Není to tak dávno, kdy museli doma rodiče malých diabetiků injekční stříkačky a jehly pro aplikaci inzulinu vyvařovat a hladina krevního cukru se dala zjistit jen v nemocnici. Věda a doba pokročily a nyní mohou rodiče sledovat zdravotní stav dítěte i pomocí aplikace ve svém mobilu.
„I v současnosti používané a stále nově vyvíjené inzuliny se snaží co nejlépe napodobit fyziologický stav v organismu,“ říká diabetolog Jaroslav Škvor, který se problematikou dětské cukrovky zabývá déle než 35 let.
Můžete odhadnout, o kolik se za poslední dobu navýšil počet dětských diabetiků na vaší klinice?
Přesně to spočítané nemáme, ale pro srovnání stačí, že v roce 1982 jsme měli 20 pacientů do osmnácti let. V současnosti se staráme o více než 130 dětí. Nejenže narostl počet onemocnění, ale hlavně přebíráme pacienty od jiných lékařů. Jen loni k nám přešlo 40 diabetiků z Mostu poté, co lékař ukončil činnost své diabetologické ordinace.
Odkud k vám malí pacienti míří?
Jsme spádové pracoviště pro celý Ústecký kraj. Pak k nám dojíždí významný počet dětí z Libereckého kraje a míst, z kterých je k nám jednodušší příjezd než do Prahy.
Změnila se za ty roky nějak skladba dětských diabetiků?
Nejenže je více diabetiků, ale hlavně přibylo více tzv. autoimunitních onemocnění. Mnoho diabetiků tak má k cukrovce ještě jinou chorobu, jako je celiakie (nesnášenlivost lepku) nebo onemocnění štítné žlázy. Kombinace se mohou vyskytovat už u nejmenších dětí, ale s postupem věku se jejich počet zvyšuje. Není výjimečné, když k nám docházejí i stejně nemocní sourozenci.
Kolik stojí léčba průměrného diabetika?
To jsou desítky tisíc ročně, někdy až stovky. Například inzulinová pumpa, na kterou máte nárok jednou za čtyři roky, stojí 120 tisíc. Spotřební materiál přijde ročně kolem 30 tisíc a inzuliny desítky tisíc korun ročně.
Jaké jsou novinky v diagnostice a léčbě v kraji?
Diagnostika se celostátně stále zlepšuje. To znamená, že hlavně dětští lékaři na nemoc častěji myslí a posílají k nám děti včas. Na rozdíl od minulosti, kdy k nám děti přicházely v těžkém metabolickém rozvratu.
Jak to?
Ještě koncem 80. let se krevní cukr dal změřit pouze v nemocnici, ambulantně to nešlo. Glukometry (přístroje na měření hladiny krevního cukru z kapky krve) tehdy neexistovaly. Věda pokročila tak, že nyní může matka třeba sledovat hladinu cukru dítěte na svém mobilu. Novinkou je možnost využití monitorace, která měří kontinuálně hladinu cukru v tkáňovém moku. Pojišťovna ji platí ale jen několik týdnů v roce, pak už si ji pacienti hradí sami. Cílem je, aby tuto monitoraci mohly celoročně bezplatně využívat všechny děti. Je to hodně drahá věc, ale pokud by se to podařilo, posunulo by se celé Česko mezi světovou špičku.
A nová léčba?
K dispozici máme stále lepší inzuliny. Například jedna dávka nových dlouhodobých inzulinů dokáže v těle působit i déle než 24 hodin. Na druhou stranu se vyvíjejí krátce působící inzuliny, které co nejvíce napodobují fyziologický stav člověka. Pro zajímavost: v současné době probíhá i u nás na šesti dětech celosvětová klinická studie nového typu krátkodobého inzulinu.
Je tedy léčba dětské cukrovky něčím specifická?
Samozřejmě. Hodně závisí na rodině, jestli je schopna péči řešit. Ti nejmenší jsou plně odkázáni na své rodiče, sami nic neovlivní. Hladina cukru u malých dětí také častěji a více kolísá než u starších, velmi snadno upadají do šoku způsobeného látkovým rozvratem v těle. U léčby se snažíme využívat pro děti to nejlepší, co máme k dispozici.
Jak děti léčbu snášejí?
Děti nemoc příliš neřeší, proto je potřeba velká spolupráce rodičů. Cukrovka je chronické, závažné onemocnění a ne všechny rodiny s diabetickým dítětem jsou ochotné či schopné využít veškeré možné péče. Je to i vinou sociálního složení obyvatelstva.
Liší se Ústecký kraj nějak od ostatních regionů?
Žádné porovnávací studie nemáme, ale někdy se nám zdá, že jsme na tom hůř. Ve správné kompenzaci cukrovky hraje totiž roli i vzdělanost, výše výdělku, úplnost rodiny. Ne vždy dosáhneme té správné spolupráce s rodinou, což je u chronických onemocnění nutné.
Spolupráce s rodinami je tedy občas náročnější?
I to nás ale motivovalo k tomu, že jsme sestavili profesionální tým odborníků. Máme dvě skvělé diabetologické sestry, jež mají na starosti veškerou péči o nemocné děti a jejich rodiny. Pak máme dvě klinické psycholožky, jež také nebývají k dispozici ve všech poradnách, a dvě výživové poradkyně.
Liší se nějak počet pacientů v našem kraji od zbytku republiky?
Podle České národní databáze diabetiků do 18 let, která funguje poslední dva roky, jsme páté největší centrum podle počtu pacientů. Centra jsou ve všech krajských městech a větších okresech.
Co vás na klinice nejvíce tíží?
Chybí nám kvalifikovaní pediatři a dětské sestry. To je ale problém celého zdravotnictví.
A finance?
S těmi problém ani nemáme. Poslední dobou na nás Krajská zdravotní a Masarykova nemocnice hodně myslí a vycházejí nám vstříc. Například minulý rok se nám podařilo vybudovat nové oddělení jednodenní pediatrie tak, že je teď na světové úrovni. V nejbližší době chystáme i rekonstrukci oddělení větších dětí.
