Dřevěný Kašpárek, Honza, princezny i králové v rukou manželů Horváthových ožívají a vtahují dětské diváky do pohádkového světa. Sváťovo dividlo znají snad všechny děti v kraji.
Svatopluk Horváth považuje české loutkářství za fenomén. „Za první republiky u nás bylo kolem pěti tisíc loutkových souborů. Měla je každá dědina a každý Sokol. O loutkoherectví se vydávaly knížky. Dnes je sice loutkových divadel daleko méně, ale loutky jsou pořád v kurzu,“ vysvětluje.
Co vám ocenění UNESCO přinese?
Může to znamenat, že si lidé budou víc vážit loutek jako našeho kulturního dědictví. Samozřejmě pouze v případě, když se to bude říkat a připomínat. Pro nás osobně to může znamenat, že i do naší loutkové galerie přijde víc lidí. Fakt, že UNESCO ocenilo, že je v naší republice něco, na co můžeme být hrdí, se musí dostat do povědomí lidí.
A jak může ocenění pomoci českému loutkovému divadlu jako takovému?
Moje dcera, která psala diplomovou práci na téma loutkářství, se právě na to ptala různých souborů, jestli by jim to nějak pomohlo v práci. Shodli se, že nejvíce záleží, jestli o tomto ocenění budou lidé vůbec vědět. Zda se o tom bude psát, jestli to nebude jen v povědomí pár odborníků. Měli by o tom novináři a televize víc informovat, pak to určitě pomůže loutkovým souborům i loutkářům.
Která česká loutková divadla považujete za nejlepší a nejpřínosnější?
Hodně se nám líbí Naivní divadlo Liberec, to je špička. Plzeňské loutkové divadlo je také dobré. Náš soubor patří mezi tradiční loutkáře, moc se nám nelíbí nový trend herec-loutka. To není náš šálek kávy.
Kdy jste s loutkovým divadlem začínali?
Když se nám narodily dcery, začali jsme jim s manželkou hrát divadélko. Tenkrát jsme udělali naše první loutky. Později k nám na dvorek přišla mateřská škola a hráli jsme i pro ni. Dětem se to líbilo a postupně to začalo nabíhat. Sem tam jsme zahráli i někde jinde, a protože byl zájem, tak jsme hráli čím dál víc. Teď už se loutkovému divadlu věnujeme plnočasově.
Kolik pohádek máte v repertoáru?
Hraných pohádek máme aktuálně 25. Dříve jsme nastudovali třeba i čtyři nové pohádky za rok, ale v poslední době máme co dělat, abychom připravili alespoň jednu. Času na zkoušení je čím dál méně.
Hrajete jen v tandemu s manželkou, nebo v některých hrách vystupuje i více herců?
Máme okolo sebe několik pomocníků, kteří nám pomáhají s výrobou loutek a kostýmů, ale hrajeme pouze ve dvou. Moje žena skládá muziku a texty písniček, já píšu scénáře pohádek. Ale moc si nevymýšlím. Většinou je dělám na motivy klasických českých pohádek, jak říkám „po našemu“.
Kdo pro vás vyrábí loutky?
Kdysi jsme si je dělali sami. Dnes už na to není čas a ani to tak dobře neumíme, loutky nám tak vyrábí řezbář František Pešan od Mnichova Hradiště. Dělá je krásné a 95 procent našich loutek je právě od něho.
Kolik jich máte celkem?
Když započítáme i ty maličké, tak celkem 250 loutek. Všechny, hrací i výstavní, jsou k vidění v galerii ve věži litoměřické hvězdárny, která je zároveň depozitářem pro naše divadlo. Je otevřená od dubna do září.
Ve kterém období v roce máte největší frmol, kdy hrajete nejvíc?
Během roku to jsou tři období. Jednak červen, kdy jsou rozlučky dětí se školkou a dětské dny. Pak to je září, kdy se konají jarmarky a poutě. A nakonec prosinec, kdy jsou vánoční besídky, Mikuláš a mnoho dalších adventních akcí.
Na představení jsem si všiml, že s dětmi fantasticky komunikujete. Jak jste se to naučil?
Vždycky jsem dětem rád vyprávěl pohádky. Je to ve mně přirozeně, bez nějakého učení.
Studoval jste loutkařinu?
Ani jeden z nás ji nestudoval. Ale myslím si, že to vůbec nevadí. Na škole se kolikrát učí věci, které jsou často zbytečné.
Máte dvě dcery. Pokračují ve vašich stopách v loutkoherecké či loutkářské tradici?
Nepokračují, ani s námi divadlo nehrají. Ale pomáhají nám v oblasti administrativy a technického zabezpečení našeho divadla a starají se také o propagaci. Anežka navíc, jak jsem zmínil, o loutkovém divadle psala bakalářskou i diplomovou práci. Dělala dotazníky a psala o uvažovaném zápisu českého loutkářství do seznamu UNESCO. To pro nás bylo velmi příjemné a radostné.
