Ochránkyně veřejných práv Anna Šabatová

Ochránkyně veřejných práv Anna Šabatová | foto: Iveta Lhotská, MF DNES

Majitel bytu nesmí nájemníka odmítnout proto, že je Rom, říká Šabatová

  • 2895
Za několik dní začne v Litoměřicích soud, který dá majitelům bytů jasný výklad, jakého nájemníka (ne)smí odmítnout. Žalobu na realitní agentku Elišku Noskovou podala odmítnutá romská figurantka. Ombudsmanka Anna Šabatová říká, že odmítnout pronajmout někomu byt jen proto, že je Rom, nelze.

„Jen kvůli faktu, že paní měla romské jméno, přišel dotaz, jestli je Romka, a na to následovala informace, že si nemůže prohlédnout byt. Byla to diskriminace v krystalické podobě,“ říká v rozhovoru pro MF DNES ombudsmanka Anna Šabatová (o soudu zde).

Soud o odmítnutý pronájem

Test prostřednictvím sehrané provokace sehrály v dubnu 2013 dvě sociální pracovnice z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva pro kancelář veřejného ochránce práv. Zatelefonovaly do tří realitních kanceláří a vydávaly se za zájemkyně o bydlení. Neuspěly ani jednou.

Jedna z figurantek Lenka Balogová po testu podala civilní žalobu na realitní makléřku Elišku Noskovou. Žádá veřejnou omluvu a sto tisíc za újmu diskriminací. Litoměřický soud se žalobou začne zabývat 24. června

Důkazní břemeno je v případech diskriminace přenesené na žalovaného. Realitní makléřka tak u soudu musí sama prokázat, že Romku nediskriminovala a zákon neporušila.

Podle antidiskriminačního zákona je diskriminací každé jednání, které porušuje rovnost mimo jiné v přístupu „ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování“.

Diskriminovat podle zákona nelze nejen z důvodu rasy či etnického původu, ale ani národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.

Považujete ten soud za důležitý?
Těžko říct. Byla bych ráda, kdyby se vyjasnily některé právní otázky, které tam byly nastíněny.

A ty jsou?
Jsou to dvě základní otázky. Jestli tedy lze někoho odmítnout v přístupu k bydlení jenom proto, že je Rom. Myslím si, že odpověď je nesporná. Nelze. Pak je tam ještě jedna právní otázka, o níž si nemyslím, že je úplně jednoduchá. A tam bych byla ráda, aby byl názor soudu vyřčen. Ta odmítnutá paní se tázala, jestli by mohla být ubytována, i když v tu chvíli nesháněla bydlení. Ale mohla by ho shánět za rok. Jde tedy o to, jestli ten, kdo v tu chvíli neusiluje o bydlení, ale je nositelem znaku, pro který dochází k diskriminaci, to znamená, že je Rom, byl zasažen ve své důstojnosti.

Co tedy od soudu čekáte?
Judikaturu, která bude do budoucna vodítkem pro další soudy.

Zájemce o byt nesmí být podle antidiskriminačního zákona odmítnut nejen kvůli původu, ale třeba i kvůli světonázoru. Když se mi přihlásí jako zájemce o byt neonacista, mám právo ho jako odpůrce neonacismu odmítnout?
Nezlobte se, nebudu se pouštět do dalších právních úvah. Vždy vycházím z nějaké konkrétní situace, jak se odehrála.

Ale není to důležitý příklad, jak lze antidiskriminační zákon vykládat a jaká práva mají majitelé bytů?
Nebudu se teď k tomu vyjadřovat. Až budu mít nějaký konkrétní příklad, tak ho budu posuzovat a analyzovat podle toho, jak se odehrál.

O smyslu antidiskriminačního zákona nemá smysl pochybovat. Nicméně nepůsobí v důsledku tak, že se kvůli němu lidé budou chovat pokrytecky? Člověk, který nebude chtít v bytě Roma, mu ho prostě nepronajme, jen zamlčí, že to je kvůli původu?
Ten zákon nám říká, jaká je norma a jak je to správné. Utváří veřejné mínění v tom, že diskriminovat někoho pro jeho původ nebo věk je špatné. Je to norma, která budí diskusi a nutí nás zamyslet se nad tím, jaké máme v hlavě stereotypy a předsudky. Je to norma, která nám dává možnost chovat se správně.

Používá vaše kancelář figuranty i v současnosti?
V tomto případě využilo figuranty občanské sdružení (Poradna pro občanství, občanská a lidská práva - pozn. red.) a bylo to v roce 2013. To znamená dva roky před mým nástupem do funkce. To bych chtěla zdůraznit. Naše kancelář využívala figuranty jen v rámci projektu, kde vůči daným subjektům nezahajovala žádné řízení. Naše kancelář v roce 2013 pouze zveřejnila situaci seniorů v přístupu k bankovním službám, ale to byl pouze výzkum a neměl žádný jiný následek než zevšeobecnění informací. A ani to nebyli naši zaměstnanci. Tehdy se zjistilo, že senioři skutečně jsou v přístupu k některým bankovním službám diskriminováni.

Není používání figurantů problematický nástroj, když před druhou stranou předstírá něco, co není?
Domnívám se, že každý má právo se přesvědčit o tom, a je na to judikatura u nás i z různých jiných zemích, zda jeho práva jsou potenciálně naplňována. A ve světě se tento nástroj používá od 80. let.

Takže to není tak, že je druhá strana figurantem oklamávána?
Není oklamávána. Ale naše kancelář tento nástroj nepoužívá. Nicméně používají ho nevládní organizace a nezdá se mi to být něco, co bych měla odsuzovat. Zvlášť když se to používá jako zjištění, zda dochází, či nedochází k diskriminaci.