Díky úspěšné reklamě na olej Lukana byla vzkříšena a znovu objevena stará značka spjatá se slavnou historií Schichtových závodů, které v Ústí nad Labem vznikly v roce 1848. Vůbec k tomu ale dojít nemuselo.
„Vše začalo tím, že jsme minulý rok požádali externí společnost, aby udělala audit, co vlastně máme. Kdyby přišli a řekli, nemáte nic, Lukanu nikdo nezná, bylo by vše jinak,“ přiznává Maurice Bensadon, ředitel společnosti Glencore Czech, která Setuzu koupila v roce 2011.
Proč jste se rozhodli propagovat starou značku Lukana?
Narodil jsem se v Paříži a bylo pro mě na začátku složitější to pochopit. Když jsme si udělali průzkum, ukázalo se, že 93 procent Čechů ji znalo, což je velmi vysoké číslo. A také jsme zjistili, že vlastně neznají žádnou jinou značku než Lukana, Vegetol nebo Ceresol.
Až do auditu nebyl výsledek Lukany na českém trhu dobrý?
Bylo těžké o investici přesvědčit vedení koncernu, ale povedlo se. Historie výroby oleje v naší továrně sahá až do roku 1904 a vážně pochybuji, že existuje nějaká starší značka. Hlavně, je to dědictví této země a my cítíme, že sem patří. A pochopili jsme, že nejsme jen výrobci oleje, ale jsme součástí průmyslového historického dědictví. Vždyť Schichtovy závody v roce 1911 uvedly do provozu první ztužovnu tuků v Evropě a byl to největší podnik svého druhu v Evropě.
Glencore a Setuza
|
To jste si před šesti lety nemysleli, když jste koupili část výrobního areálu Setuzy, která byla v potížích?
Byla tu možnost investovat ve východní Evropě, kde jsme viděli velký potenciál. Bohužel jsme koupili společnost s velmi špatnou reputací. A musím říci, že kdybychom to před koupí věděli, tak bychom do toho asi nešli. (Setuza po revoluci neměla štěstí. Nejprve ji kontroloval kmotr František Mrázek, po něm Tomáš Pitr a v roce 2007 ji pro Via Chem získal další kontroverzní podnikatel Petr Sisák. V následujících dvou letech Setuzu rozparceloval a rozprodal. Zbylo několik nástupnických firem prakticky bez majetku, jež postupně krachovaly. A ještě loni v Sisákově části zasahovala policie – pozn. red.)
Opravdu jste o potížích Setuzy neměli tušení?
Ne. A kvůli té špatné pověsti je na nás vyvíjen velký tlak.
Co přesně tím myslíte?
Když se mluví o Glencore a Setuze, všichni si myslí, že jsme byli propojeni, že prodej byl komplot. Je frustrující, když vynaložíte obrovské úsilí a ani po pěti letech nevidíte pozitivní odezvy. Je to divné, snad se to pomaličku začíná měnit.
Možná je to tím, že Glencore u nás v Česku na rozdíl od jiných investorů, třeba VW, Nestlé nebo Procter&Gamble, nikdo nezná, web společnosti je v angličtině... Představte Glencore blíže.
Celý koncern Glencore International obchoduje s více než 90 komoditami, zaměstnává více než 160 tisíc zaměstnanců a závody máme v Severní a Jižní Americe, Asii, Africe a Evropě. Největší částí koncernu je těžba i obchod se zinkem, niklem, mědí, hliníkem, uhlím i ropou. Nerosty těžíme, zpracováváme i z nich vyrábíme. Máme vlastní továrny sklady, lodě, přístavy... Nejmenší částí koncernu je ta zemědělská, kdy Glencore Agriculture pěstuje, nakupuje a zpracovává například olejniny, cukr, luštěniny, bavlnu. Do této části koncernu, která zaměstnává více než 14 tisíc lidí a působí ve více než 35 zemích po celém světě, patříme i my v Ústí.
Když jste zde začínali, kolik tu pracovalo zaměstnanců a kolik dnes?Původně 130, dnes 250 lidí. Z původního počtu jich postupem doby 100 odešlo, přesto zde máme rodiny, které tady pracují celé generace. Stane se tak, že když řeknu nějaké jméno, nikdy nevím, zda přijde otec, syn nebo vnuk.
A co mzdy. Jak se zvýšily proti době, kdy jste začínali?
Jsou rozhodně vyšší a rostou každý rok. Proti roku 2011 jsme kapacitu výroby navýšili o 30 procent, výroba je čtyřnásobná, dokonce jsme za historickými rekordy Setuzy.
Můžete být v těch číslech trošku konkrétnější?
A nejste vy špion? Jsou to jenom čísla, která stejně nic neukazují – neukazují, jaký kus práce jsme zde udělali.
Jak se vlastně z řepkového semínka v Glencore vyrábí olej?
To je velmi jednoduchý proces. Přiveze ho kamion, zkontrolujeme kvalitu semínka a když je pořádku, zváží se a putuje do 14 skladovacích sil, kam se vejde 60 tisíc tun, tedy 60 milionů kilogramů semínka. Odtud po pásech jedou do lisovny, kde se nejprve zahřejí, pak vylisují. Odpadem je řepkový šrot, který prodáváme jako krmivo. A olej se v rafinerii vybělí a odstraní z něj nasládlý zápach a vše končí v naší plnírně. Jsme z našeho koncernu jediní v Evropě, kteří olej i lahvují. A během jeho výroby se kvalita na 14 místech výroby testuje. Dokonce máme i své ochutnávače. Lukana je testována víckrát než jiné běžné oleje.
Jak se vám jako rodilému Pařížanovi líbí v průmyslovém Ústí?
Jsem fanouškem Ústí. Opravdu. Před válkou bylo jedním z nejbohatších měst, bohužel bylo za 2. světové války vybombardováno, bylo obětí historie a pak jen chudlo. Je to opravdický střed Evropy. Vždy tudy procházely hlavní obchodní trasy z Prahy do Drážďan a dál do Hamburku i z jihu od Maďarska na sever. Kvetla lodní doprava. Myslím, že poloha města je opravdu výjimečná a Ústí v tom má obrovský potenciál. Mám ho rád, také tady podporujeme společenské akce, dáváme i sponzorské dary třeba ústeckému fotbalu a možná se vrhneme i na hokej.
