Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Cesta z ghetta vede i přes hřiště, věří aktivista. Romy učí hrát fotbal

  8:31aktualizováno  8:31
Ústečan Lukáš Pulko založil společně s brazilským futsalistou tým s názvem Mongaguá. Jeho cílem je fotbalem zabavit na sídlištích co nejvíce romských děti, aby nesklouzly k drogám a krádežím.

Lukáš Pulko a jeho fotbalový tým Mongaguá. | foto: Archiv Lukáše Pulka

„Drogy a ghetta jsou největším problémem Romů v Ústí nad Labem,“ myslí si šestadvacetiletý Pulko, který byl nadějným mládežnickým fotbalistou.

Hrál za místní Armu a v dorostu odešel dokonce do Jablonce nad Nisou. Kvůli zraněným zádům hraje dnes už jen za FC Roma Děčín.

Fotogalerie

Jste hrdý na to, že jste Rom?
Jasně, ale ještě více jsem hrdý na to, že jsem Čech.

Ptám se kvůli tomu, že jste byl pozván do bulharské Sofie na mezinárodní setkání romských aktivistů z celého světa pod názvem Roma Pride. A právě pride znamená hrdost...
Ano, ale nakonec jsem tam z rodinných důvodů nejel. Zmíněné setkání má pomáhat začleňování Romů do většinové společnosti. Doporučil mě tam jeden kamarád, který spolupracuje s francouzskou organizací, jež tyto sjezdy pořádá. Měl jsem tam představit svůj projekt Řekni rasismu ne! a fotbalový tým Monanguá.

Tak představte tyto projekty alespoň nám. Proč projekt Řekni rasismu ne! vlastně vznikl?
Pomocí kampaně „Say no to racism“ chceme ukázat dětem a mladým lidem, že je sport tím pravým místem pro trávení volného času, místem kde jsou vítáni bez ohledu na pohlaví, věk, barvu pleti či náboženské vyznání. Napadlo mě to při sledování Ligy mistrů, když v televizi běží spot v podobném duchu. Vytvořili jsme banner s nápisem „Say no to racism“, s nímž se kluby fotí. První se přidal Junior Děčín, dnes už máme také Spartu, Plzeň, Jablonec a hlavně futsalové týmy včetně reprezentace.

Nedávno jste na svůj Facebook napsal: „Procházím neštěmickým sídlištěm Výšina a narážím na party mladých kluků i holek jak drží fotbalový míč, sedí, kouří cigarety a pijí pivo. Je jim maximálně šestnáct. Tohle není sranda, mládež si tu nemá kde hrát! Tak se fláká až do noci a kouří trávu. Touto cestou chci upozornit na rostoucí nebezpečí patologických jevů u dětí na sídlištích Výšina, Krásné Březno a Mojžíř“. Na sídlištích vám tedy chybějí hřiště?
Sídliště jsou navržená tak, že uprostřed vždy bývala sportovní hřiště. Já jsem právě na takovém sídlišti se sportovištěm vyrostl. Trávili jsme na něm všechen volný čas, to nás drželo od alkoholu a kouření a poflakování se v parku. Pořád jsme byli na hřišti. Jenže většina jich je teď zničených a děti si nemají kde hrát.

Hodně lidí by vám na to řeklo, že jste si ta hřiště zničili sami...
To chápu, nějaké prvky jsme si mohli zničit, jako oplocení a branky, ale na zmíněných hřištích jsou třeba velké spáry v betonu. Ze sportovišť jsou dnes ruiny. Snažím se tlačit na vedení Neštěmic, aby s tím něco dělalo, protože hřiště jsou nejlepší prevencí před drogami.

Drogy, konkrétně pervitin, jsou asi u Romů velký problém. Souhlasíte?
Je to jednoznačně největší problém Romů. Kombinace pervitinu a hazardu je smrtící. S tím se musí něco dělat, já proti tomu bojuji právě fotbalem. Chci děti zaměstnat sportem, aby neměly myšlenky na drogy.

Znáte někoho, kdo má s drogami problémy?
Takových lidí znám stovky. Drogami řeší své rodinné problémy. Měli by raději sportovat, přijdou na jiné myšlenky.

I proto jste založil fotbalový tým Mongaguá Ústí nad Labem. Jak dlouho fungujete?
Vznikli jsme před rokem a pomáhal nám v tom brazilský futsalista Rodrigo Taverna, který má v Ústí přítelkyni a žije tu. Mongaguá je brazilské město, z něhož Rodrigo pochází. Začalo to tím, že přivezl z Brazílie dresy. Nyní máme základnu v Krásném Březně a stále se rozrůstáme. Máme děti z Mojžíře, z domů kolem Matiční ulice a z nedalekých ubytoven. Naposledy jsem měl na tréninku 10 holek a 40 kluků. Rád bych tým Mongaguá rozšířil po celé republice, aby se děti scházely na hřištích, která budou mít co nejblíže k domovu. Chci, aby hrály fotbal každý den.

Jsou ve vašem týmu jen Romové?
Kvůli tomu, že se scházíme v lokalitách jako Neštěmice a Krásné Březno, tak 90 procent týmu jsou Romové. Ale nikomu nebráníme se k nám přidat. Chodí k nám například bratři Bláhové, blonďáci s modrýma očima, a je to v pohodě (smích).

Jaký mají život Romové na ústeckých sídlištích?
Nejtěžší ho mají ti, co bydlí na ubytovnách. Romům by nejvíce pomohlo, kdyby nebydleli v ghettech. V nich se nikdy nezačlení. Když nebudou bydlet vedle starousedlíků, kteří své okolí uklízí, vynáší odpadky a jsou slušní, tak to bude pořád špatné. Potřebujeme někoho, kdo nám půjde příkladem. Já také vyrůstal v Neštěmicích na sídlišti Výšina a skoro všichni naši sousedi byli bílí. Díky tomu jsme v rodině dobře vychování a máme práci. Takto má fungovat sociální začleňování.

Zažil jste někdy něco špatného, jen proto, že jste Rom?
Stále se s tím setkávám, ale mě to problém nedělá. Vyrůstal jsem na fotbalovém hřišti a v týmu jsme byli jen tři Romové. Tam jsme se naučili, že 99 procent lidí je v pohodě. Většinou záleží jen na nás, jak se k nám ostatní chovají.

A napadl vás někdo kvůli tomu, že jste Rom?
Když jsem byl dítě, tak v Neštěmicích řádila partička asi 15 skinů. Čekali na nás před školou a mlátili nás. Bylo to drsné, ale poradili jsme si. Dnes už nic takového není, zlepšilo se to.

Z vlastní zkušenosti jsem znal hodně mladých nadějných romských fotbalistů, ale nikdo z nich se nakonec neprosadil mezi dospělými. Proč si myslíte, že tomu tak je?
Je to naší mentalitou. Je také chybou, že nefungují žádní romští agenti, kteří by se těm nadějným klukům věnovali. U nás je často problém, že se o nás rodiče moc nestarají, proto by v tomto ohledu agent z fotbalového prostředí pomohl. Hlídal by nadějné talenty. Ale musím říci, že v poslední době se už i romští rodiče hodně vzchopili a více pomáhají. Například v juniorce Sparty hraje nadějný dvacetiletý David Surmaj a je tam jedním z nejlepších.

A prosadil se už nějaký Rom v nejvyšší fotbalové soutěži?
Ano, třeba Pavel Horváth a Milan Baroš, i když ani jeden se k nám moc nehlásí. Je pravda, že oba jsou ze smíšených rodin. Nejsou to čistí cikáni.

Další zajímavou věcí je, že jsem snad nikdy nepotkal na cyklostezce Roma. Na kole ani třeba na kolečkových bruslích. Proč?
To je pravda (smích). Mezi Romy je oblíbená spíše hudba, tanec a ze sportů box.

Vy sám jste byl nadějný fotbalista, ale kvůli zranění zad jste musel s vrcholovým sportem skončit. Nyní hrajete alespoň za FC Roma Děčín. Tento klub se „proslavil“ hlavně tím, že proti němu odmítali soupeři nastupovat. Proč tato situace vznikla?
V roce 2011 tehdejší tým FC Roma nastoupil proti Loko Děčín, který měl ve svém středu tři typické bijce. Nakonec se zápas zvrhl ve rvačku a romský tým dostal trest. FC Roma Děčín nesměl tři roky hrát soutěžní zápasy. Když se do III. třídy okresního přeboru mužstvo v minulé sezoně vrátilo, tak se se ostatní týmy bály proti FC Roma nastupovat a utkání končila kontumačně. Ale nešlo o žádný rasismus. Já jsem do klubu nastoupil až poté, co se situace uklidnila a normálně hrajeme všechny zápasy.

Nyní měl na filmovém festivalu v Karlových Varech premiéru dokument FC Roma, zahrál jste si v něm?
Také se tam mihnu, ale hlavní roli tam mají hráč Patrik Herák a trenér Pavel Horváth. Všechno se to točilo z první ruky, nic není hrané.

V upoutávce na dokument zazněl vtip, který Herák vypráví Horváthovi: „Kdyby byla válka, Romové by přežili, protože by protivníkům ukradli zbraně“. Dělali jste si ze sebe ve filmu legraci?
Takových fórků tam je hodně, nakonec je z toho spíše dokumentární komedie. Do kin se to asi nedostane, ale my to máme dostat na DVD.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.