Napotřetí Adam Řebíček (uprostřed) a další dva obžalovaní uslyšeli odsuzující rozsudek.

Napotřetí Adam Řebíček (uprostřed) a další dva obžalovaní uslyšeli odsuzující rozsudek. | foto: Libor Zavoral, ČTK

Dvakrát Řebíčka a spol. osvobodil, potřetí odsoudil. Nevysvětlil proč

  • 5
Soudce Milan Ferenc dvakrát zprostil obžaloby z korupce tři policisty z Teplic, napotřetí je odsoudil. Proč najednou změnil názor, v soudní síni neřekl. Vysvětlení slíbil v písemném vyhotovení rozsudku. Jenže ani z něj není zřejmé, proč soudce oproti dvěma předcházejícím verdiktům z let 2010 a 2013 otočil.

„Jistě vás zajímá, proč je soud dvakrát zprostil viny a teď je uznal vinnými. To bude v písemném odůvodnění rozsudku,“ slíbil Milan Ferenc loni v říjnu a odmítl odpovídat na otázky novinářů poté, co trojici policistů odsoudil, aniž by se objevily nové důkazy.

Jenže ani v písemném rozsudku příliš neobjasnil, proč změnil názor. Z jeho závěrů jen vyplývá, že „staré“ důkazy vyhodnotil jinak a že se najednou rozhodl uvěřit muži, který řekl, že policisty uplácel.

„Soud vycházel z výpovědi poškozeného coby klíčového důkazu, když jeho výpověď považuje za věrohodnou,“ napsal Ferenc do odůvodnění, které má MF DNES k dispozici a které v pondělí a v úterý dostali státní zástupce, obžalovaní a jejich advokáti.

Policisté měli vzít na úplatcích 3,5 milionu korun

Případ se týká tří bývalých policistů Radka Turišina, Romana Majerníka a Adama Řebíčka, kteří byli obžalovaní, že od roku 2006 do listopadu 2007 brali úplatky od majitele autobazaru Michaela Bartese podezřelého ze zpronevěry.

Za peníze mu podle vyšetřovatelů slibovali beztrestnost a předávali mu tajné interní zprávy. Bartes jim podle svých slov postupně vyplatil 3,5 milionu korun. Když přestal, skončil ve vazbě. Policisté pak čelili obžalobě z přijímání úplatku a zneužití pravomoci.

Čerstvý rozsudek má 15 stran. V odůvodnění soudce nejprve připomíná, že 3. června 2010 bývalé policisty osvobodil. „Musím vás zprostit obžaloby pro nedostatek důkazů, byť vy čisté svědomí nemáte,“ vysvětloval tehdy. Jenže ústecký krajský soud 29. června 2011 verdikt zrušil a teplickému soudu uložil, aby vyslechl další svědky. Ferenc rozhodl 21. srpna 2013 stejně jako prve. A krajský soud mu 8. dubna 2015 případ vrátil podruhé.

Nestandardní případ

Případ je výjimečný nejen překvapivým rozsudkem, ale i nestandardním průběhem. Klíčový svědek Bartes třeba mluvil o zastrašování, o tom, že se ho kdosi pokusil vytlačit ze silnice. Soudce Ferenc pro změnu prohlásil, že ho někdo chtěl uplatit.
Mimořádný případ nekončí. Majerník s Řebíčkem se odvolali, Turišin to zváží, stejně jako žalobce Radek Bělor, který jako jediný nebyl verdiktem překvapen. „Podle mého názoru měl odsuzující výrok padnout už dávno,“ řekl.

Napotřetí soudce žádný výslech ani důkaz nepřidal a rovnou rozhodl. Tentokrát obžalované odsoudil, rozdal jim podmínky a peněžité tresty od 250 tisíc do 400 tisíc korun. Proč ten obrat? Usuzovat můžeme jen ze zmíněného odůvodnění, na dotazy MF DNES zaslané e-mailem Ferenc neodpověděl a v písemném rozsudku změnu postoje a svou důvěru ve výpověď svědka Bartese nevysvětlil.

Klíčovému svědkovi soudce najednou uvěřil

V roce 2010 po zprošťujícím rozsudku soudce sděloval, že v Bartesově výpovědi je spousta nejasností. Ani nahrávky, které Bartes tajně pořídil, podle něj nedokazovaly vinu policistů. „Dvakrát kontaktoval Řebíčka, jednou se sešel s Turišinem. Snažil se je dotlačit k doznání, že jim u plavecké haly předal 200 tisíc korun. Oni ale reagovali opakovaně uhýbavými odpověďmi,“ řekl Ferenc.

Bartese Ferenc navíc dříve označil za nedůvěryhodného a zdůraznil, že u teplického soudu jsou na něj podány čtyři obžaloby. „Jeho věrohodnost v očích soudu byla značně ztížena,“ řekl. „Nesdělil, proč věří jednomu svědku a ne druhému. To, že svědek Bartes byl ve vazbě, ještě neznamená, že by byl pro případ nevěrohodný,“ vytýkal však Ferencovi v roce 2011 krajský soud.

Ferenc tentokrát označil Bartese za věrohodného a jeho výpovědi za „neměnné, shodné, podrobné a logické“ a sdělil, že na ně navazují výpovědi dalších svědků. A opačně hodnotí i tajné nahrávky. „Reakce Řebíčka a Turišina byly neurčité a vyhýbavé, nikoli však kategoricky a jednoznačně odmítavé. Nikterak se vůči poškozenému neohrazovali, což by se i nabízelo,“ uvedl.