„S ohledem na závažnost činu má být vyslán jasný signál, že činy páchané na starých lidech a dětech, které se nemohou účinné bránit, musí být přísně sankcionovány,“ zdůvodnil rozsudek soudce Miroslav Čapek.
Dívka musela podle obžaloby dva a půl roku snášet bití, sprosté nadávky a další příkoří. Učitelé si na táboře i při plaveckém výcviku všímali, že dívka má na sobě modřiny, často byla plačtivá. Loni 27. ledna se ve třídě rozplakala nad špatnou známkou a odmítla jít domů, že bude bita. Pak se svěřila, jakým příkořím doma čelí.
Při výpovědi dívka popsala, jak ji matka i její druh bili kvůli prospěchu, nadávali jí, tahali za vlasy a jak říkali, „aby šla do svého chlívku“, když přišla návštěva, jak nedostávala jogurty a musela je potají krást. Vyprávěla, že od svých osmi let hlídala mladšího brášku, kterého podle ní matčin druh naváděl, aby jí říkal náno, nebo pi*o.
Dívka zmínila, že nejvíc ji zraňovalo, že se jí matka ani jednou nezastala a psychickému útlaku jen přihlížela. Když měla dívka říct, kam by sama chtěla jít, odpověděla bez váhání, že do Klokánku, jen aby se dostala z domova, kde to pro ni už bylo nesnesitelné. V Klokánku je dodnes (o soudu zde).
Obžalovaní své činy bagatelizovali. Obžalobu označili za spiknutí sociálních pracovnic, učitelek dvou škol a Klokánku. Psycholožka Ilona Wölfelová ale označila výpověď dítěte za věrohodnou. „Nezjistila jsem sklon zkreslovat skutečnost,“ řekla. Konstatovala, že dítě ve věku 10 let s IQ 86 ani nebylo schopné si takto barvitý příběh vykonstruovat a trvat na něm.
Rozsudek zatím není pravomocný, oba obžalovaní se proti němu na místě odvolali.
