Nelegální kopie filmů, her či programů u nás stahuje téměř každý. Vy jste se ale rozhodl být tím, kdo je na web nahrává. Proč?
Chtěl jsem lidem umožnit přístup k softwaru, který by si jinak museli koupit. Nasdílel jsem stovky gigabytů dat. Sotva firma nějaký program smazala, už jsem ho nahrával zpět z externího disku. Hlavně Windows 7 a 8, což byly v té době novinky, které si chtěl každý vyzkoušet. Za nahrané soubory jsem získával kredit směnitelný za peníze, za celou dobu jsem takto vygeneroval asi šest tisíc korun.
Počítačový pirát z LitoměřicTřicetiletý Jakub Froněk téměř osm let nahrával nelegální kopie softwaru, her a filmů v rámci tzv. warez komunity, která s díly nakládá v rozporu s autorským zákonem. Celkem takto na specializované weby nahrál stovky gigabytů dat, jím nahrané kopie nasbíraly 7 000 stažení. Nejstahovanější byly operační systémy Windows 7 a 8. V září 2014 ho litoměřický soud za porušení práv souvisejících s právem autorským potrestal tříletou podmínkou a propadnutím notebooku a externího disku. Počítačové firmy vyčíslily škodu na 9,5 milionu korun. O částce, kterou by jim případně musel skutečně zaplatit, by však rozhodoval civilní soud. Froněk se nakonec s firmami dohodl na mimosoudním vyrovnání. Microsoftu zaplatil 56 tisíc korun, České protipirátské unii splácí 260 tisíc korun. Součástí dohody bylo také natočení videa, ve kterém popisoval svůj příběh. |
Kdy spadla klec?
Osm let se nic nedělo, pak si pro mě přišli do práce. Zrovna jsme s kolegou pili kávu, přišel pán, ani se nepředstavil, a rovnou mě odvezl. Jeli jsme ke mně domů, kde probíhala domovní prohlídka. Nebyla to ale šťára jako z televize. Co chtěli, to jsem jim dal, tedy počítač, externí disk a pár DVD s programy. Nemělo smysl cokoli zapírat. I kriminalista pak říkal, že se mnou byla radost spolupracovat.
To bylo v létě 2013. O rok později vám soud vyměřil tříletou podmínku. Co se dělo mezi tím?
Roční čekání na soud bylo hrozné. Zemřel mi kamarád, ohlašovaly se mi firmy, kterým jsem způsobil škodu. Společnost BSA, která zastupovala firmy Microsoft nebo Adobe, vyčíslila škodu na šest milionů. Česká protipirátská unie pak za filmy či hudbu dalších 3,5 milionu. Když právník viděl celkovou částku, tak mi řekl, že bude úspěch, když zůstanu na svobodě a dají mi k úhradě jen milion. A s tím jsem do toho šel.
Firmy počítaly škodu tak, že vynásobily počet stažení programů jejich cenou. Tuto logiku však zpochybnil Nejvyšší soud v jiném případu s tím, že ne každý, kdo si stáhne nelegální kopii, by si zakoupil originál. Neuvažovali jste s právníkem, že byste nechali o případné výši škody rozhodnout soud?
To jsme neřešili, snažil jsem se být naopak sám co nejaktivnější a s firmami jsem vyjednával. Samy věděly, že mnohamilionové částky jsou v mém případě nereálné. S Microsoftem jsme se nakonec dohodli na splátkách odstupňovaných do několika měsíců, celkem jsem zaplatil 56 tisíc. Do toho jsem jednal s ČPU, která po mě chtěla 450 tisíc na splátky nebo 360 tisíc hned. Tak jsem jim napsal dopis, že je to pro mě vzhledem k výši výdělku nemožné. Už jsem uvažoval i nad nějakými americkými hypotékami, nakonec jsme se ale dohodli na 260 tisících. Radši jsem si vzal úvěr, než abych měl na krku soudní hrozbu na zaplacení 3,5 milionu.
Takže nyní splácíte už jen úvěr?
Ano, ten činil 300 tisíc korun. Po dobu pěti let budu splácet 7 tisíc měsíčně, což je skoro polovina mého platu. Jako skladník si vydělám 15 tisíc.
S BSA jste na podzim natočil kajícné video, v němž popisujete svůj příběh a prosíte o sdílení. Dohodli jste se, že když video uvidí 200 tisíc lidí, nebude po vás BSA chtít odškodné. Čí to byl nápad?
Byl to můj nápad. Nabízel jsem firmám spolupráci s médii nebo třeba natočení spotu o tom, kam až může taková činnost zajít. V BSA se toho chytli. První den mělo video čtyři tisíce zhlédnutí a já to viděl bledě. Druhý den už tam ale bylo 40 tisíc zhlédnutí a za dva týdny milion. Pomohlo tomu, že to sdílely i počítačové komunity v zahraničí (o dohodě zde).
24. listopadu 2015 |
Dvouminutové video jste vytvářeli s profesionálním štábem. Jak probíhalo natáčení?
Natáčeli jsme v Praze, dva dny od rána do večera. Ze začátku to byl strašný stres, asi jako před maturitou. Pak to ale opadlo a jen jsem dělal, co mi řekli. Natáčení mě bavilo, i režisér mě pak vychválil. Třeba jednou budu hrát v Ulici nebo Ordinaci...
Mnoho lidí po zhlédnutí videa pochybovalo o tom, že jde o skutečný příběh. Proto jste před nedávnem natočili pokračování?
Ano, to byl také můj nápad. Byla to rychlá akce ze dne na den, použily se i střihy z předchozího videa. Cílem bylo ukázat, že to není fake (anglický termín pro podvrh - pozn. aut.). Zároveň jsem chtěl v tomto videu poprosit ty, kteří si ode mě něco stáhli, aby mi přispěli jakoukoli částkou na splácení úvěru. Tato výzva se ale nakonec do videa nedostala (druhé video zde).
Položil jste si někdy otázku „Proč zrovna já, když přece stahuje skoro každý?“
Stahuje úplně každý. Nahrává zhruba každý dvacátý člověk. A proč zrovna já? Prostě na mě padl „jackpot“. Od té doby už jsem na internet nic nelegálního neumístil. Pokud ale chtějí firmy tento stav vyřešit, tak by se měly chytnout za nos a software zlevnit. Koupí si to více lidí a firmy v důsledku více vydělají. Dokud nezačnou takto přemýšlet, bude se nelegální software nahrávat a stahovat pořád.
