Krejčí. Krejčí byl velice šikovný fotograf, který na požádání sovětské armády celý objekt nafotil, ale byl donucen podepsat protokol, že si nenechá žádné negativy. Také Šanda si nic nesměl ponechat. Doposud se tak nenašla žádná fotografie z doby chodu tajné továrny Richard.

Důl Richard

Pod povrchem Bídnice u Litoměřic se těžil vápenec již od první poloviny 19. století. Vápenec zde tvoří v hloubce 70–80 metrů pod povrchem asi 5 metrů silnou vrstvu.

• Za 2. světové války začali v soustavě tří bývalých hlubinných vápencových lomů nacisté budovat tajnou podzemní továrnu určenou pro zbrojní výrobu firmy Auto Union a koncernu Osram. Stavba výrobních prostor dostala krycí označení B5-Richard
• Museli zde pracovat vězni nedalekého pracovního tábora i z Terezína. Dokončit se podařilo jen několik málo hal, přesto jde o největší podzemní továrnu z dob 2. světové války na českém území
• Po roce 1945 zde Čížkovické cementárny a vápenice obnovily těžbu vápence. Používaný způsob těžby však byl mnohem dražší než v otevřeném lomu a těžba byla ukončena.
• Od roku 1964 se upravená část dolu začala využívat pro ukládání nízko- a středněaktivních odpadů. Úložiště zabírá jen malou část bývalého důlního komplexu, pouze necelé 2 kilometry z celkových více než 40 km chodeb
• V úložišti je celoročně stabilní teplota cca 10 °C.

Bádat v ruských archivech není jednoduché, kdo vám pomáhá?
Vyjet bádat do Ruska je možné jen pod záštitou ministerstva, potažmo pod záštitou České republiky. Rusko má totiž své zákony pro badatele nastavené jinak, než jsme zvyklí u nás. Jsem v kontaktu s ministerstvem životního prostředí, které Richard spravuje jako bývalý lom, i s ministerstvem kultury. Jednám s ministrem životního prostředí Brabcem, který je velkým litoměřickým patriotem, i s ministrem kultury Hermanem, jehož historie také hodně zajímá. Nepředpokládám, že bez pomoci ministerstva bych měl nějakou šanci v ruských archivech něco zjistit.

Co se zatím ví o dolu Richard?
První těžba vápence zde začala v 19. století, kdy byla objevena žíla o mocnosti asi sedmi metrů. Těžba pokračovala až do války. Po ústupu německých vojsk od Stalingradu, kdy došlo k masivnímu bombardování Německa, rozhodl v roce 1943 Albert Speer o přesunutí zhruba 500 objektů zbrojního průmyslu pod zem. U nás jich vzniklo téměř padesát. Richard se svou velikostí řadí mezi největší.

Čím je Richard výjimečný?
Můžeme zde najít specifické prvky, jako jsou betonové pilíře, které nikde jinde nejsou. Ale hlavně se jedná o poslední koncentrační tábor 2. světové války, který byl rozpuštěn až 7. května 1945. Od jara 1944 do května 1945 tudy prošlo přes 16 tisíc vězňů a na čtyři tisíce lidí zde zahynulo. Konaly se zde popravy a lidé umírali kvůli nelidskému zacházení a nedostatku potravy.

Dnes v místě utýrání tisíců lidí však odpovídající památník nestojí...
Podle mého názoru se jedná o pietní místo, které zatím vůbec nebylo odpovídajícím způsobem upraveno. Přál bych si, aby město Litoměřice k Richardu přistupovalo s větším respektem. Dnes je v okolí vstupu do bývalé nacistické továrny řada černých skládek. Důl, kde za otřesných podmínek umírali nevinní vězni, prolézají youtubeři, grafiťáci a bezdomovci. A je zde mnoho neonacistických nápisů, což je z mého pohledu značně nehumánní. Navíc zde hrozí velké nebezpečí závalů.

Jsou tyto závaly pouze jevem posledních let?
Kvůli nestabilnímu podloží docházelo k sesuvům i při normální těžbě jak už před válkou, tak i později. Nejznámější zával se stal na svátek svaté Barbory 4. prosince 1944, kdy bylo zavaleno několik desítek vězňů. Některé závaly jsou však vytvořeny uměle. Otázkou je, kdo a proč je vytvořil.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Proto se zřejmě stále objevuje mnoho spekulací, že?
Co se týče různých nacistických pokladů, dnes žádná z vítězných mocností nepřizná, co všechno odcizila, a proto se vytvářejí různé konspirační teorie. Stejně tak, kdyby SS nějakou štolu zasypala, jen by hledačům usnadnila práci. Buďme proto pragmatičtí a o Richardu přemýšlejme jako o nacistické továrně, kde Maybach vyráběl motory do Panzerů a Tygrů.

Je možné, že i u nás se ještě něco najde?
Samozřejmě. Rád bych proto poprosil pamětníky či jejich dědice, zda by mi neposkytli dosud nezveřejněné informace o Richardu nebo tzv. Fafáku, kde tenkrát sídlil štáb SS Führungsstab B5.

Nález údajné nacistické podzemní továrny ohlásili nedávno i na Ostravsku:

10. března 2017