O práci expertů na daktyloskopii se ví jen málo, přesto díky jejich přičinění Hana Krátká cvakají pouta na rukou stovek zločinců ročně. Ústečtí znalci otisků přitom patří k nejlepším v republice a systémem jejich práce se inspirují i v jiných krajích.
„Můžeme se pochlubit v průměru osmdesátiprocentní upotřebitelností stop, což je skutečně ojedinělé,“ říká Hana Krátká z ústeckého odboru kriminalistické techniky a expertiz.
Pro ústeckou daktyloskopii je to už několikáté ocenění. V roce 2010 se Policistou roku stala vaše kolegyně Jana Jírová, jednou byl oceněn i celý váš kolektiv. Čím to, že jste tak úspěšní?
Máme na co navazovat, daktyloskopická práce tu má vynikající tradici. Základem je kvalitní práce kriminalistických techniků, kteří pro nás na místě činu zajišťují daktyloskopické stopy. Zapisujeme, zda je stopa upotřebitelná, zda byla srovnána s domácí osobou nebo pachatelem nebo zda čeká na nového pachatele. Díky této statistice pak vidíme, jak kteří technici stopy zajišťují, a protože i mezi nimi panuje rivalita, tak chtějí být co nejlepší. Ano, mohli by snadno zajistit upotřebitelnou stopu ze skleničky, ta však bude pravděpodobně domácí osoby. A o to není zájem, což technici vědí. Dobrý technik se vžije do role pachatele a zajistí takovou stopu, která vede k jeho dopadení.
Jakou „upotřebitelnost stop“ vykazují znalci v jiných krajích?
Když jsem na daktyloskopii v roce 1993 začínala, tak se tu upotřebitelnost pohybovala kolem 40 procent. Od kolegů z jiných krajů vím, že jsou zhruba na této úrovni. Když se nás ptají na naše metody, tak jim připomínáme, že základem je právě práce technika na místě činu. My coby znalci totiž vyjíždíme na místo činu minimálně, prakticky jen k násilné trestné činnosti.
Kolik času zabere zajistit daktyloskopické stopy například v třípokojovém bytě?
Nelze to zobecnit, protože záleží na trestném činu. Pokud budou rozházené šuplíky jen v jednom pokoji, pak se technik soustředí na tuto část bytu a práce zabere třeba tři čtyři hodiny. V případě závažné trestné činnosti se jde postupně od vchodových dveří a zajištění stop může trvat i den nebo dva.
Tisíce případů
|
Pracujete stále se štětečkem a prášky?
Ano, ty jsou už po více než sto let základem naší práce. Škála štětců a prášků se ale rozšířila, navíc přibylo mnoho dalších pomocníků, jako je třeba sada světel různých vlnových délek nebo kyanoakrylátové páry, díky nimž zviditelníme i otisky, které by prášek nezvládl.
Co se děje se zajištěnými stopami v laboratoři?
Určíme, zda je stopa upotřebitelná a zda nejde o domácí osoby. Stopu pak nasnímáme, určíme markanty, tedy charakteristické znaky papilárních linií, a vložíme ji do systému. Od roku 1998 využíváme Automatizovaný daktyloskopický identifikační systém (AFIS), což je databáze všech daktyloskopických karet. Systém porovná naši stopu s otisky v databázi a v řádech minut přijde výsledek, mnohdy několik možných pachatelů. My je pak dále porovnáváme. Vyšetřovatelé nám většinou natipují osoby, které by mohly zločin spáchat. Loni nám však AFIS určil 162 pachatelů, se kterými nepočítali. To je pak velká radost.
Kolik daktyloskopických karet je v databázi?
Každé pracoviště vede dvě daktyloskopické sbírky. Jednak je to sbírka stop z místa činu objasněných a neobjasněných případů, jednak sbírka otisků prstů a dlaní pachatelů. V naší databázi pro Ústecký a Liberecký kraj je asi 60 tisíc karet, v Ústřední daktyloskopické sbírce v Praze pak přes 670 tisíc karet.
Co obsahuje jedna karta?
Karty obsahují 10 otisků prvních článků prstů, čtyři otisky píchané a otisk dlaní. Odebírají se pachatelům nebo lidem, proti kterým bylo vzneseno obvinění. Pokud technici odebírají otisky například členům rodiny, aby je rozpoznali na místě činu, tak tyto se v databázi neobjeví.
Mohou pachatelé daktyloskopii nějak obelstít, například upilováním bříšek prstů?
Daktyloskopii mohou obelstít jedině tak, že si vezmou rukavice. Pak tu ale máme trasologii a další kriminalistické metody. Pokud by si chtěli upilovat prsty, museli by zasáhnout až do zárodečné vrstvy kůže, což je hodně bolestivé. Jinak papilární linie dorostou v původních tvarech. Ani jizva pro nás není překážkou, zvolíme jiné markanty. Daktyloskopie podle mě nemá slabiny. Jde o vědu, která dosahuje individuální identifikace za málo peněz. Genetika to umí také, ale je zatím drahá.
Jak dlouho vydrží otisk v „upotřebitelném“ stavu?
Roli hraje prostředí, počasí, množství potu, které člověk vyprodukuje. Venku to může být jen pár hodin. Možná si ale vzpomenete na případ únosu miminka z Trmic z roku 2012. Bylo to v červenci, pracovaly jsme na případu s kolegyní z genetiky tři dny pod velkým tlakem. Pachatelům z Německa se stala osudná kradená registrační značka, kterou odhodili. Byla na ní oboustranná lepicí páska, a přestože na ni celou dobu pršelo, podařilo se mi na ní pomocí kapalného dusíku zviditelnit daktyloskopické stopy. Díky tomu se usvědčil pachatel.
Sledujete krimiseriály?
Na ty zahraniční se nedívám. Vystupují v nich univerzálové, kteří zajišťují daktyloskopické stopy a končí pitvou, což je nesmysl. Z českých se nám s kolegy líbily Případy 1. oddělení nebo Kriminálka Anděl. Jednotlivé díly jsme pak rozebírali v práci, šťourali jsme, jestli měl technik rukavice a podobně. (smích).
Stává se, že se třeba na výletě s rodinou zahledíte na skleničku a pozorujete otisk?
Často. Nebo když sedím v trolejbuse a koukám na sklo plné otisků. To by se hledalo, říkám si. Takhle postižený je ale asi každý daktyloskop.
Co pro vás znamená ocenění Policista roku?
Bylo to překvapující, velmi milé a zároveň i zavazující. Je to ale zásluha celého našeho kolektivu. Máme rádi, když je v práci klid a pohoda, a to se snažíme udržet. Je nás v oddělení osm, což znamená osm názorů, ale nakonec se vždy dohodneme.
