Uplynul rok od nepokojů, které Duchcov loni zachvátily. Jak se změnila situace ve městě?
Na bezpečnostní situaci jsou vždy dva pohledy. Jedním jsou policejní statistiky nebo počty přestupků a tím druhým je vnímání občanů. Ze statistik vím, že se v Duchcově situace zlepšila, ale také vím, že vzhledem k minulým zkušenostem jsou pocity občanů stále nejisté a že vnímají i banální situace občas citlivěji, než by odpovídalo realitě.
Jaká bezpečnostní opatření jste v souvislosti s loňskými událostmi přijali a jak se osvědčila?
My jsme díky finančnímu daru od skupiny ČEZ mohli rozšířit kamerový systém. V současné době město monitoruje dvacet kamer a výstupy ze systému jsou využívány nejen jako podklad k přestupkovému řízení, ale jsou k dispozici i Policii České republiky. S finanční pomocí Severočeských dolů jsme zlepšili výzbroj i výstroj strážníků, včetně přezbrojení.
Od loňského roku se po Duchcově pohybují také dvě hlídky asistentů prevence kriminality. Jaké jsou reakce občanů?
Občas rozporuplné a vyslechla jsem si i hlášky typu „jen se procházejí“ nebo „seděli na lavičce“. Osobně se domnívám, že jeden z přínosů těchto hlídek je právě ona úzká komunikace s občany, kdy se jim lidé často svěří s pocity či zážitky, které by strážníkům nebo policistům nesdělili. Na městské policii také působí nově preventistka kriminality, která spolupracuje nejen se školkami a školami, ale rovněž připravuje přednášky pro seniory, kteří se bohužel často stávají cílem mnoha lumpů či různých prodejců, a to často navzdory tomu, že jsme vyhláškou zakázali podomní prodej.
Jak je to s hernami?
Počet heren je v Duchcově již roky omezen a herny nejsou v historické části města, takže tady jsme měli náskok před jinými obcemi. Ještě před loňskými demonstracemi jsme zahájili tzv. monitoring, tedy kontrolu domů a bytů, kterou provádějí společně různé odbory radnice. Určitě se ale nedá definovat přínos jednotlivých opatření a myslím, že úspěchu lze dosáhnout jen kombinací všech. Vím, že mi zase někteří budou vyčítat, že opatření jsou zaměřená především na represi a nikoliv na prevenci, ale jsem přesvědčená, že pokud již nějaké problémy existují, je nezbytné přistoupit nejprve k určité represi.
Když se na následné demonstrace podíváte s odstupem, šlo opravdu o projevení většinového názoru obyvatel Duchcova, nebo situaci zneužily zájmové skupiny mimo město?
Myslím, že v Duchcově se jednalo o kombinaci. Po onom mediálně známém napadení manželského páru a po sérii dalších trestných činů jsem i já sdílela naštvanost lidí a chápala jsem, že chtěli nějak dát najevo svou nespokojenost. Organizátoři dalších pouličních akcí už byli z mého pohledu vedeni spíše touhou se zviditelnit a nikoli snahou nějak přispět k bezpečným ulicím.
Jak se dnes romská komunita dívá na loňský útok na manželskou dvojici, která stála na začátku událostí, a jak se změnil její přístup k soužití ve městě?
To je otázka pro tuto komunitu. Já osobně ale lidi nehodnotím podle barvy pleti, politické příslušnosti nebo náboženského vyznání, ale podle jejich chování. Myslím, že ten, kdo chce v Duchcově žít, by měl znát nejen svá práva, ale i své povinnosti.
