Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jel jsem pouští i oblastmi s medvědy či pumami, říká extrémní cyklista

  8:01aktualizováno  8:01
Devětapadesátiletý Jiří Kříž z Litvínova miluje cyklistiku a na kole procestoval velký kus světa. Zúčastnil se mnoha závodů, leckdy hodně drsných. „Musím to dělat, neumím jen tak posedávat,“ tvrdí muž, pro nějž je kolo droga.

Ze závodu RAAM, kterého se Jiří Kříž zúčastnil v roce 2014. | foto: Jiří Bošek

Přiznává, že čas od času slyší vtipně míněnou narážku, že je blázen. Lidem, co se s ním potkají, totiž někdy přijde až neuvěřitelné, co dokáže absolvovat. Každý den najezdí desítky kilometrů.

Kdy jste se zamiloval do cyklistiky?
Byla to taková láska z rozumu. V roce 1992 jsme s manželkou založili firmu, já přestal běhat maratony a dlouhé závody v orientačním běhu a přibral jsem 26 kilo. Po dvou letech jsem se sebou nemohl vydržet a kolo byla dobrá volba jak se zase dostat do formy.

Fotogalerie

Žijete v Litvínově, pracujete v Teplicích. Ptát se, jaký dopravní prostředek používáte pro cesty do a z práce je asi zbytečné, že?
Jo, asi by se to dalo docela jednoduše uhádnout. Denní a vlastně i celoroční dojíždění v sedle kola do firmy, kde pracuji, je můj tréninkový základ. Moje auto moc oježděné není, většinu roku prostojí u baráku.

Umíte si vůbec představit den bez jízdy na kole?
V podstatě neumím. Občas se mě někdo ptá, jak se donutím ráno v jakémkoli počasí sednout na kolo a vyrazit. Není to tak těžké. Nepřemýšlím, jestli je lepší sednout do auta a v dešti nebo mrazu absolvovat cestu do teplických Řetenic v pohodlí. Mám to jinak. Ráno vstanu, nasnídám se a pak už jen přemýšlím nad oblečením, které pro cestu v sedle budu potřebovat. Důvody proč nejet mě vlastně ani nenapadnou. Denně najezdím minimálně 60 kilometrů, a pokud potřebuji, tak si odpoledne trasu domů prodloužím.

Nakazil jste svou vášní někoho ze svých blízkých?
Mám čtyři syny. Vloni se mě na závodě Tour Divide ptali Američané, proč tam nejede někdo z nich se mnou. Odpovídal jsem, že jsem pro ně asi špatný příklad. Nejstarší kluk se občas na kole sveze, ale v takovém objemu jako já nejezdí ani jeden z nich. Manželka pro to už má pochopení. Povedlo se mi ji časem přivést k cyklistice také, takže mi můj čas věnovaný ježdění a trénování toleruje. I ona jezdí jak silniční, tak bikové závody. Loni si postavily s kamarádkami tým pro závod Handy Cyklo Maraton. Je to 2 222 kilometrů kolem republiky v limitu 111 hodin. Týmy jedou společně s handicapovanými sportovci. Pro mě i pro manželku je to akce, která má smysl, lze tam vidět opravdu silné jedince, které hned tak něco nezlomí.

Kam na kole v Česku vyrážíte nejraději? Považujete Ústecký kraj za region nakloněný milovníkům cyklistiky?
Mám rád České středohoří a Krušné hory. Máme tady v podhůří obrovské štěstí. Stačí jen vyjít z domu a máte nepřeberné množství možností, kam se jet v našem okolí podívat. Kombinuji silniční kolo a horské. Pokaždé je kam vyrazit, na co koukat a čím se kochat. Je tu spousta míst, která stojí za to vidět. Celý rok tu máme v horách moc hezky. Jinak v Čechách jezdím rád do Orlických anebo Lužických hor.

A co v zahraničí? Kde to tam máte nejraději?
Mám rád Itálii a Rakousko. Do Itálie jezdíme na jaře najíždět jarní objemy a do Rakouska jezdíme v zimě na běžky a na fatbiky (sněžná kola, pozn. red.). Do obou zemí jezdím i závodit. Líbí se mi, jak si místní tyhle akce umí užít. Má to atmosféru.

Kolik máte kol?
Mám tři silniční a tři horská. Ta závodní jsou v podstatě to nejlepší od firmy Specialized. A k narozeninám dostanu od manželky „expediční“ stroj od výrobce Salsa, typ Cutthroat. To je speciál na dlouhé ultramaratony. Moc se na něj těším.

Máte schované nějaké kolo z minulosti, kterého se zkrátka nedokážete zbavit?
To nemám. Náš dům není nafukovací, a tak už musíme kola obměňovat systémem kus za kus. Neděláme to často, přeci jen dokud kola drží pohromadě tak si jich užíváme, ale čas od času se tomu nevyhneme.

Jak už jste říkal, jezdíte také po závodech. Máte přehled, na kolika závodech už jste startoval?
Tak to bych asi dohromady nedal. Začínal jsem závody ve stylu seriálu Kolo pro život a podobnými, pak jsem přešel na několikadenní etapové závody a v současnosti jezdím dlouhé ultramaratony bez podpory. Byl jsem závodit například v Itálii, ve Finsku, v Austrálii, v Americe. Ale pěkná akce je i závod 1 000 mil, který se jede v Čechách, ten pořádá můj kamarád Honza Kopka, který absolvoval ty nejtěžší extrémní závody na planetě.

Před pár lety jste byl součástí českého výběru na prestižním závodu Race Across America (RAAM), jednoho z nejdrsnějších a závodů na světě, kdy se jede napříč Spojenými státy. Snil jste o tom dlouho?
Já o tomhle závodě věděl více jak 10 let, ale nikdy jsem si nedokázal představit, že bych dostal příležitost ho absolvovat. Pak jsem potkal člověka, který mě seznámil s lidmi, kteří o účasti uvažovali. Nakonec se to povedlo a jako první český tým v historii jsme RAAM v roce 2014 jeli. Před časem se ozvali moji parťáci ze závodu s myšlenkou, že bychom se na RAAM vrátili, tak uvidíme.

Závod je nesmírně fyzicky náročný. Sáhl jste si při něm na dno?Cyklistika, stejně jako většina sportů, není bez bolesti. Měli jsme v týmu chvilky kdy jsme vyškrabávali zbytky vůle, abychom jeli dál. První dny se jede v poušti a tam to není zadarmo. Někdy jsme museli zaskočit jeden za druhého a jet delší úsek, než jak jsme se domluvili původně nebo jsme se kvůli špatnému pokrytí signálem v odlehlých místech neměli jak domluvit se zbytkem týmu. Pak nezbývalo než se „zmáčknout“ a jet dál, i když bylo původně naplánované střídání. Ale nikdy nás nenapadlo přemýšlet o odstoupení, dokonce jsme byli domluveni, že když se někomu něco přihodí pokusíme se dojet i ve třech.

RAAM prý je hodně svázaný mnoha pravidly, leckdy až úsměvnými.
Je to tak. Američané v rámci hesla „bezpečnost především“ nabalují každý rok na již platná pravidla další a další podle toho co se v minulém ročníku přihodilo. Celou dobu závodu křižují pořadatelé trať a ve dne v noci kontrolují, zda dodržujete předepsané pokyny. Za zmínku z těch „lepších“ asi stojí zákaz vykonávání malé potřeby ve vzdálenosti kratší jak 100 metrů od silnice.

V britském výběru tehdy nechyběli ani sourozenci vévodkyně Kate, sestra Pippa a bratr James. Přišel jste s nimi do kontaktu? Jací byli?Pippa je milá, krásná dáma, která se pořád usmívala, a James působil sympaticky. Ale přes jejich bodyguardy se k nim nešlo dostat nějak blíže. Snad jen na chvilku na začátku závodu, kdy se všichni účastníci sejdou v tělocvičně a na společném shromáždění jsou si navzájem představeni. Jejich tým měl jednoznačně nejlepší zabezpečení ve formě obytných autobusů a doprovodných vozidel. Ke cti Pippy musím říct, že svoje úseky, které měla jet, tak opravdu poctivě absolvovala.

Považujete RAAM za to takzvaně nejvíc, co jste dosud na kole absolvoval?
Když jsme v tom roce 2014 dojeli v pořádku do cíle, tak ano. Ale člověk se vyvíjí a já potkal v Laponsku mého již zmíněného kamaráda Kubu Gselu, se kterým jsem se v posledních dvou letech zúčastnil jiných extrémů, než je RAAM. Jiných v tom, že na RAAM s vámi jede podpůrný tým, který vám pomůže s regenerací, s odpočinkem nebo s jídlem. S Kubou jezdíme akce, kde nic takového není. Vše je jen a jen na vás, musíte se postarat, kde si opatříte jídlo, kde přespíte. Pořadatel vám dá pouze trasu, kterou máte jet a pomocí GPS sleduje, jestli ji dodržujete. Loni jsme jeli závod Tour Divide z Kanady na mexickou hranici. To je 4 700 kilometrů ze zasněžených kanadských hor do pouští Nového Mexika. Tam jedete tři, čtyři dny pustinou bez možnosti koupit si jídlo anebo sehnat ubytování. Oblastmi s medvědy či horskými pumami. Ve sněhu, ale i v 53 stupních v poušti. Sami za sebe. Dali jsme to za 23 dní. Je to dosud to nejtěžší, co jsem absolvoval.

Chystáte se v blízké budoucnosti zase vyrazit na nějaký závod?
V srpnu French Divide, tedy 2 500 kilometrů z belgických hranic na španělské. Příští rok bych si ke kulatým narozeninám chtěl nadělit účast na Aotearoa Tour, kde trasa vede přes oba ostrovy Nového Zélandu. A ještě plánujeme s Kubou jet v Americe Trans Am Race, což je 7 000 kilometrů přes Spojené státy. Bez podpory. Držte nám palce.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
PŘEHLED: Kandidátky do voleb 2017 pro Ústecký kraj

Podívejte se na kandidáty pro volby do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční 20. a 21. října 2017. Postupně budeme přinášet aktualizované volební kandidátky...  celý článek

Ze slavnostního odhalení pamětní desky k 80. výročí otevření české školy ve...
Ministr Franke zařídil Velkému Březnu českou školu, té je letos 80 let

Budova základní školy ve Velkém Březně na Ústecku slaví osmdesát let od svého vzniku. Prvorepublikový ministr, Čech s německým jménem Franke, byl místní rodák...  celý článek

Aktivisté vnikli do dolu Bílina na Mostecku (24.6.2017)
Za vniknutí do lomu Bílina hrozí aktivistům pokuta až 15 tisíc korun

Aktivistům, kteří v sobotu pronikli do lomu Bílina u Braňan na Mostecku, hrozí pokuta až 15 tisíc korun. Police v areálu zadržela 133 lidí, většinu z nich už...  celý článek

Jobs Contact
Servisní technik (25.000 - 33.000 Kč)

Jobs Contact
Středočeský kraj, Ústecký kraj, Praha
nabízený plat: 25 000 - 33 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.